Zlomená srdce - Kapitola 22 (část 2/2)

Bílé město známější pod svým celosvětovým názvem Fabulex. Tato mocná říše za sebou má také dlouhou historii jako zbylá tři království. Jeho sněhobílé stěny byly upomínkou těžkých časů, od kterých se očistily. Nala znala jejich historii jen okrajově, ale když opět procházela mezi těmi zdmi, každý krok jí to připomínal.
Bratr tehdejšího krále Fabulexu, Roland, obsadil její rodnou zemi a město a pokoušel se vyhladit i její rod. To se mu téměř podařilo. Do včerejšího večera nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud jí Amon nepřipomenul, jaký je její původ, ale možná se neměla Sapphirehallu vzdávat tak snadno. Možná kdyby tehdy přistoupila na Elricovu nabídku, mohl být ještě naživu a Sapphirehall mohl být svobodný. Když si to vezme zpátky, císař nebyl tak špatný člověk. Ve skutečnosti to nebyl on, kdo byl tak krutý. Jeho rozkazy byly radikální, ale nedá se říct, že by k nim neměl pádný důvod na rozdíl od těch, které teď vydává Abernant. Zajištění vesnice, ve které žil Ridley bylo nutné. Lidé se tam skutečně zbrojili proti severnímu království, i když neměli žádný patrný důvod. Mučení Alucarda bylo také nutné, protože měl velmi diskrétní informace a nemohlo být dopuštěno, aby se dostaly do nesprávných rukou. To, jakým způsobem byly tyto rozkazy vykonány, bylo už jen v její iniciativě. Možná si skutečně zasloužila svou přezdívku. Tehdy jen těžko dokázala rozpoznat, co je správné a co špatné.
Letmo se rukou dotkne bílé stěny jednoho z domů a kráčí vzhůru po dlouhých schodech. Na úplném vrcholu se tyčí monumentální sídlo zdejšího krále.
Kaiovy oči jsou plné smutku, ale i přes to všechno se vřele usmívá. Elric mu v tomhle býval podobný. V hlouby svého srdce to byl dobrý člověk. Měl laskavé oči a hřejivý úsměv. Vždy s ní jednal s úctou a nikdy před ní nic netajil. Měla si ho vážit o mnoho víc. Mohl být ještě naživu a Sapphirehall by možná nebyl ve válce. Elric se chystal pustit Laager a nechat ho v samosprávě Alucardovi. Nebyl to tedy špatný člověk. Vzdal by se pro spravedlnost i vlády nad Sapphirehallem. Pokud nic jiného, tak tohle je důkaz.
Smutně stáhne ruku zpátky k tělu. v její tváři je stín.
Marth na ni překvapeně pohlédne. „Děje se něco?“
Nala si uvědomuje, jak slepá tehdy byla a to jenom proto, že se propadala do vlastní temnoty duše.
„To nic není,“ zalže a znovu zvedá hlavu.
U brány do hradu stojí ta hnědovlasá žena, která byla králi oznámit Nalino zkolabování ve městě. Na druhé straně stojí jeden z vojáků královské gardy.
„Jmenuji se Nala Lanelli a můj společník je Marth Proud. Přišli jsme za králem v neodkladné záležitosti.“
„Tak vy jste nová správkyně Narshe?“ pohlédne na ni podezíravým pohledem žena u dveří. Její velké hnědé oči si dvojici pečlivě prohlédnou. „Král rozkázal, že vás kdykoliv mám pustit do jeho paláce.“
Nala přikyvuje a následovaná Marthem vchází dovnitř. Dlouhou chodbou se dostávají až do trůnního sálu.
„Pane,“ ukloní se pokorně Nala.
„Paní Nalo, vítejte zpět,“ pohlédne k ní Kai. Jeho výraz je trochu překvapený. „Už je vám lépe?“
„Ano, děkuji za optání, pane,“ přikyvuje a staví se zpátky na nohy. „Chtěla jsem vás požádat o pomoc.“
„Pokud to bude v mých silách…“
„Potřebovala bych jednu loď. Já a můj společník se chceme vydat na sever prozkoumat tamější chrám.“
„Takže vám o něm již pan Amon řekl.“
„Ano. Já znám jeho polohu. Jednou jsem na něj narazila při svých misích pro Sapphirehall. Cesta tam a zase zpátky by neměla trvat déle než tři dny. Ovšem budu se muset dostat přes hory a ani nevím, jak velký je chrám uvnitř, takže je možné, že to bude trvat déle,“ osvětluje mu situaci. „Amon se již vydal prozkoumat chrám na západním kontinentu, takže asi za čtyři dny by měl dorazit zpátky sem… i se svým služebníkem.“
„Dobrá,“ přikyvuje rozhodně Kai. „Plukovníku Crawforde vydejte rozkaz mužům, ať okamžitě připraví jednu z našich lodí na vyplutí, a sežeňte posádku.“
„Pane,“ přikyvuje směrem ke králi jeho pravá ruka a vyráží ze dveří okamžitě splnit jeho rozkaz.
