Zlomená srdce - Kapitola 19 (část 2/2)

„Amone!“ zamává vesele jeho směrem. Spěšně se obrací k jednomu z mužů. „Maisy, vezmi to za mě,“ pobídne ho a následně se rozbíhá směrem k Amonovi. Na její tváři se roztahuje šťastný úsměv. „Ahoj, jak si se vyspal?“
„Dobře,“ vydechne překvapeně. „Co ty?“
„No, moc jsem toho nenaspala. To víš, teď jsem ve svém živlu. Vždycky jsem si přála mít svoji vlastní jednotku,“ září, ale po chvíli si uvědomuje, co vlastně řekla. „Omlouvám se. Vím, že si stále vyčítáš, co se stalo Overkills. Měla jsem mlčet.“
„Ne, jsem rád, že jsi šťastná. Jak si sama řekla, litování jim život nevrátí.“
„Hm,“ svěsí smutně ramena a snaží se řeč odvést jiným směrem. „Byl už si za Vincentem? Myslím, že tě chce vidět.“
„Právě tam mířím,“ přikyvuje. „Co Marth? Jak na tom je?“
„Dobře. Je to silný chlap. Zdá se, že jeho zranění se už skoro zahojilo,“ usměje se povzbudivě.
„Myslel jsem spíš po té psychické stránce.“
„Nevím. Moc toho nenamluví, a když už něco říká, tak se zdá být úplně mimo,“ povzdechne si.
„Doufám, že se brzy dá dohromady.“
Nala souhlasně přikyvuje. „Vincent je teď ve výcvikové místnosti. Půjdu tě tam doprovodit.“
Amon spokojeně přikývne a vyrazí. Výcviková místnost se rozléhala v pravém křídle. Bylo tam všechno vybavení k tomu, aby vojáci mohli cvičit své dovednosti.
Když vchází dovnitř, spatřují bývalého plukovníka, jak do nových mužů vštěpuje základy boje na blízko.
„Výměna!“ zavolá za ním šťastný ženský hlas.
Vincent shlédne a vychází z ringu. Nala si s ním vymění spokojený pohled a vychází nahoru.
„Jsi si jistá? Ještě před chvílí si cvičila s lučištníky.“
„Položit pár kluků na záda mi nijak nepřitíží,“ mrkne jeho směrem a dál si dvojice nevšímá.
Vincent obrací svou pozornost na Amona. „Už si mluvil s tím novým?“
„Ano, Ridley mi řekl o jeho zvědech,“ přikyvuje. „Sice to nevypadá jako SZS, ale sledování okolí je pro nás velkým přínosem. Právě se vydal za jedním ze svých informátorů, tak uvidíme, s čím se vrátí,“ pokračuje. Po chvíli se zamýšlí. „Abernant zaútočí na Arcadii, co nevidět. Tím jsem si jistý. Sora nám lhal. Nedává smysl, proč by nám prozrazoval plány Sapphirehallu.“
„Ano, tohle je více pravděpodobné, ale nechce se mi pořád věřit, že by Nale dokázal někdo lhát. V získávání informací pomocí mučení se jí nikdo nevyrovná,“ zakroutí pusou. „A on jí osobně potvrdil, že všechny informace, které nám podal, byly pravdivé.“
„Možná věděl, že nemá co ztratit,“ pokrčí rameny. „Bylo mu jasné, že ho tak jako tak zabije. Kromě toho to byl agent SZS stejně jako ona. Věděl, jak to chodí a měl svůj výcvik, jak držet jazyk za zuby.“
Vincent přikyvuje. „Dávalo by to smysl,“ pokračuje k tématu. „Dobytím nějaké vesnice by Abernant nic nezískal. Jeho cíl je samotný kapitál Arcadie.“
„Vypadá to tak. S tou armádou, kterou teď máme, neuděláme žádné zázraky, ale dokážeme tím pomoci Arcadii a jejímu vojsku.“
„Podle toho, jak Sapphirehall postupoval, měl už dávno udeřit. Sám nerozumím tomu, co Abernant a Scarlet vlastně zamýšlí.“
„Ani já ne,“ vydechne smutně Amon. „Proč právě Abernant? Proč se zrovna tenhle muž musel dopustit takových činů?
„Ale v jednom máme snad všichni jasno, Abernant je zločinec a zrádce Sapphirehallu. Stejně tak i císařova žena. Zřejmě se jí teď dobře vládne,“ zamyslí se a jeho hlas začíná nabírat na vážnosti. „Tohle všechno byl nejspíš její záměr už od začátku. Abernant-“
Nala při zaslechnutí toho jména, obrací svou pozornost na chvíli k dvojici mužů. Její oči jsou zaplavené bolestí. Vincent jen sklopí pohled do země.
