Zlomená srdce - Kapitola 21 (část 2/2)

Do místnosti přichází další postava. Černovlasý chlapec v olivovém plášti s velmi mladistvým zjevem a zasmušilou tváří kráčí sálem až k překvapené dvojici. Oba tohohle muže dobře poznávají. Je to Ridley. Byl s nimi na bojišti bok po boku s Gilbertem, který už se zbytkem mužů odplul domů.
„Je mi líto, co se stalo, Amone,“ vydechne a jeho oči se smutně zahledí do země se vší pokorou v hlase.
Nala svírá pěsti. Bez dlouhého zaváhání se jednou z nich ohání proti tváři mladého chlapce. „Ty parchante!“ vykřikne a v tu chvíli se kolem jejího pasu ovíjí dvě silné ruce, které ji usměrňují. Vzpouzí se jim, ale nemá šanci se z nich tímto způsobem vymanit. Neohlédne se a nepodívá se, kdo ji zastavil. Všechen vztek chrlí přímo na chlapce, který překvapeně hledí do její vzteky rudé tváře. „Nikdo o tvojí lítost nestojí! Takže si byl celou dobu špeh?!“
Amon se přes její rameno s nechápavým výrazem zahledí do chlapcova pokorného pohledu. Svírá ji pevně, ale jeho pozornost patří jenom jemu. „Ty?! Mohlo mě to napadnout. Tak snadno a rychle si obstaral informace. A to, jak si se smířil s přítomností svého úhlavního nepřítele… Vsadím se, že i odjezd Gilberta s našimi muži zpátky na sídlo je tvoje práce.“
Ridley mlčky přikývne.
Nala zatne čelist. Zapře se prsty do Amonových rukou, které drtí její žebra, ale přestává se mu vzpouzet. „Měla jsem tě zabít i s tvými rodiči!“ zavrčí hlasem plným nenávisti. Její oči mluví o tom, že každé z těch slov myslí smrtelně vážně. „Jednou to napravím. To ti slibuji!“
Ridley zahanbeně sklopí pohled do země. „Nevěděl jsem… Nevěděl jsem to!“ vyhrkne.
Joel se ušklíbne. Sejde několik kroků dolů k nim. Se samolibým výrazem pohlédne do té rozohněné tváře plné vzteku. „Jestli tě to utěší, tak netrpěl. Vím to. Viděl jsem jeho smrt tehdy v Růži a koruně.“
Nala rozevírá oči překvapením. Něco podobného tušila, ale nikdy by nevěřila, že to sám Crawford přizná. Jeho slova jsou plná chladu a potěšení z jejího utrpení. Jestli je v téhle místnosti přítomný nějaký démon, tak je to jedině on.
„Proč si…?“ vydechne, ale najednou ztrácí slova. Něco projelo její hrudí. Pocit bolesti se prohluboval. Nala začala pociťovat, jak se střemhlav řítí do té propasti utrpení.
Crawford vidí to zoufalství v jejím pohledu a jen se nad tím pobaveně zašklebí.
Na Kaiově jinak vlídné tváři se objevuje zamračený výraz. „Plukovníku Crawforde, prosím, opusťte tuto místnost.“
Joel se na patách obrací směrem k trůnu. „Pane,“ zasalutuje a obrací se směrem k východu. Neodpustí si poslední spokojený pohled do Naliny tváře.
Ta s vytřeštěným pohledem bez jediného dalšího slova tuhne na místě. Opět se na ní nahrnuje nával otupělosti. Věděla, co po něm následuje.
„Omlouvám se za jeho chování,“ vydechne smutně vládce Fabulexu.
„Vy jste to věděli?“ zeptá se bezduše Nala.
Amon cítí pod rukama bezvládnost jejího těla. Pouští ji a ustupuje krok dál.
Nala spouští své ruce volně podél těla. V její tváři je stín. Tlumeným hlasem mumlá otázku směrem ke Kaiovi.
„Ne, neměli jsme ani tušení, že se v Austenu stane taková pohroma,“ odpovídá. „Musíte pochopit, že plukovník Crawford je sice člověk těžko stravitelné povahy, ale kdyby věděl o takovém zásahu ze strany Sapphirehallu, řekl by nám to. Dokáže vidět budoucnost. Tu blízkou vidí čistě, tu vzdálenou již hůře. Viděl smrt vašeho druha, ale nevěděl, kdy a za jakých okolností se tak stane. Stejně tak viděl i váš příchod v mé budoucnosti.“
„Budoucnost?“ vydechuje opět velmi zmateně Amon.