„Jste odvážná žena. Vydat se na takovou cestu a ještě do nepřátelského území…“
„Pomstím všechny, kteří kvůli Abernantovi trpěli. Ten kontinent znám dobře, takže si myslím, že by vše mohlo projít hladce.“
„V těch horách může číhat nebezpečí a nikdo neví, co by mohlo být v tom chrámu. Možná by bylo lepší, kdybych s vámi poslal ještě své vojáky.“
„Ne, ale děkuji za nabídku, pane. Nechceme na sebe upoutávat přílišnou pozornost.“
„Dobrá, tomu rozumím,“ přikyvuje vládce. „Než připraví loď, bude to chvíli trvat, takže pokud chcete, můžete se porozhlédnout po naší knihovně. Zaslechl jsem, že jste vášnivá čtenářka, takže vám možná něco padne do oka, čím ukrátíte čekání.“
„Děkuji, pane,“ pokloní se.
Kai přikývne. Nala se společně s Marthem odebere do rozsáhlé knihovny. Zdá se, že i sám císař Fabulexu je vášnivý čtenář. Tolik krásných knih pohromadě snad nikdy v životě neviděla. Nestačil by jí ani celý život na to, aby si je všechny přečetla. Prohlíží si police a jemně prstem přejíždí po jejich rubu. Marth mezitím mizí ve vedlejší řadě.
„Myslím, že tebe by mohla zajímat tahle,“ ozve se známý hlas a z pravé strany se jí před obličejem objeví kniha bez popisku v šedé vazbě.
Nala překvapeně trhne pohledem za hlasem. Stojí tam Crawford se svým samolibým úsměvem a v pravé ruce svírá knihu. Uličky knihovny jsou dost úzké, takže od něj nemůže odkročit daleko.
„Nech mě být,“ zatvrzuje se Nala s nepřátelským pohledem zaraženým v jeho tváři.
„Jen klid. Nepřišel jsem dělat rozbroje nebo se kamarádit,“ pokrčí rameny a vráží knihu do její náruče. „Jenže pro mého krále si z nepochopitelného důvodu důležitá, takže jsem chtěl napravit to, co jsem ti před tím provedl.“
„Knížkou?“ zvedne ji tázavě do výše jeho očí.
„Ne,“ namítá a zvážní. „Ta kniha je jen takový bonus. Prý máš ráda historii a tahle je jí plná. Ale je schovaná v králově archivu, aby si v ní nemohl číst každý, ale co se tebe týče, tak mu to asi vadit nebude, ale neztrať ji. Král ještě neměl čas ji pořádně prostudovat.“
„Přestaň chodit kolem horké kaše a řekni, co si tedy chtěl,“ zatvrzuje se.
„Když si omdlela ve městě a já tě přinesl do hradu – mimochodem nemusíš mi děkovat,“ zašklebí se. „Tak mezi mnou a tvým černovlasým rytířem proběhla menší konfrontace.“
„Chceš si mi stěžovat, že tě uhodil?“
Joel se pobaveně ušklíbne. „To těžko. Chci jen říct, že se mě dotkl.“
Nala zpozorní. „Něco si viděl?!“
„Výborně. Takže jsem si nakonec získal tvou pozornost?“
„Přestaň mlžit!“ vyjede po něm a chytá ho za límec jeho pláště. Přiráží ho k regálu s knihami, které pomalu popadají na zem.
Crawford ji popadá za její zápěstí a odtahuje ji od sebe. Se sebejistým úšklebkem začne knihy sbírat ze země a ukládat je zpátky do polic. „Nedělej nám tu nepořádek,“ napomene ji.
Nala zatíná čelist.