„Znal jsem ho. Ne, myslel jsem si, že ho znám. To, co udělal, bych do něj neřekl.“
„Možná to dělá pro lásku, kterou cítí ke Scarlet,“ přihazuje do debaty Amon. Jeho pohled zamyšleně zapátrá do Naliny tváře, která se od dvojice opět odvrací a pokračuje v tréninku. „Láska dokáže člověka změnit. Dokáže se pak dopustit činů, které by jinak neudělal.“
Vincent se jen zamračí a šlehne do jeho tváře vážným pohledem. „Přestaň o tomhle přemýšlet.“
Amon se na něj zaraženě podívá. Prokoukl ho. Všiml si toho, že je zamilovaný do Naly. Skutečně. S jeho káravým pohledem si to konečně uvědomuje. To, co k ní cítí, není jen popletená představa jeho mysli. Je to láska, protože jestli by někdy láska měla nějak vypadat, tak to bude takhle. Pohled na ni ho naplňuje radostí i smutkem. O tom přeci mluvila. Láska není jen černá nebo bíla. Je plná těch nejpestřejších barev. Možná kdyby si to uvědomil dřív… Ne, vybrala si Vincenta. Vždycky to byl on. A jak sama řekla, pokud ji opravdu miluje, bude rád za její štěstí, i kdyby to mělo být po boku někoho jiného. Taková je i Amonova láska. Nikdy se mezi ně nepostaví.
„Myslím si, že je to přesně naopak,“ pokračuje Vincent a opět se odvrací. „Myslím si, že Abernant využívá ji prostřednictvím citů.“
Amon si znatelně oddechuje. Vincent očividně o jeho citech nic neví, anebo je hodlá ignorovat. Vždycky na Amona žárlil, ale tomu už je konec. Nala je teď jeho ženou a Amon je jeho přítelem. Nikdy by se vzájemně nezradili. Amon by si nepřál, aby se jejich náročně vybudovaný vztah zničil kvůli jeho neopětovaným citům k ní.
„Ať je to jakkoliv, vinni jsou oba,“ dokončuje Vincent.
Amon s uvědomělým výrazem přikyvuje. „Až posílíme naše řady, budeme schopni postoupit blíž k Sapphirehallu.“
„Pokud do té doby Sapphirehall nepostoupí k nám. Nemůžeme si být jisti tím, jestli Sora lhal i o svém informátorovi, kterého poslal za Abernantem s našimi pozicemi,“ vydechne poraženě Vincent. „Nikdo by nám tu nepomohl. Sice už máme malou armádu, ale to je pořád jen základ. Pokud se máme postavit vojskům Sapphirehallu, budeme potřebovat mnohem větší sílu.“
Amon se zamýšlí. „Sílu…“ vydechne. „To je to, co Abernant celou tu dobu hledá.“
„Sílu?“ zaráží se Vincent. „Zničením ochablého království moc síly nezíská,“ odtuší. „Měli bychom být připraveni na kroky, které Sapphirehall podnikne v nejbližší době, ať už budou jakékoliv.“
„Já budu,“ řekne rozhodným hlasem. „Ochráním Sapphirehall. Je to přeci náš domov. Očistím ho od těch, kteří mu vládnou neprávem. Očistím naši pověst v sapphirehallských řadách i v celé zemi.“
Ve výcvikovém ringu začne být rušno. Jeden z najatých rekrutů se pouští ostrými slovy do Naly. Ta na něj hledí s naprostým klidem ve tváři a s rukama založenýma na prsou. Nezdá se, že by ji mohlo něco tak snadno rozhodit. Vincent i Amon k nim obrací svou pozornost a zanechávají svůj stávající rozhovor zmizet ve vzduchu.
„Co se děje?!“ zavolá k dvojici vážným tónem Vincent.
Žoldák je rudý ve tváři. Na jeho pleši pumpuje naběhlá žíla. Je znatelně rozčílený. „Nehodlám se nechat cvičit nějakou babou!“ ohradí se. „Postavte proti mně pořádnýho protivníka a já vám ukážu!“
Nala jen pobaveně pokrčí rameny a pohlédne na svého manžela. Na jeho tváři se zrcadlí pobavený úsměv.
