Zlomená srdce - Kapitola 19 (část 1/2)

Věčnost

Jejich nepříznivá situace se skutečně začala měnit k lepšímu. Nevěří na osud, ale nakonec museli všichni přijmout možnost, že to tak osud prostě chtěl. Talus po sobě zanechal kamennou pevnost, která pro Nalu hodně znamenala jako upomínka Alucarda i samotného Taluse. V době, kdy čtveřice dezertovala, tuto pevnost osidloval agent SZS, který zde vybíral z Narshe daně pro Sapphirehall. Abernant už zřejmě ví o jejich pozici, proto je jejich hlavním cílem vybudovat větší armádu. Pár mužů získali najmutím Gilberta. Vztahy mezi ním a Nalou se značně zlepšily. Vzájemná nevraživost se usadila na úměrném bodě. Odchod Arietty byl podstatným bodem, kdy si k sobě naklonili i lidi z Narshe. Všichni v ní viděli jen pěšáka, který jednal pod rozkazy někoho jiného. Později se tématem konverzace stal Ridley, který kdysi velel velké skupině mužů. Amon a Nala tohohle muže vyhledali. Nikdo nepředpokládal, že se jedná o mladého kluka, ale nikdo by se po jejich střetu neodvažoval pochybovat o jeho schopnostech. Jejich situaci ovšem znepříjemnil fakt, že Ridley byl obětí sapphirehallského vraždění ještě za dob samotného císaře Elrica. V jeho paměti utkvěla vzpomínka na démonicky krásnou ženu se zlatými vlasy a burgundskýma očima. Ridley je ovšem moudrý chlapec a svou touhu po pomstě nezatahuje do svých vyjednávání. Jeho prvotním cílem bylo pomoci proti Sapphirehallu pod Amonovým vedením. I přes nečekané nedorozumění nakonec dostál svému slovu a přijal jejich nabídku. Hned první den odešel rekrutovat více žoldáků. Jeho předpokládaný návrat měl být během dvou dnů. Ta doba již uplynula, ale on se ještě nevrátil. To ovšem nezabránilo vyplutí na povrch velmi radostné informaci. Vincent a Nala se zasnoubili. Nikdo by takovou událost nečekal, ale ve všech to probudilo pozitivní pocity. Amon byl šťastný, že se jeho přátelé zase dali dohromady i přes silné city, které choval k Nale. Nedokázal být sobecký. Gilbert a jeho žoldáci byli šťastní, protože svatba pro ně znamenala spoustu alkoholu a radovánek, které si po tvrdé práci zasloužili. Amon věděl, že tahle událost utuží vztahy mezi všemi v sídle i lidmi z Narshe. Malus jim poskytl peníze do hradní kasy. Je jich dost na to, aby uspořádali skromnou oslavu a pokryli všechny svoje náklady. Marth se už probral, ale ještě nemůže vstát. Odmítá se s kýmkoliv bavit. Co všechny zarazilo, bylo to, že Sapphirehall zatím nepodnikl žádné kroky. Donesli se sem zvěsti o invazi na jižní kontinent, ale nic z toho nebylo podložené. Amon i Nala často myslívali vesnici Austen. Nala měla jasné důvody, ale Amon stále nemohl říct přesně proč. Možná to bylo proto, že když tam otevřel poprvé oči, tak ji znovu spatřil, aniž by si to uvědomoval.
Lalina…
„Nad čím přemýšlíte, pane?!“ vyhrkne jeden z podnapilých žoldáků a drká do zamyšleného Amona loktem.
„Ah, to nic,“ probouzí se ze svého zamyšlení a zvedá svůj pohled na rozjařené vesničany a žoldáky, kteří si dopřávají pohoštění. Tahle slavnost se skutečně vydařila. Obřad byl sice skromný, ale čišela z toho opravdovost, která Amonovi poslední dobou poněkud chyběla. Sleduje zamilovaný pár, jak stojí v centru dění a všichni se kolem nich motají a oslavují je. Spokojeně se při tom pohledu usměje. Svatba v těchto pro ně těžkých časech se nakonec nezdá jako tak špatný nápad. Žoldáci se trochu odreagují. Ale stále ho tíží vědomí toho, že se Ridley stále nevrátil a je jen otázkou času, kdy budou potřebovat silnější armádu. Nicméně je dobře, že s tím Vincent a Nala přišli teď. Mají konečně zpečetěnou svoji životní lásku a zdají se být opravdu šťastní. Všichni mohou alespoň na chvíli myslet na něco jiného než na válku a další zabíjení.
Nicméně ji určitě musí mrzet, že tu nemá Kentu, Lalinu, Lydiu a další z Austenu.
„Hej, Amone!“ vykřikne šťastný ženský hlas.
Nala vyskakuje z kola, které se rozprostřelo po místnosti. Několik vesničanů přineslo na slavnost hudební nástroje, aby zábava nestála. Všichni tančí.