„Dobře, už žádné vtípky,“ vydechne poraženě Joel. „Takže když se mě v té chodbě dotknul, neviděl jsem nic.“
„Co to znamená?“ přimhouří podezíravě oči.
 „To znamená, že nemá žádnou budoucnost. Je to jako… by už byl dávno mrtvý. Nikdy dřív jsem se s něčím takovým nesetkal.“
Nala překvapeně hledí do jeho tváře. Zdá se, že to není žádná Crawfordova hra. V jeho očích je jasné znepokojení.
„Ale Amon není mrtvý a… nebude!“ zatvrzuje se.
„Jen říkám, co jsem viděl,“ krčí rameny Crawford. „Co si z toho odneseš je mi už jedno.“ Jeho hlas je opět nezaujatý. Otáčí se a chce odejít.
„Poslyš,“ zastavuje ho nejistým hlasem. Informace o Amonovi ji velmi zaskočila, ale to není důvod, proč ho oslovila. „Kai řekl Amonovi o mém původu. Je to minulost, na kterou jsem se snažila zapomenout, ale když to teď zase vytáhl… Souvisí to nějak s budoucností, kterou si viděl?“
Joel k ní obrací svou tvář. Na ní se zračí úsměv. „Budoucnost je jen pojem. Nikdy není přesně stanovená a záleží jen na tom, kterou cestou se rozhodneš jít. To, co jsem tehdy viděl v pánově budoucnosti, bylo prosté. Ty a Amon jste rozprášili Sapphirehall bok po boku za pomoci mého pána.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Tak… proto…?“
„On tu budoucnost ale změnil.“
„Cože?!“
Joel přikývne. „V okamžiku, kdy se s vámi dvěma zkontaktoval a řekl vám informace, ke kterým byste se sami nedostali.“
„Služebník…“
„Snažil se tím změnit tu část, kde ty a tvoje dítě zemřete rukou sapphirehallského kapitána. Vyhraná válka nakonec nebude znamenat mír. Probíhající občanská válka ve všech sapphirehallských provinciích bude znamenat destrukci celého severního království. Arcadia se utopí ve svých dluzích. Bude to následek, kterému se tak můj pán pokouší zabránit. Ta budoucnost se teď změnila.“
Nala překvapeně zírá do jeho jisté tváře. Přemítá si Joelova slova neustále dokola. „…zemřete rukou sapphirehallského kapitána… Kenta?! To není pravda. To se nemůže stát. On by nikdy…“ V tu chvíli si vzpomene na bojiště, kdy proti sobě stáli tváří v tvář. Kdyby chránil svou zemi a rodinu, byl by schopný takového činu. „A jaká je ta nová budoucnost?“
„To nevím,“ krčí rameny. „V tenhle okamžik se vaše a ta mého pána rozděluje. Jeho mise bude směřovat jinam než ta vaše, takže…“ Crawford se na ni zašklebí. Stahuje si jednu černou rukavici a svou holou ruku natahuje dopředu. „Tentokrát bych mohl udělat výjimku a podívat se.“
Říkal, že neviděl Amonovu budoucnost. Znamená to, že se mu něco stane? Možná bych se to mohla dovědět z té své. Stačí jen natáhnout ruku, ale… opravdu chci vědět, co se stane? Mohlo by to následně ovlivnit moje rozhodnutí.
„Paní Nalo, podívej, co jsem…“ Z jejího zamyšlení ji vyrušuje příjemný hlas Martha, který vykoukl z vedlejší uličky a v ruce svíral jakousi knihu.
Jeho pohled ihned spočine na Joelovi a zvláštní pozici, ve které dvojice stojí. Jsou k sobě obráceni čely. Plukovník má stáhnutou rukavici a natahuje se směrem k Nale. Ta pomaličku zvedá svou ruku k té jeho.
„Omlouvám se, jestli vás v něčem ruším,“ vydechne nejistě.
Crawford se na něj mile usměje a obrací se k němu. „My se ještě neznáme. Jsem plukovník Joel Crawford,“ natáhne k němu ruku.
Marth se zamračí a ledabyle mu s ní potřese. „Slyšel jsem o vás.“
„Plukovník mi přinesl nějaké zajímavé čtení,“ zalže z části Nala, aby zamaskovala skutečný důvod, proč za ní Crawford přišel. Nemá cenu, aby tím zatěžovala už tak psychicky dost vykolejeného Martha. Usměje se na něj vlídným pohledem a zvedá knihu bez názvu do výše očí. Z jejího srdce padá obrovský kámen. Je vděčná, že se tu tak znenadání objevil a bere to jako znamení. Znamení, že by možná ve své budoucnosti viděla něco, na co ještě není připravená a bude lepší, když to prozatím zůstane skryto.