„No tak, určitě se dohodneme,“ vydechuje směrem k rozpolcenému muži a následně se obrací k Nale. „Prosím, můžeš mi slíbit, že se do něj pustíš plnou silou? Pro jeho dobrý pocit?“
„Vincente, to není-“ Amon se starostivým výrazem hodlá něco na jeho návrh namítnout. Věděl, že nechat Nale v tomhle ohledu volné ruce není dobrý nápad. Jeho důvěra v ní neměla hranice, ale stále ho v žaludku svazoval pocit, že ta temnota, která je hluboko usazená v jejím nitru, by mohla v těchto těžkých dnech přinést jen další utrpení. Věděl to, protože jeho duši svazovala stejná temnota, kterou dokázal krotit jenom tím, že se držel zpátky. Nala byla mnohem divočejší a temperamentnější než on a proto to pro ni bylo o poznání těžší. Sám Sora to ještě docela nedávno zažil na vlastní kůži.
Vincent jeho námitku rychle utíná. Jen zvedne ruku a tímto netaktním gestem ho umlčí.
Amon tedy pokorně otáčí svou hlavu do ringu bez dalších námitek.
„S radostí,“ usměje se Nala. Její tvář se zdá být na tom místě spokojená, ale není v tom žádná zlomyslnost. Byla mužovou poznámkou spíše pobavená než znechucená.
To v Amonovi budí alespoň malý náznak klidu. Jistě by se nedopustila něčeho krutého za hranicemi lidskosti. Dobře věděl, že ona si už nikdy víc nepřála být v očích lidí tím Pekelným psem, kterým pro ně byla v dobách služby pro Sapphirehall. Znal ten smutný pohled v její tváři, když na ni ukazovali prstem a nazývali jí tím jménem. Kdyby teď zašla příliš daleko, sklouzla by na to pomyslné dno, ze kterého by se těžko hrabala zpátky.
„Dobrá tedy,“ zvolá radostně Vincent a podívá se zpátky na rekruta. „Můžeš to alespoň zkusit? Když bude slabá, budeš mít právo trénovat, s kýmkoliv si zamaneš.“
„Fajn,“ přikývne nevrle žoldák.
Vincent si dává ruku před pusu a pobaveně se zašklebí. Pohledem zapátrá ke ztuhlému Amonovi. „Sebevrah,“ zašeptá jeho směrem.
Jeho poznámka bývalému majorovi příliš klidu na duši nepřidává. Ale Nala se stále zdá být nad věcí a překvapivě klidná. Nevzpomíná si, kdy by ji naposledy viděl v takovém příjemném rozpoložení.
Do výšky svého pasu zvedá v jedné ruce nůž a pohlédne směrem k muži. „Odzbroj mě.“
Plešatý hromotluk se na ni bez dalšího vyzvání vrhá. Pouští se do toho po hlavě a vůbec se nebojí použít hrubou sílu vůči mladé paní. Ta se krčí v koleni a druhou nohou mu svižně podkopává nohy. Než si toho muž stačí všimnout, doráží ho kopancem do zad a přiklekne ho za krkem. Nůž zabodává do podlahy mezi jeho prsty. Celá ceremonie trvala sotva pár sekund. Byť jen tento okamžik Amon trnul hrůzou z toho, v co se může celá šaráda zvrhnout. Zhluboka si oddechuje, když celé představení končí právě v tomto bodě.
Vincent se opět pobaveně zasměje. „Omlouvám se. Moje krásná žena mě nechce poslouchat. Řekl jsem jí, ať do toho jde vší silou, ale zdá se, že se rozhodla tvůj život nakonec ušetřit.“
„Omlouvám se,“ vydechne překvapeně muž. Zlomila jeho ducha jedním gestem. Třese se a po čele mu stéká pot. Musel se během jejich souboje setkat s jejíma očima. Tohle je reakce lidí, kteří spatřili její smrtící pohled.
Amon bedlivě sleduje její tvář. Všímá si, že se tam objevilo zklamání, když muž vypustil z úst slova omluvy. Možná doufala, že konečně přišel někdo, kdo se nebude bát její ohromné síly ducha i těla znovu postavit. Bohužel pro ni to byl opět jen další slaboch, který se bude plazit u jejích nohou s hrůzou v očích. Možná je to i smutek, co v nich vidí. Protože tyhle pohledy lidí už znala. Takhle se na ni dívali ti, kteří jí tak snadno oslovovali její nechvalnou přezdívkou.
Uvolňuje své sevření a odklání se od poraženého muže pryč. Všechen klid a spokojenost v jejím pohledu jsou tatam. To zklamání skličuje její srdce. Nikdo ji nedokáže brát jako sobě rovnou. Možná to je ten pravý důvod, proč se jí tolik stýská po zdech Sapphirehallu. Mezi vojáky tam měla své obdivovatele ale i rivaly. To byla část jejího života, kterou milovala.