Člověk, který dokáže nahlížet do budoucnosti. Člověk, který vlastně není člověkem. Co je tohle za místo?
Kai si opět povzdechne. „Oba jste si toho dost zažili. Jestli chcete, můžu vám nabídnout pokoj, kde si můžete na chvíli odpočinout.“
Nala znovu zatíná čelist. „Jestli je to všechno, co jste nám chtěl říct, pane, raději bych odešla.“
Kai jen bez dalších slov souhlasně přikývne. V jeho pohledu je jasně vidět pochopení pro její cítění. Nala se děkovně ukloní a obrací se k odchodu. Cestou opanuje Ridleyho ještě jedním surovým pohledem a rychlým vojenským krokem odchází pryč.
Amon se také uklání a rozchází se za ní.
„Ještě chvíli, pane Amone,“ zastavuje ho mírným hlasem Kai. „Pokud vás smím prosit. Je to důležité.“
Amon se zastavuje a obrací svou pozornost zpátky k němu.
„Pane, mohl bych ještě něco říct?“ zeptá se nejistě Ridley.
„Jen do toho,“ pobídne ho vlídně král.
„Amone, nevěděl jsem, že Tear je… Já… Nevěděl jsem ani nic o tom chrámu,“ ospravedlňuje se. „Tohle všechno jsem se také dozvěděl teprve před chvílí.“
„Měl si mi říct, že pracuješ pro krále,“ odtuší Amon již klidným hlasem. „Mohli jsme to-“ zaráží se a pohlédne zpříma na krále. „Věděl jste všechno. Nepomohl jste…“
„Jak jsem měl vědět, že jim nejde o tu vesnici?! Neznám ten kraj! Ani nejsem všemohoucí.“
„Máte muže, co vidí do budoucnosti. Říkal jste, že v ní viděl Nalu! Tak co vlastně tedy viděl?!“
Kai opět smutně vydechne. „To se vám právě chystám říct, ale nejdřív-“
„Odmítám to poslouchat! Zdá se mi, že poslední dobou se všichni snaží vyhnout přímé odpovědi,“ odbíjí ho rozhněvaným hlasem Amon. „Jdu ji hledat.“
„Nechtěl jsem, aby zemřeli moji lidé! Doufal jsem, že se vám podaří odrazit sapphirehallská vojska a taky se to povedlo!“ zastavuje ho zvýšeným hlasem Kai.
Amon sklopí pohled do země. Stále se mu před očima rozprostírá ten obraz. „Abernant a ta žena… je stejná jako váš démon. Viděl jsem, čeho jsou schopni,“ zvyšuje hlas a obrací svou zamračenou tvář zpátky ke králi. „Ta žena je schopná zničit celou vesnici ze vzduchu! Já… zmobilizuji zbytek své armády! Přidám se k vám a potáhneme oddíly na Sapphirehall!“
„Ne,“ namítá jednoslovně Kai.
„Takže jste takový, jak se o vás povídá,“ zašklebí se znechuceně Amon. „Do ničeho nestrkáte své prsty. Raději necháte, ať se spálí druzí.“
„Jen říkám, že tohle není ten správný krok,“ opravuje ho. „Vy chcete zastavit Abernanta a Scarlet a já vám teď nabízím spojenectví. Abernant má služebníka a skrze něj se nedostane žádný člověk… ne bez jiného služebníka. Ta žena je schopná zabít desítku najednou. I kdyby se proti němu postavila armáda, pořád Abernanta chrání jeho vlastní. Zemřel by tak nespočet vojáků.“
„Co váš služebník?!“
„Stojí při mé straně, pokud mu neřeknu jinak. Ale ani služebník není nesmrtelný. I kdybych ho vyslal, nevím sám, jaké jsou jeho šance. Pokud by neuspěl, tak uvrhnu vlastní království do záhuby. Nebudu riskovat svoji zem!“ zvyšuje hlas. „Mojí prioritou je chránit Fabulex.“
Amon pokorně sklopí pohled k zemi s krátkým povzdechnutím.
Možná, že mu rozumím. Taky jsem chtěl chránit Sapphirehall, aby neumírali jeho lidé… a Nala zase Austen.