„Skvělé,“ usměje se spokojeně Marth.
„Děkuji vám, plukovníku, že jste za mnou přišel,“ obrátí se směrem k němu Nala. Svými slovy se snaží naznačit, aby opustil jejich přítomnost, protože odmítá jeho nabídku.
Crawford se jen ušklíbne a přikývne. Bez delších řečí odchází z knihovny.
Nala si oddechuje. Její kroky vedou do čítárny. Sedá si k jednomu ze stolů a Marth si sedá naproti ní.
„Tak co to je?“ zeptá se zvědavě.
Nala otevírá na pohled starou knihu. „Hm, zdá se, že se jedná o dějiny.“
Marth jen znuděně vydechne. „Myslel jsem, že jsi říkala, že je to něco zajímavého.“
Nala jeho poznámku ignoruje. „Jsou to spíš pověsti.“ Svým bystrým zrakem se do knihy začítá. „Páni. Zní to opravdu zajímavě. Je tady všechno. Od pádu Mel-Abahu až po epidemii ve Fabulexu a ještě mnohem víc.“
„Vážně, paní Nalo, říkala si, že je to zajímavé?“
Opět ignoruje jeho dost znuděný hlas a začne s předčítáním. „Za dávných časů, kdy vladaři začali rozvíjet svá ubohá království, byla ještě země neposkvrněná krví a po světě panoval mír. V té době čtyři vládci čtyř různých království – severního, jižního, západního a východního – již dávno zapomněli na stará proroctví a legendy, jenž se točily kolem jejich zemí. Každý z těch čtyř vládců chtěl těm ostatním ukázat, jak jeho města rozkvétají a celá jeho země prosperuje. Když konečně těchto cílů každý z nich dosáhl, na jistou dobu zavládl klid. To vedlo k tomu, že znudění vladaři začali blíž prozkoumávat památky, jenž jim zanechali jejich předkové, aniž by si uvědomovali, jaký rozkvět nebo naopak zhoubu tyto prastaré monumenty v podobě čtyř chrámů znamenají pro jejich království,“ vydechne. Její hlas je plný nadšení. Její oči září zvídavostí.
Naproti tomu se Marth tváří dost nezaujatě. Jednou rukou si podpírá hlavu, aby mu nespadla na stůl, kdyby náhodou usnul. „Páni, umíš se nadchnout pro zvláštní věci.“
„Tebe tohle snad nezajímá? Historie chrámů? Právě v téhle situaci to jsou velmi hodnotné informace!“
„Pokud se na to díváš takhle… Tak pokračuj.“
„Jako první pronikl do podivně hřejivých chodeb jednoho z těchto chrámů král Nastra. Tento panovník západního království s názvem Mel-Abah neměl žádného následníka ba ani ženu. Jeho sobecké chování mu pokazilo několikáté manželství, ale i přes to byl v hlouby duše dobrý člověk. Znuděný panovník se hnal s jeho věrnými vojáky do planoucích hlubin toho chrámu, snad hnán myšlenkou, že by se tam mohl skrývat nějaký zapomenutý poklad. I stalo se, že Nastra jeden poklad, jenž mu zanechali předkové, skutečně našel. K jeho zděšení to byla žena ponořená do věčného spánku prastarou již zapomenutou magií. Nastra, netušíc, že to není obyčejný člověk, narušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost před vlivem času. Zesláblá postava rozpoznala toho, kdo narušil onu bariéru a zapřísáhla mu své služby. Nastra obdařen nadpozemským služebníkem nedokázal kontrolovat svoje ambice a na jeho království dopadla doba temna, která po čase poskvrnila jeho města krví, plamenem, zápachem smrti a nekonečnou zkázou, kterou – možná nevědomky – po svém království rozséval.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. Tenhle příběh… Je o královi, který kdysi vládl Mel-Abahu. Dobře ví, že tam teď neleží nic jiného než vypálené trosky západní říše.