„Tak to jste vy. Ta žena, kterou nazývají démonem z pekla,“ vyhrkne po chvíli muž a staví se zpátky na nohy. Jeho prvotní překvapení z tváře již vyprchalo. Snaží se srovnat všechny obratle zpátky do jedné řady.
Její pohled smutně zamíří do země. Klepe se. Zatíná pěsti a snaží se nemyslet na ty temné myšlenky. Už ani Vincentova tvář není tak klidná jako před tím. Úsměv z jeho tváře padá a zpozorní.
„Já na démony nevěřím,“ ušklíbne se muž a přikračuje k Nale blíž. Pokládá ji ruku na rameno. „Vím, kolik úsilí a tvrdého tréninku za takovým výkonem stojí. Dokážu si představit kolik potu a krve jste musela obětovat. Patří vám můj obdiv a ještě jednou se omlouvám za to, že jsem se nechat složit tak snadno. Příště vás už porazím.“
Její oči se rozevřou překvapením. Než stačí nějak zareagovat, rozrazí se dveře do místnosti a v nich stojí Gilbert.
„Tak tady ste,“ odtuší. „Potřebuju vás všechny tři hned ve velící místnosti.“
Trojice zanechává všechnu rozdělanou práci za sebou a vydává se za ním. V místnosti stojí u roztažené mapy Ridley, který se sotva před chvílí vrátil z Narshe.
„Přinesl jsem nové informace, jak jsem slíbil,“ vydechne a prohlédne si trojici překvapených důstojníků.
Všichni tři přikračují blíže ke stolu s mapou a tázavě se na něj zadívají.
„Co jsi zjistil?“ zeptá se Amon.
„Sapphirehall zmobilizoval své armády a jeho lodě směřují k vesnici Austen, která leží východně od Arcadie.“
Naliny oči se rozevřou hrůzou. „Takže je to pravda. Všechno, co říkal Sora, byla nakonec pravda,“ nevěřícně zalapá po dechu. „Moje rodina je teď v nebezpečí.“
Ridley pomíjí její reakci a dál pokračuje: „Arcadia vyslala menší oddíl směrem k vesnici.“
Proč Austen?! Proč ne Arcadia?“ přemítá ve své hlavě Amon. Krev mu vře v žilách. Ví, co to znamená pro Nalu. Další trápení. Jako kdyby netrpěla už dost. „Všichni ti lidé, co se o mě starali… Nalina rodina… a přátelé. Dlužím jim teď pomoc. Zároveň nedovolím, aby bylo Nale znovu ublíženo.
„Máme dost mužů, abysme jim pomohli,“ pokračuje dál Gilbert. „Mě vosobně sou tam všichni ukradený, ale platíte mi dobře a já se budu držet naší dohody.“
Proč se tohle děje?!“ Nala zatíná pěsti do stolu. Abernant zašel už velmi daleko. Tohle mu nikdy neodpustí. Ví, že dobytí Austenu pro něj nemá žádný hlubší význam. Je to kvůli ní a chce ji potrestat za její neposlušnost. „Nenechám je v tom samotné!
„Dobrá, máš ještě nějaké informace, Ridley?“ odtuší Amon. Je připraven bránit to místo a lidi v něm třeba vlastním životem.
„Sapphirehallská vojska se teď mobilizují v Tsubatě.“
Kenta!“ posmutní Nala ještě víc.
„Je jasné, že útok na Austen z jejich strany je nevyhnutelný. Nevím přesně proč, ale musí jim na tom hodně záležet. Prý se do boje vydal i sám armádní generál.“
„Abernant?! Přidal se k tažení na Austen?!“ vyhrkne překvapeně Amon.
Ridley přikývne. „Část armády, kterou Arcadia zmobilizovala, nyní překračuje hory,“ – položí figurku znázorňující Arcadii na severní stranu hory Austen, – „aby u Austenu založila předsunutý tábor,“ dodává. „Naše armáda je sice připravená vydat se do boje, ale máme málo mužů, pane, a budou potřeba lodě…“
„Talus byl obchodník. Vlastnil několik velkých obchodních lodí, které jsou stále zakotvené u východních pláží,“ spustí Nala. „Během hodiny budou připravené na vyplutí jako lodě pro vojenskou posádku.“
„Jaké jsou tedy instrukce?“ zeptá se Ridley.
Amon si pečlivě prohlíží mapu. Sapphirehall k jižním ostrovům připluje od Tsubaty na severu. Pokud vyrazí hned, měli by tam dorazit během necelého dne. To samé platí pro Arcadii, která k Austenu míří od jihu přes hory. Když by teď Amon a ostatní důstojníci zmobilizovali cvičené vojáky, mohli by se přes moře dostat k jižním ostrovům z východu a dorazit tak ve stejnou dobu jako ostatní armády. Riziko je ovšem velmi vysoké. Má málo vytrénovaných mužů.