„Vraťme se k tomu, co je psáno v našich svitcích,“ spouští mírným hlasem král. „Podle všeho existují další dva chrámy. O jednom píše historie. O druhém byly dosud jen spekulace, ale i tak se o něm kroniky zmínily.“
„Takže dohromady jsou na tomhle světě čtyři služebníci?“ vydechne překvapeně Amon. „Abernant má teď jednoho a vy druhého…“
„Ano, to znamená, že další dva ještě spí,“ přikyvuje Kai. „Slyšel jste někdy o království Mel-Abah?“
„To je spíš Nalina parketa,“ zašklebí se Amon. „Já se nikdy historii moc nevěnoval.“
„Je to už doba, co tohle království zaniklo,“ osvětluje mu Kai. „V kronice stojí, že za to může jeho panovník, Nastra, který vedl svoji zemi špatně. Probudil v chrámu blízko jeho království jednoho ze čtyř služebníků. Kronika neuvádí jeho jméno. Nevím přesně proč, ale služebník se zaváže tomu, kdo jej probudí a tím i jeho pokrevní linii,“ pokračuje a jeho vlídný pohled pohlédne na muže v černém plášti. „Teare?“
Ten jen vydechne a s neměnným výrazem i hlasem spustí: „Nevím, jak to vysvětlit, můj pane,“ odtuší. „Prostě to tak cítím. Ve vašich žilách koluje krev toho, kdo mě kdysi vzbudil.“
„Můj praděd Teara vzbudil před 130 lety na tomhle kontinentu. Isabel odpočívala na kontinentu Arcadie,“ pokračuje vládce. „Co vím, třetí takový chrám se nachází u Mel-Abahu a podle spekulací by měl čtvrtý ležet na severu.“
„Když Isabel spala u Arcadie, tak proč ji už dávno neprobudil panovník Arcadie?“ zeptá se zmateně Amon. „Jeho země prochází už delší dobou krizí.“
„Lidé zapomínají. Myslím, že se Arcadii nedochovaly žádné historické záznamy,“ objasňuje Kai. „To jsou dva probuzení služebníci. Pokud se vám podaří vyhledat chrám a probudit dalšího…“
„Chcete, abych…?“ vydechne Amon s překvapeným pohledem upřeným do vlídné tváře krále Fabulexu.
Vincente, Lalino, všichni…
Shlédne ke svým rukám s krátkým vydechnutím. Tentokrát se netřesou. Vlastně si už ani nepamatuje, kdy se to stalo naposledy. Zvedá sebevědomě tvář vzhůru. „Já ho najdu a probudím. Pokud budu s jeho pomocí schopný zastavit Abernanta a jeho démona, co zničil Austen!“
My nejsme démoni,“ namítá bezvýrazným hlasem Tear.
Amon na jeho poznámku nic neřekne.
„V naší kronice se ještě píše, že služebník, který sloužil panovníkovi Mel-Abahu má chrám na západním kontinentu,“ dodává Kai. „Pokud se vám podaří najít služebníka a vzbudit jej, získáte rovnou moc, jakou má teď Abernant. Služebník vás bude ochraňovat vlastním tělem a uposlechne vašich rozkazů. Ale neměl byste zapomínat, že ani oni nezvládnou vše. Pochybuji, že by zvládl bojovat s celou armádou.“
„Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ vydechne Amon.
Kai ignoruje jeho poznámku a snaží se ho utišit vlastním způsobem. „Odteď jsem vaším spojencem,“ odtuší vlídně. „Ridley zůstane na vaší straně a pomůže vám udržovat vaše panství. S armádou a se služebníkem budete schopný něco dokázat.“
„Přijměte tedy můj dík,“ přikývne pokorně Amon. „Vydám se vyhledat ten chrám a získám ho.“
„Až ho vyhledáte, přijďte se ke mně poradit,“ pokračuje Kai. „Hlavně nedělejte nic nepromyšleného. Zařídím vám volný přístup do královského paláce. Ridley se teď vrátí na vaše panství.“
„Králi, Amone,“ ukloní se s pokorou v hlase i v pohledu a opouští místnost s očima stále sklopenýma do země.
„Pokud se sapphirehallská vojska v čele s jejich služebníkem pokusí dobýt Arcadii, vyšlu své oddíly s Tearem,“ spustí Kai rozhodně, i když v jeho hlase je jasně zřetelné, že by se této situaci nejraději vyhnul. „Postarejte se o svůj vlastní úděl.“
„Takže Arcadia bude v pořádku,“ přikyvuje děkovně. „Najdu toho služebníka a vrátím se sem.“
Co můžu teď dělat jiného než se řídit jeho radami? Ani s Nalou po svém boku nedokážu přemoci takovou bestii, jakou vlastní Abernant. Vyhledám a probudím jednoho z těch spících služebníků. Postavím se Abernantovi…
Silně zatíná pěsti při tom pomyšlení. „Takže jeden chrám je na tomhle kontinentu. Druhý je na kontinentu Arcadie. Třetí u Mel-Abahu a čtvrtý je možná někde na severu,“ rekapituluje.