„Panování Nastry nepadlo do oka mnoha jeho podřízeným. Hrst těch, kterým důvěřoval, za jeho zády utvořila skupinu pro jeho svržení. Počíhali si na něj v temných a úzkých chodbách jeho hradu. Ti, kteří měli vrazit dýku do králových zad se dříve, než tak mohli učinit, proměnili v popel. Na panovníka stále dohlížela jeho mystická služebnice, Velafora, která dokázala zamaskovat svoji přítomnost tak, že pomocí magie učinila své tělo neviditelným. Když éterická bytost ochránila panovníka před atentátníky, král – téměř zbavený zdravého rozumu – nechal zmasakrovat část své důstojnické gardy. Tato událost vyvolala v jeho vlastních řadách ohromnou rebelii. Bytost nadále ochraňovala svého pána a během toho umíral jeho rukou nespočet vojáků, služebnictva i čeledínů. Velafora si ovšem nevšimla, že její boj je již zbytečný, a že již chrání jen bezvládné tělo panovníka, které leželo za ní. Když si konečně uvědomila, že její pán již delší dobu nedýchá, stejně jako panovník nedokázala udržet svůj hněv na uzdě a seslala na celé království masivní ohnivou vlnu, která pohltila vše hořlavé a živé. Velafora, která se vznášela vysoko nad hořícím královským palácem, se omluvila Nastrovi, že jej nedokázala ochránit a vydala se zpět k chrámu, kde na sebe uvalila prastarou kletbu nekonečného spánku.“
„To je nesmysl. Jak mohl ten, co to psal, vědět, že se ten démon vrátil do chrámu?“
„Démon…“ zamýšlí se Nala a zcela ignoruje jeho otázku. Amon přeci říkal, že Tear se bránil tomuto oslovení. Zajímalo jí, kým tedy jsou. „Velafora tedy ovládala oheň. Isabel dokázala seslat blesky a Tear… kdoví co dokáže. Ale zatím se zdá, že služebníci vládnou různým živlům… Píše se tu, že se vznášela nad městem. Je to jako tehdy v Austenu.
„Paní Nalo?“
„Ah, omlouvám se. Trochu jsem se zamyslela,“ usměje se nejistě jeho směrem. „Jak už jsem řekla, tak tohle jsou spíš pověsti. Některé věci můžou být jen doplněné.“
„Hm, takže celý ten příběh může být vymyšlený?“
Nala se zamýšlí. „Velafora je žena stejně jako Isabel. Její moc zničila celé království Mel-Abah stejně jako Isabel zničila Austen. Obě ovládají živly.“ Při té myšlence se ozve zapraskání kloubů.
Marth překvapeně šlehne pohledem k její zaťaté pěsti. „Paní Nalo?“
„Je tu až příliš shod na to, aby to bylo vymyšlené,“ posteskne si. „To, co jsem viděla na jihu…“
„Jsi si jistá, že chceš číst dál? Je možné, že se dozvíš věci, které nechceš vědět.“
„Možná se dozvím něco o Isabel. Já vím. Ale právě proto musím číst dál.“
Marth přikyvuje.
„V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian…“ Nala se u tohoto jména zaráží. „Aerian? Znamená to, že je to můj předek?
„Aerian?“ zamračí se Marth. „Nikdy jsem o takovém rodu neslyšel. Opravdu někdy vládli na severu?“
Nala se zamračí. „Nepřerušuj mě.“
„Omlouvám se, paní Nalo,“ vyhrkne Marth. Nikdy by se neodvážil odporovat jejímu přísnému pohledu.
„V té době se vladař severního města Sapphirehallu, Theodor Aerian, doslechl o ohromném požáru, jenž uchvátil západní pláně. Rozkázal svým mužům, aby prozkoumali jeho okolí a pomohli všem, co přežili. Sapphirehallská armáda je vyhledala a severní král jim poskytl domov vybudováním nového města za horským průsmykem. Toto město dostala název Faithvalley. Theodorovy uši zaslechly zvěsti o mystické bytosti, jenž ukončila existenci Mel-Abahu a vyslal tam znovu svůj průzkumný oddíl, tentokrát již za jiným účelem. Král Sapphirehallu se chtěl ujistit, že taková ničivá síla nepadne do rukou nikomu jinému. Jeho vojska prohledala celý chrám od jeho základů, ale nikde nenašla známku toho, o čem se tehdy ve Faithvalley mluvilo. Theodor si oddechl, věříc, že už nikdo nebude disponovat takovou silou.“
„Vidíš. Jak je to tedy možné?“
Nala se zamýšlí. „Byla jsem si jistá tím, že jsem chrám na jihu prozkoumala od nejvrchnějších pater až po jeho základy, ale nikdy jsem Isabel nezahlédla. Abernant ji ovšem našel a to dost rychle. Může to být způsobeno tím, jak se chrám pohybuje.“
„Tak to abychom se modlili, aby měl Amon štěstí, až tam přijde,“ odtuší Marth.