„Jdeme do boje!“ praští do stolu pěstí Nala. „Pokud je to pravda a je s nimi i Abernant, tak to nemůžeme brát na lehkou váhu.“
„Souhlasím,“ přikyvuje uvědoměle Vincent.
„Společně jsme ty muže vytrénovali. Dokážou se postavit oddílu z Tsubaty po boku Arcadie.“
 Amon přikyvuje. „Máte pravdu.“ Otáčí svou pozornost zpátky k Ridleymu. „Ať se připraví všichni bojeschopní vojáci! A připravte lodě na vyplutí!“
„Jak si přeješ,“ přikyvuje Ridley.
Společně s Gilbertem rychle opouští místnost a jdou svolat všechny vojáky do velkého sálu v pravém křídle sídla.

Během hodiny je vše připraveno na vyplutí a vojáci jsou připraveni do boje. Schází se ve velkém sálu. Trojici bývalých důstojníků to připomíná staré časy akorát s tím rozdílem, že jejich pozice se změnily. Už nestojí dole pod pódiem s ostatními vojáky, ale jsou nahoře jako hlavní velitelé, kteří rozdávají zásadní rozkazy. Gilbert a Ridley stojí těsně pod nimi s bandou vyzbrojených vojáků za svými zády a všichni netrpělivě vyčkávají na další krok.
Amon nervózně vydechne. Konečně se vydávají do střetu s Sapphirehallem. Tolikrát o tom mluvili, ale není si jistý, jestli jsou na to dostatečně připraveni. Pohledem mihne ke své levici. Nala stojí vedle něj s hlavou hrdě zdviženou vzhůru. V jejím pohledu je touha po pomstě. Nepřeje si ji takhle vidět. Až se dostane na bojiště, tak ji už pravděpodobně nebude mít možnost ovládat… nikdo nemůže. Přísahal, že ji ochrání vlastním životem, pokud bude moci, ale takhle ji vydává na milost osudu. Možná by bylo lepší, kdyby zůstala v sídle s Marthem a služebnictvem. Ne, nemůže jí to udělat. Austen je pro ni skutečným domovem, ne Sapphirehall. Nepřeje si nic jiného než chránit ho a s ním i lidi v něm. Chtěl by to samé, kdyby se jednalo o Sapphirehall. Nechává jí proto volné ruce a i když mu to není po chuti, bude se držet plánů a strategií, na kterých se před tím domluvili.
„Vždycky si uměl zvednout morálku svých mužů,“ spustí s úsměvem Vincent jeho směrem. Všímá si jeho zamyšleného výrazu. Proto mu pokládá ruku na rameno, aby si nenuceně získal jeho pozornost. „Proslov nechávám na tobě, Amone.“
Obrací se k němu s nejistým výrazem.
Vincent v něm dokáže číst a jen smířeně přikývne, aniž by ten úsměv z jeho úst zmizel. „Je v pořádku mít obavy. Zbrojíme se proti vlastním lidem. Riskujeme velmi mnoho, ale je to pro dobrou věc,“ ujišťuje ho.
Amon je překvapený tím, jak se za tak krátký čas s bývalým plukovníkem vzájemně poznali. Dokázal rozeznat pravou chvíli na to, kdy on sám potřeboval slova, která by ho povzbudila.
„Není cesty zpět,“ zatne čelist a vystupuje do popředí. Pohledem zapátrá ve tvářích vojáků.
Vincent spatřuje oheň v očích své manželky. Sám dokáže vidět to, na co před chvílí hleděl major. Bude jí oporou v každé situaci. Ať si zvolí cestu pomsty nebo odpuštění, vždy bude stát po jejím boku. Přikračuje k ní blíž a pevně sevře její roztřesenou ruku. Je celá v křeči. Abernantovo rozhodnutí zaútočit na Austen v ní rozpálilo oheň hněvu.
„Někteří z vás mi pomohli dobít toto panství. Další se připojili, aby za nás bojovali ve jménu spravedlnosti a zajistili tak bezpečnost svým rodinám a své zemi,“ spustí Amon ke svým vojákům. „Dnes se utkáme s mocným nepřítelem. Já vás žádám, abyste tasili své meče a pomohli tak ochránit rodiny jiných a jejich domov! Ochráním je všechny.“

Počasí i vítr nám přeje. Za chvíli dorazíme k Austenu.
„Spusťte kotvy! Pohyb, pohyb! Brzy se střetne tváří v tvář s nepřítelem!“ zakřičí kapitán lodi.