Kai opět souhlasně přikývne. „Dohlédnu na osud Arcadie a Fabulexu. Zapojím svá vojska, až bude třeba,“ ujišťuje ho ještě jednou.
Vypadá to, že tady moje cesta teprve začíná. Hm, cesta… Cesta pomsty?
Zamýšlí se znovu a na jeho jinak dokonale hladkém čele se objevuje vráska nejistoty. „Jestli je to vše, tak chci teď slyšet o té věštbě.“
„Kde začít?“ zamýšlí se mladý vládce. „Víte, odkud Nala pochází?“
„Proč se teď chcete bavit o ní?“
„Odpověz na otázku,“ napomíná ho Tear.
„To je dobré, Teare, nech toho,“ utišuje ho svým osobitým vlídným hlasem. „Zeptám se tedy jinak. Víte, proč byl Niflheim vypálen?“
Amon mlčí. Jeho oči se podezíravě přimhouří.
Kai na jeho odpověď nečeká a pokračuje v načaté myšlence. „V tu dobu ještě nevládl Elric, ale jeho otec, Roland. Jejich rodina ovšem nebyla původním šlechtickým rodem, který vládl na severním kontinentu.“
„Stále nerozumím, kam tím míříte,“ zamračí se zmateně Amon. „Jak to souvisí s budoucností?“
„Pokud to máte pochopit, musím začít vyprávět od začátku,“ osvětluje mu Kai. „V době, kdy naši otcové již byli na světě, tu byli dva králové z jednoho rodu, bratři. Podle zákona ten starší – můj otec Kiske – získal vládu nad Fabulexem, ale ten druhý se s tím nedokázal smířit. Roland, což bylo jeho jméno, chtěl také vládnout a tak se rozhodl dobít své vlastní království. Ze všech možností se mu naskytlo – tehdy velmi slavné – království na severním kontinentu, Sapphirehall, kde tehdy vládl rod jménem Aerian. Jeho tehdejší král Theodor zemřel bez dědice a na trůn tedy měl usednout někdo z jeho rodové linie.“
„Nikdy jsem o nich ani o téhle části historie nic neslyšel.“
„Ano, pro tvou generaci jsou už dávno zapomenuti a ti, kdo je pamatují, o nich už nemluví. V Sapphirehallu totiž dlouhou dobu panoval zákon, že se o nich nikdo nesmí zmínit ani slovem pod trestem smrti. Nový král Roland si dal velmi záležet, aby tento rod vyhladil do posledního dítěte. Každý potomek by jinak měl právo na trůn a mohl by se ho dovolávat. To nemohl ve své situaci dopustit,“ pokračuje v odkrývání krvavé historie. „Ale před dvaadvaceti lety vyšla na světlo zpráva o tom, že byl spatřen poslední potomek Aerianů. Dítě, které se objevilo odnikud. To dítě dostalo domov na půdě severního království v malé vesničce jménem Niflheim.“
„Takže celá vesnice byla zničena a vyvražděna kvůli jednomu dítěti?“
Kai přikývne s tím neskrývaným smutkem v očích.
Amonovi se před očima promítnou záblesky z Faithvalley. Vykonal stejný úkol, který sebral životy všech ve vesnici ze stejného důvodu.
„To je hrozné,“ posteskne si. „Ale jak si mohli být jistí tím, že je to dítě z rodu těch Aerianů?“
„Jsou totiž specifičtí svým zjevem, který se dědí po generace. Mají zlaté vlasy a fialové oči a pár dalších speciálních vlastností jako je například vyvinutější síla nebo rychlost. Je to velmi vznešený rod, pane Amone. Jeden z posledních takových.“
Amon překvapeně rozevře oči dokořán.
„Ano, pane Amone, je to Nala,“ přikyvuje Kai. „Nala je poslední potomek Aerianů. Král věděl, že několik lidí z rodu při dobývání hradu uteklo, a tak na ně přichystal něco jako hon. Nějaký čas se jim dařilo unikat, ale žádný život netrvá věčně. Jako poslední zbyl pár – matka a otec Naly. Otce zastihla zlá nemoc, která ho zahubila. Její matka na to nakonec zůstala sama. Byly to těžké časy a při jednom pokusu o její oloupení ji zabili. Dítě jí ukradli a pokusili se ho prodat na černém trhu. Jeden pán si ho tam koupil, aby holčičku zachránil od otroctví. Odnesl ji potom do kláštera jako sirotka. Znal jste toho muže. Jeho jméno bylo Alucard Henri.“
Amon je překvapený ještě víc, když na konci jeho průřezu Naliny historie slyší povědomé jméno. Konečně to všechno do sebe začalo zapadat.