„Snad to půjde hladce,“ vydechne starostlivě Nala. „Co si to tak čtu, tak služebníci nejsou úplně bezcitní, jak se na první pohled mohlo zdát,“ dedukuje. „Zdá se, že jsou velmi fixovaní na toho, kdo je probudí. Velmi čistě dokážou vnímat okolní emoce. Bojím se, co ještě za škody může Abernant s Isabel napáchat.“
„Třeba se to dozvíme na dalších řádcích,“ poznamenává Marth.
Nala opět sklopí pohled do knihy. „V té době osadníci z východu začali na ostrovech jižně pod Sapphirehallem stavět nové město nesoucí název Laager, které Theodorovi padlo do oka. Rozhodl se proto pomoci s jeho výstavbou a získal tím práva na jeho správu. Sapphirehall byl v té obě prohlášen za císařství a lidé se k němu sjížděli jak z východu, tak z jihu. Tato situace nebyla příznivou pro jižní Arcadii, jenž kvůli tomu přicházela o daně. Arcadii tehdy kraloval mladý panovník, Goldar, který se snažil lid udržet co nejvíce pohromadě. Ale i přes jeho snahu davy stále směřovaly na sever, pryč z jeho země. Goldar vyhradil hranice mezi jihem a severem a nechal střežit břehy svého království, aby jeho poddaní neopouštěli zemi. Ke střežení břehů bylo potřeba více než pár lodí, a proto král nechal postavit pevnost, která dostala název podle města, které leželo nedaleko ní, Tsubata. To, že Arcadia brání svému lidu opouštět jeho území se Theodorovi nelíbilo, protože tak přicházel o zisky. Rozhodl se proto s Goldarem vyjednávat o jejich svobodnou vůli. Nejistý Goldar odmítl Theodorovo pozvání na jeho území a naopak ho přizval k sobě. Ten pozvání přijal a se svojí flotilou vyrazil k Arcadii, kde se mělo jednání uskutečnit. Když se již sapphirehallská flotila blížila ke břehům jižního království, jeden z vojáků v mlze rozpoznal stavbu chrámu, která se tyčila na druhé straně hor od Arcadie. Theodor opomněl na jednání. Zatímco jeho vojáci brázdili stavbu druhého chrámu, Goldar na něj čekal v trůnním sále. Po dlouhém hledání našel panovník Sapphirehallu něco, v co již přestával věřit. V tajné komnatě chrámu se vznášela mladá dívka. Stejně jako Nastra i Theodor nevědomky porušil bariéru, jenž ochraňovala spící bytost od okolního světa. Vyděšená a slabá dívka mu zapřísáhla svoje služby. Theodor, nevěříc svým očím a uším, její nabídku přijal. Zcela zapomněl na krále Arcadie a hnal svou flotilu zpět k hradu na severu i se svou novou služebnicí. Isabel bylo její jméno.“
„Tak tady jí máme,“ pronese Marth.
Nala bez dechu rozevře oči dokořán. Takže Theodor Aerian, její předek, měl tu možnost vlastnit tuhle záhadnou bytost.