Loď přiráží ke břehu. Všichni se spěšně vyloďují na pevninu u východních břehů jižního kontinentu. Na dohled je hora Austen. Nebude to trvat ani několik hodin a brzy dorazí na místo.
„Pane, od východu se sem žene další vojsko!“ zakřičí jeden z arcadijského oddílu a pohlédne na generála Akabaneho.
Genji se ohlédne směrem, kterým voják ukazuje. Spatřuje menší oddíl kolem stovky mužů, jak se rychlostí blesku řítí k bojišti. Ze severu na ně tlačí sapphirehallská vojska v čele s kapitánem Darksem a za jejich zády přichází neznámá armáda. Jsou obklíčeni.
„Pane, jaké jsou rozkazy?!“
Jsme obklíčeni. Sapphirehall najal žoldáky i přes to, že už nás teď drží v kleštích?“ zamračí se znechuceně Genji. Drtí ho představa toho, co teď musí udělat, ale jako generál královského vojska nesmí být ovlivněn city. Tuhle bitvu Arcadie prohrála dříve, než vůbec došlo k boji. Austen je zatracen. „Stáhněte se! Nedokážeme Austen ubránit. Naší prioritou je ochránit kapitál!“
„Zadrž!“ zakřičí ženský hlas, který přichází z velké dálky. Doprovází ho řehtání koní.
„Už jsou tu! Museli vyslat menší oddíl na koních, který dorazil před nimi,“ běduje s děsem v očích voják. „Tohle je Pekelný pes, pane! Slyšel jsem o ní. Jdu informovat vojáky o vašich rozkazech.“
„Počkej chvíli,“ zastavuje ho.
„Ale, pane, ona je už tady!“
„Je to jen jedna žena a čtyři muži. Ti naši armádu nerozpráší.“
„Copak vy neznáte ty příběhy o ní? Je to démon.“
„Poslouchej rozkazy, vojáku,“ zatvrdí se vážným hlasem. Vyskakuje na svého koně a přijíždí jí vstříc.
Jejich pohledy se po dlouhé době odloučení opět střetávají.
Genji se jen znechuceně zamračí. „Nalo.“
Po jejím boku na koni rozeznává další známou tvář. Je to ten černovlasý major, kterému dával do těla během jeho věznění. Už jen pohled do jeho tváře ho irituje k nepříčetnosti.
„Genji, jsme tu, abychom pomohli,“ vydechuje Nala spěšně. Opanuje ho tím nejupřímnějším pohledem.
„Dorazili jsme před chvílí z Narshe. Už nesloužíme pro Sapphirehall,“ spustí Amon. „Chceme ochránit Austen a zastavit sapphirehallskou agresi.“
„My dva jsme se už potkali,“ konstatuje Genji s napětím ve své tváři, „i když za jiných okolností. Kde mám brát jistotu, že nevrazíte meče do zad mých mužů?!“
„Máš mé slovo, Genji! A v Austenu je celá moje rodina a přátelé,“ spustí zoufalým tónem Nala. „Nedovolím, aby jim bylo ublíženo!“
„Tvoje slovo?“ zasměje se pobaveně. „Kdo si myslíš, že jsi? Tvoje slovo na téhle půdě nemá žádnou cenu. Kromě toho na straně Sapphirehallu je také tvoje rodina, ne?“
Mečem zamíří směrem k velitelskému můstku oponentní strany, kde stojí Slaine a několik lučištníků po boku kapitána Kenty Darkse. Smutně se zahledí tím směrem. Za poslední dobu si nepřála nic víc, než vidět znovu svého milovaného bratra. Ovšem okolnosti jejich střetu jsou bolestivé. Stojí proti sobě na bitevním poli.

Na druhé straně také nezahálí. I oni si všimli menšího oddílu žoldáků, jak se přibližuje od moře.
„K čertu! Byl ohlášen menší oddíl arcadijských vojáků,“ začne zuřit Kenta. „Co má být tohle? Arcadie zavolala posily?“
„Podívejte se pořádně, kapitáne,“ upozorní Slaine se vší slušností, která se ke svému nadřízenému před jeho muži sluší a patří. V jeho tváři se zrcadlí překvapený výraz.
Kenta se zahledí na horizont k přibližující se armádě. Vpředu na koni sedí muž s vážným výrazem plným zkušeností z mnoha bitev.
„Vincent Lanelli?!“ vyhrkne překvapeně.
„Pane!“ vyhrkne znovu a nasměruje ho k velitelskému můstku arcadijských legií.
