Zlomená srdce - Epilog

http://www.zapiskyjednezlatovlasky.ml/2017/04/zlomena-srdce-kapitola-27.html

Epilog

Na útesech, na území východního kontinentu, s pohledem na město Fabulex bílé jako slonovina a šedé skály tyčící se daleko za ním. Tam, kde celý tento příběh začal a kde také končí, stojí dvojice mladých milenců. Chlapec se stříbrnými vlasy a burgundskýma očima a naproti němu zlatovlasé děvče s očima barvy nebe.
Uběhlo patnáct let od převratu, který se uskutečnil v Sapphirehallu. Od té doby se všechna království spojila a nastala doba míru.
Děvče se kochá výhledem. V jejích očích poletují jiskřičky a na její líbezné tváři se zračí šťastný úsměv. Dlouhé vlasy nechává unášet chladným vánkem. „Miluji tohle místo! Vincente, můžeme tu zůstat už napořád?“
Chlapec na ní pohlédne vlídnýma očima plnýma něhy. Natahuje k ní svou ruku. Jeho volná bílá košile se také zmítá ve větru. „Kallen, s tebou bych zůstal kdekoliv! Věřím, že naše převtělené duše se vrací za těmi, kteří pro nás dříve hodně znamenali. Jsem si jistý tím, že ty jsi pro mě byla v minulém životě velmi důležitá, a že po naší smrti se spolu opět setkáme.“
Děvče se šťastně usměje a jemně vklouzne svou rukou do jeho nastavené dlaně. Je hrubá a horká. Mohla by ho za ni držet po zbytek života, kdyby ji požádal.
Opodál v závětří sedí dva páry spokojených rodičů. Dnes se vydali na piknik se svými dětmi. Všechny tváře jsou poznamenané tokem času, ale zároveň září štěstím. Na jedné straně sedí dvojice vládnoucí Fabulexu, Melania a Kai, na té druhé šťastný pár z Sapphirehallu, Nala a Amon.
„Vypadá přesně jako on,“ usměje se Amon a jemně pohladí záda své manželky.
Jeho pohled je upřený na mladého Vincenta, který získal jméno i vzhled po svém zesnulém otci. Jen ty oči podědil po matce.
„A trochu se bojím toho, že má i stejnou povahu,“ strachuje se Nala ale jenom na oko. V jejích očích září jiskřičky pobavení.
„Určitě se s tím nějak popere.“
„Není to on, o koho mám strach,“ mihne pohledem ke Kaiovi a Melanii, kteří při jejích slovech okamžitě zpozorní.
Všichni čtyři se nahlas zasmějí.
„Chystáte se na východě tentokrát zdržet o něco déle?“ zeptá se přátelským hlasem Melania.
„Kdepak. Náš harmonogram je stále dost nabytý povinnostmi,“ usměje se Nala. „Sice nastala doba míru, ale někdo se stále musí starat o chod města a celé země.“
„Kromě toho mám pocit, že Ridley se nás zase na chvíli rád zbaví,“ zasměje se pobaveně Amon. „Zdá se, že se mu jeho nové postavení jako správce Narshe celkem zalíbilo.“
Na Kaiově tváři se roztáhne bělostný úsměv. „Co vás nemá. Je vám samozřejmě ze srdce vděčný za to, co jste pro něj udělali. Vždycky, když se staví do Fabulexu, nemluví o nikom jiném než o vás dvou a vašich dětech. Prý vždycky do sídla přinesete teplo, které mu tam bez vaší přítomnosti chybí.“
„Pořád je tak milý,“ začervená se spokojeně Nala.
„Má vás oba velmi rád,“ ujišťuje ji král. „A děti samozřejmě také.“
V Nalině tváři se objevuje zamyšlený výraz. Nikdy by nečekala, že by se tato slova mohla stát pravdou, ale bylo tomu tak. Nakonec se mezi ní a Ridleym i po tom všem zrodilo přátelství.
V tu chvíli se vedle nich ozve ševelení dvojice rozverných děvčat ve věku dvanácti let s havraními vlasy po otci, Amonovi, a burgundskýma očima po matce, Nale. Tyto dívky nesly zvučná jména po dvou osobách, které v životě obou rodičů znamenali mnoho, Riona a Lalina. Radostně se smějí a dovádějí s mladým – osmnáctiletým – následníkem trůnu Fabulexu, Aaronem, který stejně jako jeho sestra Kallen zdědil zlaté vlasy a modré oči po svých rodičích.
Nala při pohledu na své šťastné děti taje blahem. Zády se opře o svého manžela a nechává se chytit do pevného objetí. Zvedá hlavu lehce vzhůru a její pohled vyhledá jeho vlídné oči. „Amone, miluji tě.“
„Já tebe miluji mnohem víc.“
Svá slova zakončil polibkem do jejích vlasů.


- KONEC -

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top