„V té době se na východě v království Fabulex vyskytl jiný problém. Po zemi se rozšířila epidemie, která zasáhla i královské město. Král Dyne vydal ze své hradní pokladnice tolik prostředků, kolik jen mohl, ale epidemie, která vzešla z vody, se nedala zastavit ani přes všechna přísná opatření, která Dyne nakázal. Král, jenž nechtěl svůj lid nechat bez pomoci, požádal o pomoc Arcadii, která však v tu dobu sama procházela finanční krizí a odmítla se zaplést do jeho problémů. Dyne proto požádal o pomoc Sapphirehall, ale Theodor – zkoumající svoji novou služebnici – se rovněž odmítl zapojit. Král Dyne dlouho listoval zaprášenými archivy a pročítal svazky, aby se dozvěděl, jak epidemii zastavit. Bez úspěchu. Žádný ze svitků nepoukazoval na to, jak zastavit zhoubu, která se šířila ulicemi měst a vesnic. V jedné velmi staré kronice však dřímalo něco jiného, něco tak prastarého, že už to bylo všemi zapomenuto. Kam až kronika sahá, i na východě leží jeden ze čtyř prastarých chrámů. Král vyhledal jeho lokaci podle vyčtených údajů a objevil ho. Dlouho procházel křížem krážem jeho temné a promočené chodby, až konečně objevil to, co se vydal tak slepě hledat. Stejně jako králové Nastra a Theodor před ním i Dyne porušil bariéru, jenž chránila bytost před vlivem času, a on procitl. V krvi krále Fabulexu rozpoznal toho, kdo jej potřebuje a zapřísáhl mu své služby. Tear bylo jméno tohoto na pohled temného služebníka. A tak byl probuzen třetí ze čtyř služebníků. Kudy Tear prošel po boku svého krále, tam se epidemie zastavila a po nějaké době společnými silami obnovili znovu ruch a život v jeho zemi.“
„Páni, tak takovouhle moc má ten Tear?“ vydechne unešeně Marth. „Zdá se mi to, nebo se to dost liší od toho, co dokážou ty dva další? Co jsem tě tak poslouchal tak neumí nic jiného než ničit.“
„Myslím si, že to záleží hlavně na tom, kdo jej vlastní. Služebníci oplývají neuvěřitelnou mocí a málokdo dokáže s takovým zdrojem síly vydržet při zdravém rozumu.“
„Takže nemáš strach, když se Amon vydal hledat tu Velaforu, která srovnala se zemí celé království, protože zešílela?“
„Ne,“ odpovídá jistě. „Služebník je věrný svému pánovi. Podle toho, co jsem se dozvěděla z rozhovoru s Isabel, si nic ze své minulosti stejně nepamatují. Amon bude v pořádku.“
Marth přikyvuje.
„Goldar nebyl nadšený z toho, že král Sapphirehallu své lodě obrátil před jeho prahem, a tak se dožadoval jasné odpovědi. Jenže Theodorovi byl už osud lidí ukradený od chvíle, co ho snad začarovala krása mladé nadpřirozené služebnice. Přestával se zajímat o svůj lid a trávil svůj veškerý čas s ní. Pověry o démonem posedlém králi opustily jeho komnaty a šířily se světem, až se dostaly i k jižním hranicím. Pozdě Goldar prohledával ten samý chrám. Dožadoval se vrácení Isabel do Arcadie pod právem vlastnictví, jelikož to bylo jeho území, kde stály zdi chrámu. Vladař Sapphirehallu odmítl Goldarovi vyjít vstříc. Snad jen blázen by se vzdával takové moci a krásy, kterou Isabel oplývala. Panovník Arcadie, jehož země ekonomicky strádala, rozzuřen tím, jaké bohatství mu bylo odcizeno, vyhlásil válečný stav. Vojska Arcadie se rychle mobilizovala a v Tsubatě probíhala strategická jednání. Theodor a ani nikdo z sapphirehallských důstojníků netušil, že město jižně od Sapphirehallu, Laager, je právě obsazováno arcadijskými vojsky. Tato událost nemohla dlouho zůstat bez povšimnutí. V ten okamžik se začala na Theodorův rozkaz mobilizovat i sapphirehallská armáda. Obyčejní lidé se tak ocitli v nejistotě, nejen o své domovy, ale také o své blízké. Goldar požadoval jediný cíl, navrácení Isabel do Arcadie. Theodor však o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Nakonec se rozhodl, že chce-li Goldar Isabel, bude ji mít, ale ne tak jak si představoval. Večer, kdy za jasné oblohy půdu osvěcovaly hvězdy, bez váhání udeřila na první arcadijskou divizi smršť blesků, která však nepřicházela z oblohy, ale tvořila se odnikud přímo před zraky vyděšených vojáků. Prchající pěšáci z první linie začali trhat morálku i zbytku armády. Část mužů ignorovala hlas svého krále a prchala na jih k zakotveným lodím. Další část nechápavě svírala své meče, točíc se kolem svého panovníka. Goldarovi došlo, co se stalo, a rozhodl se, že zvolí svůj život i jeho mužů před zkázou a jistu smrtí. Proto rozkázal zbytku své armády, aby se stáhla zpět ke břehům. Když arcadijská flotila opouštěla sapphirehallské břehy, vítr lehce zesílil a mezi mraky se objevily obrysy ženy, jenž se vznášela nad zemí. Všichni věřily, že se jim zjevil sám Rytíř nebes.“
„A tolik ke všem těm rozepřím, které jsou mezi Sapphirehallem a Arcadií do teď,“ odtuší Marth.