„Amon a moje sestra jsou tu taky.“ Jeho oči se rozevřou překvapením. Nevěřil, že by ji mohl spatřit na tomhle místě. Nevěřil, že by ji ještě vůbec někdy mohl spatřit. Doufal v to. Protože jejich střet znamenal jediné. „Přitáhli sem s najatou armádou?“
„Navrhuji, abychom ustoupili, kapitáne,“ řekne Slaine.
Kenta pevně sevře pěsti. Jeho oči jsou plné utrpení a pocitu zrady. „Zbláznil ses?! Musíme držet pozice, dokud generál neopustí pevninu!“ zavrčí. Rozkazy jsou pro něj na prvním místě. „Kromě toho musíme zajmout ty tři zrádce.“

„Pane! sapphirehallská vojska začínají panikařit!“ zvolá voják na straně Arcadie směrem k armádnímu generálovi.
„Hm,“ zamýšlí se Genji. „Vyřiď vojákům, ať se připraví k boji.“
„Pane?“
„Tihle nám přišli na pomoc,“ zavrčí se znechucením v hlase. Těžko se mu taková informace přiznává.
Voják přikyvuje a rychle seběhne dolů k ostatním, aby jim vyřídil generálovy rozkazy. Mezitím se oddíl z Narshe připojuje k arcadijským legiím.
„Zdá se, že mluvíte pravdu,“ odtuší směrem k dvojici na koních. „Pak mi tedy pomozte odrazit sapphirehallskou armádu.“
Nala se usměje a směle přikývne. „Připojím se teď k Vincentovi a jeho oddílu.“ Bez delších okolků se odpojuje.
„Jaké jsou stavy armád?“ zeptá se spěšně Amon, aby byl v obraze.
„Moji jednotku tvoří sto dvacet mužů,“ spustí Genji. „Podle mého odhadu je tu kolem dvě stě padesáti sapphirehallských vojáků.“
„Stále jsou v početní převaze.“
Amon smutně shlédne k Nale a její divizi. Vincent si s ní mění místo a na koni zamíří k Amonovi a Genjimu na velící můstek. Jeho úkolem bylo jen přivést muže na bitevní pole. Další rozkazy jim dole dává Nala, která si přála zapojit se do boje. Na Amonovu prosbu souhlasila s tím, že to udělá jedině v případě, že to bude nutné. Podle stavu armád Amon pochopil, že ta chvíle právě nastala.
„Taste své meče za Arcadii!“ zakřičí Genji a tím rozpoutá to peklo, ke kterému se schylovalo již několik hodin.
Vojáci arcadijské milice se vrhají do křtánu sapphirehallským jednotkám. Ridley s Gilbertem již se svými oddíly také vyrazili do boje. Nala zvedá tázavý pohled k Amonovi. Umí si spočítat odhadovaný počet vojáků na obou stranách a dobře ví, že teď nadešel její čas, ale bez jeho svolení se z místa nehne. Amon jen poraženě vydechne a přikývne jejím směrem. Na nic již nečeká a vyráží kupředu s bojovým pokřikem následovaná svými muži.
„Taste své meče za Arcadii!“ povzbuzuje své muže Genji. „Rozprášíme jejich vojska!“
Amon s pochybovačným pohledem hledí na jatka, která se rozpoutala ve chvíli, kdy se všechny tři armády střetly uprostřed bojiště. Trhá mu to srdce. K tomu všemu ho na hrudi tíží vědomí, že Nala je někde mezi nimi.
Vincent se naproti tomu zdá být klidný. „Nezdá se, že by Abernant byl někde tady,“ odtuší s očima běhajícíma po bitevním poli. „Musí se schovávat někde poblíž. V první řadě by mě zajímalo, proč sem přijížděl, když ne kvůli boji.“
„Nevím, proč se na bojišti neukázal, ale zjistíme, jaké jsou skutečné důvody jeho přítomnosti na tomhle kontinentu,“ dodává jistě Amon.
„Netvař se tak sklíčeně. Válka je špatná věc, ale bylo to nevyhnutelné.“
Amon konečně nachází Nalin oddíl. Vede své lučištníky kupředu. Když se nepřátelská vojska převalila přes oddíl Arcadie, vytahují své meče a vrhají se do boje v plné síle.
„Neměli jsme ji tam pouštět.“
„Proč ne? Je nejlepší voják, kterého tu máme,“ spustí na jeho poznámku Vincent. Svým uvědomělým pohledem trhne do jeho tváře. „Neměj o ní strach. Nic se jí nestane.“
„Jsi si tím jistý?“ zaváhá. „Nepochybuji o síle její paže. Jen nechci, aby znovu spadla do té temnoty její mysli.“
Vincent jen poraženě vydechne. „V jádru se nikdy nezmění, Amone. Tak proč by nemohla dělat to, co je jí tolik přirozené? Viděl si ji s těmi vojáky. Miluje tuhle práci.“

„Ať se připraví obě divize!“ zavelí Kenta na druhé straně bitevního pole.