„Nikdo z těch, kterým se od té doby dostala do rukou, neměl ani tušení, o jak speciální dítě se jedná. V klášteře se ho ujala dvoučlenná rodina Darks, která si myslela, že nikdy nebudou moci mít vlastní děti, dokud se jim nakonec nenarodil malý chlapec, kterého pojmenovali Kenta. Ale i s novým přírůstkem se o ni nepřestali starat jako o svoji vlastní dceru. Když bylo Nale pět let, zpráva o tom, že v Niflheimu spatřili dítě velmi podobné Areiranům, se dostala až k Rolandovi, Elricově otci. Vydal rozkaz a Niflheim byl zničen a všichni v něm zabiti. Nikdo z vojáků, kteří útok vedli, samozřejmě nedostal přesné informace, co nebo koho tam mají hledat. Rozkaz byl stručný: ‚Nikdo nesmí zůstat naživu‘. Bylo to dost podobné tomu, co se odehrálo ve Faithvalley.“
V Amonově hrudi to při té zmínce lehce trhne. Odpustil si, ale nedokázal odpustit těm, kdo vydali rozkaz. Pomstí se i za Faithvalley.
„Jeden řadový voják měl pocit, že není třeba hlouček přeživších dětí zabíjet. Neviděl v nich žádné nebezpečí. A tak přesvědčil tehdejšího plukovníka, aby děti dopravil do Sapphirehallu. Během jejich cesty se stala věc, kterou by nikdo nepředpokládal, císař zemřel na zástavu srdce a na trůn usednul tehdy ještě velmi mladý a nezkušený Elric. Ten měl možnost nahlížet do zvláštních dokumentů, ale on sám v dítěti s fialovýma očima hrozbu neviděl a nepodporoval otcovo rozhodnutí vypořádat se se situací radikálním způsobem. Rozhodl se, že bude dobré mít dítě u sebe a byl rozhodnutý, že až nadejde čas, dá mu vědět o tom, kdo je a nechá na něm vlastní rozhodnutí, jak se s tím vypořádat. Tak Nala dál vyrůstala mezi zdmi Sapphirehallu, aniž by měla sebemenší tušení, kým vlastně je, a že má plné právo na to vládnout severnímu kontinentu.“
„Byl ochotný navrátit trůn původním majitelům, i kdyby to znamenalo jeho vlastní kapitulaci?“ žasne Amon.
Kai opět přikývne. „Nevím, co se teď stane, ale pokud jdeš do chrámu pro svého služebníka, pošli Nalu do toho druhého. Pokud i tam bude skutečně spát další z nich, bude nejlepší, když bude mít svou osobní stráž. Teď to bude potřebovat dvojnásob,“ vydechne uvědomělým pohledem, jakoby věděl víc než ostatní.
„Pokud se nám podaří vyhrát, znamená to, že Nala má plné právo nastoupit na trůn a vládnout?“
„Ano.“
„Ví o tom?“ vyhrkne překvapeně.
„To nevím, ale pochybuji o tom. V Sapphirehallu se lidé naučili mlčet a proto o tom nové generace prakticky nemohly vědět. Dokonce ani Abernant nemohl znát pravdu, pokud mu ji sám Elric neřekl. Roland to totiž držel v naprosté tajnosti i před svými muži.“
„Musím jí o tom říct,“ vydechne. „Bude jistě překvapená.“
Kai opět souhlasně přikývne.
Dlouhou chodbou se rozezní hlasité kroky a funění. Před královský trůn přibíhá žena středního věku ve výrazné uniformě. Okamžitě si kleká na koleno a pokládá svou ruku na hruď. „Pane, ta dívka, co tu byla, zkolabovala ve městě. Je s ní teď plukovník Crawford,“ vyhrkne na jeden nádech.
Amon vyděšeně vykulí oči. „To není dobré. Její zranění… Ta žena v chrámu jí něco udělala!“
Na Kaiově tváři se objevuje znepokojený výraz. Hbitě vstává z trůnu. „Okamžitě ji přineste do komnat pro hosty!“

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top