Nala přikyvuje. „Vzájemná nevraživost se mezi těmito královstvími drží, i když už všichni zapomněli, kde je její původ,“ vydechne. „Upřímně doufám, že tohle všechno dopadne dobře. Dokážeš si představit, že se proti sobě sejdou všichni služebníci?“
„To by byl konec světa,“ vydechne. „Trochu mi z toho naskakuje husí kůže, ale čti dál.“
„Po světě se po všech těchto událostech začala šířit zpráva, že existuje čtvrtý chrám s posledním služebníkem, jenž spí a čeká na to, až bude probuzen a bude moci složit přísahu. Tyto pověry na sebe nedaly dlouho čekat a začaly se tvořit skupiny dobrodruhů, což později dalo za vznik i Cechu Hrdinů.“
„A to je co za maníky?“ zašklebí se pobaveně Marth.
„Je tady o tom celá kapitola, ale to pro nás není důležité,“ odbíjí jeho poznámku Nala. „Kromě Goldara, který jako jediný neměl svého služebníka, hledalo čtvrtý chrám i mnoho dalších lidí. Nikdo z nich však nebyl úspěšný a mnozí se vraceli vyčerpáni z cesty. Nakonec se i král Goldar vzdal pátrání, poté co jeho výprava zubožila ekonomiku Arcadie ještě víc. Roky plynuly a žádné ze tří království nevedlo svoji zem do války. Theodor nebyl nakonec šťastný, neboť Isabel neopětovala jeho city, i když se povídá, že celému jeho rodu předala sílu, o které se nikomu jinému ani nezdálo. Ta se odrážela v jejich speciálním vzhledu. Jejich vlasy měly barvu tekutého zlata jako ty její a jejich oči nesly barvu burgundského vína, jelikož se do nich vlila barva démonské krve. Získali tak ohromnou sílu, rychlost a odolnost.“ Nala při svých slovech zatíná čelist.
Marth překvapeně rozevře oči dokořán. Na jeho mysl přichází mnoho otázek, ale nepřerušuje její trhané čtení.
„Theodor nakonec zemřel sám bez dědice. S jeho smrtí zmizela i jeho služebnice Isabel a vznikla pověra, že si ji císař vzal sebou do hrobu. V tu dobu stářím umíral i panovník Fabulexu.  Ten měl dva zdravé syny, Kiskeho a Rolanda. Tear zapřísáhl své služby i jeho nejstaršímu synovi Kiskemu, a tak Dyne umíral s úsměvem na tváři. Roland byl ovšem svým postavením nespokojený a nesmířil se s malou usedlostí a částí vojska, kterou mu otec odkázal. Nepřál si nic jiného než vládnout své vlastní zemi. Rozhodl se, že využije situace, kdy Sapphirehall přišel o svého krále a zmocní se uznávaného a mocného severního kontinentu. Se svým vojskem království skutečně dobil a vybil téměř celý rod Aerianů, aby nežil ani jediný dědic, který by se později mohl dovolávat práva na trůn. Goldarovi táhlo na čtyřicet a pořád myslel na to, jak by mystický služebník zvedl ekonomiku jeho země. Jeho výpravy do chrámu, ve kterém Theodor našel Isabel, však byly marné. Nikde po ní nebylo žádné stopy. Roky plynuly a lidé začali tyto události zapomínat. Král Kiske se oženil a jeho manželka mu dala dva syny, Kaie a Darshe. Rolandovi v Sapphirehallu se narodil syn Elric. Lidé za sto let zapomněli a přetvořili událost s démony na pouhé pohádky k zastrašení dětí před vlastnostmi jako je pýcha a chamtivost.“
„Vzpomínám si. Pád Mel-Abahu byl svržen na obyčejný požár,“ dodává Marth.
„Lidé panují světu již dlouhá staletí a mnoho věcí zanikne, jiné naopak vyjde na povrch. Osud lidem vytvořil složitou cestu a je jen na nich jak naloží se svými městy a se svým světem,“ odtuší Nala. Její výraz je zamyšlený. „I Abernant za své činy zaplatí… tou nejvyšší cenou.“

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top