V tu chvíli se Nala spolu s pár svými vojáky probojuje až k velitelskému můstku.
„Pane!“ upozorní ho Slaine.
Oddíl lučištníků, kteří jsou za kapitánovými zády, okamžitě natahuje svoje tětivy a připravují se k výstřelu.
Kenta zvedá ruku. „Nestřílejte!“
Nala udýchaně kleká na koleno a pokorně sklání hlavu. „Prosím, přestaň s tímhle šílenstvím! Proč tohle děláš?! Copak si neuvědomuješ, že v té vesnici je tvoje rodina?!“
Kentova tvář ztvrdne a zapomíná na počáteční překvapení z její přítomnosti na tohle místě. „Moje rodina byla v Niflheimu a teď je v Sapphirehallu,“ oponuje jí. „Ty lidi, o kterým mluvíš, ani neznám. Nicméně nemám zapotřebí něco vysvětlovat vlastizrádci a vrahovi jako jsi ty.“
„Keny,“ vydechne překvapeně Slaine. Už nekontroluje svoji výchovu. Tahle situace na něj působí velmi emocionálně. Nala a Kenta tu stojí proti sobě jako nepřátelé. Ani v těch nejhorších nočních můrách by si něco takového nedokázal představit.
Nala vstává ze země s hlavou stále sklopenou. Nedokáže se podívat do té hrubé tváře s tím temným pohledem, kterým ji opanuje. Cítí horkost ve svých tvářích a následně, jak jí slané slzy stékají k bradě a cestou se mísí s prachem a krví, které ulpěli na její tváři během boje.
„Je to Pekelný pes! Zabijte ji!“ zakřičí jeden z lučištníků, a než si ostatní stačí uvědomit situaci, pouští svou tětivu a vystřeluje jeden z šípů přímo proti ní.
Nala překvapeně rozevře oči dokořán, když jí šíp prolétává skrz rameno a zavaluje ji při tom krutá bolest.
Slaine zareaguje jako první. Vystartuje proti neposlušnému vojákovi a přiráží ho k zemi s vážným pohledem a zaťatou čelistí. Nala nebyla jen sestrou jeho nejlepšího přítele, ale byla i jeho přítelkyní. Nedokáže tomuhle chování jen nečinně přihlížet.
„Poslouchej rozkazy!“
„Slaine, pusť ho!“ zavelí Kenta, když se probouzí z prvotního překvapení. Jeho tvář je stále kamenná, ale jeho skleněný pohled nemohl lhát. Rvalo mu to srdce, ale nemohl podporovat bezpráví. „Teď patří na stranu nepřítele. Sama si zvolila svůj osud.“
„Ale stále je to tvoje sestra!“
Slaine k němu šlehne překvapeným pohledem. Takovou reakci by od něj nečekal. Nala k němu také zvedá zaražený pohled. Pevně si svírá krvácející rameno se zabodnutým šípem.
„Pane, máme střílet?“ zeptá se jeden z lučištníků.
Kenta mlčí. Jeho zvednutá ruka se začíná klepat. Stačí jediné gesto a může být všemu konec. Hledí do její zmučené tváře, po které se linou slzy zoufalství. Nikdy ji neviděl plakat, ani když byli ještě děti. Tolik miloval její smích.
„Pane! Jsme přečísleni. Jejich vojsko je příliš silné! Další útok už neodrazíme!“ zvolá voják, který k velícímu můstku přibíhá přímo z bojiště.
„K čertu! Doufám, že je generál už pryč!“ zatíná čelist Kenta. „Nechte ji jít. Musíme se okamžitě stáhnout! Ústup!“

„Dokázali jsme to!“ oddechne si Genji. Pohledem mihne k dvojici důstojníků stojících za ním. „Nečekejte ode mě poděkování.“
„Jak bychom vůbec mohli,“ ušklíbne se Vincent.
„Zaslechl jsem, že váš generál běhá někde v okolí. Zajímalo by mě, co má v úmyslu,“ spustí. „To, že Sapphirehall chtěl obsadit tuhle vesnici, nedává smysl. Nelíbí se mi to,“ uvažuje nahlas. „Nicméně vám teď už věřím. Zjistěte, jestli jsou všichni v Austenu v pořádku. Já se musím okamžitě se svými muži vrátit do Arcadie. Jestli se tam někomu něco stane, tak si to vezmu osobně, rozumíte?“

Amon přikyvuje.

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top