Popadá bývalého majora za nadloktí a vytahuje ho do kola. Směje se a zdá se být také konečně šťastný, i když jeho hruď stále cosi táhne ke dnu. Nala si všimne, že na to myslí. Rozhoduje se to zastavit! Není čas na trápení. Strká do něj, až padá mezi hlouček mladých slečen z vesnice. Pobaveně se zasměje. Amon se cítí v přítomnosti mladých dam dost nejistě, ale ony jsou z mladého přitažlivého vojáka u vytržení.
Nalin úsměv náhle ustupuje. Sleduje ho, jak se snaží s dívkami mluvit, a ona si uvědomuje, že i její hruď je tížená nějakým břemenem, kterého si před tím nevšimla. Snaží se tuhle myšlenku rychle vypudit z hlavy a jde hledat svého novomanžela.
Vychází na hlavní balkón, který se rozpíná nad vstupní bránou do hradu. Odtud je krásný výhled na Narsh rozléhající se za mostem. Vincent zde stojí s pohárkem v ruce a rozhlíží se po krajině.
„Copak dělá můj vysněný manžel na terase s tím nejsmutnějším výrazem, jaký jsem kdy na jeho tváři viděla?“ zeptá se. „Nejsme spolu oddáni ani několik hodin a vy už jste začal litovat?“
Otočí se jejím směrem s pobaveným výrazem. Pevně ji sevře ve své náruči. „Nikdy,“ vydechne a vtiskne jí polibek do vlasů.
Společně se zahledí na obzor, když ji chytá zezadu do své náruče.
„Jen tady tak přemýšlím,“ usměje se.
„Doufám, že se to netýká Ridleyho nebo něčeho podobného.“
„Ne, žádná práce,“ namítá. „Je to už hodně dlouho, co jsem vás naposledy viděl se smát. Bylo to na plese při císařových zásnubách se Scarlet.“
„Ah, vaše paměť je lepší než ta moje,“ usměje se.
„Pamatuji si to jako včera. Měl jsem tehdy službu. Vy jste musela tančit hlavní tanec. Pamatuji si, jak jste se ve svém pokoji rozčilovala, že vás nikdo nedonutí si ty šaty obléct. Císař vám to musel dát rozkazem.“
Společně se zasmějí nad tou vzpomínkou.
„Byla jste rozpálená do běla, protože se zdálo, že ten večer je všechno proti vám. To bylo ale jen do chvíle, než jste přišla do sálu a tam jste potkala Amona.“
„To už si opravdu nepamatuji,“ pokrčí rameny. Její výraz je vážný. Začíná jí docházet, kam tím Vincent míří.
„Já si to pamatuji velmi dobře. Akorát jsem držel službu na horním balkónu. Sledoval jsem vás odtamtud. Vyzvala jste ho k hlavnímu tanci. Byli jste perfektně sehraní, a pak jste ho opanovala tím nejkrásnějším úsměvem.“
Nala zatíná čelist. „Řekněte mi pravý důvod, proč o tom teď mluvíte?“
„Nepřeji si nic jiného, než abyste byla šťastná. Jen jsem příliš přemýšlel nad možností, že by se naše cesty zase rozešli a já bych vás už nemohl dál chránit. I když to v daný moment nevypadá, jsme v otevřené válce. V takové situaci se může stát cokoliv.“
„Nemohl jste si vybrat lepší dobu,“ zavrčí nevrlým tónem a vysmeká se z jeho sevření. Bez dalšího slova se otáčí a odchází.
Amon si všímá jejího naštvaného pohledu. Rozhoduje se zakročit. Vymaňuje se z obležení dívek a zamíří na balkon. „Proč neslavíš a ostatními?“ započíná konverzaci.
Nachází Vincenta se zamračeným pohledem přimraženým do dálky. „Amone?“ vydechne překvapeně. „Nečekal bych, že přijdeš za mnou.“
„Stalo se něco? Je váš svatební den, tak doufám, že se nehádáte.“
„Myslím, že jsem řekl něco, na co nebyla vhodná chvíle,“ spustí a obrací svůj pohled do jeho tváře. „Ale ty mě jistě pochopíš.“
Amon tázavě nakrabatí čelo.
„Sám dobře víš, jaká je situace. Dřív nebo později půjdeme do války. Může se stát cokoliv, tak bych si přál, aby si mi tu teď slíbil, že se o ní postaráš, pokud se mi něco stane.“
„Samozřejmě,“ ujišťuje ho. Nemusí se ani rozmýšlet. Tenhle cíl leží na jeho cestě už od počátku, co ji poznal.
„Vím, že tvým slovům mohu věřit. Dokážeš ji udělat zase šťastnou,“ přikývne jistým hlasem a dopíjí svůj pohárek.
„O tomhle jste se vážně bavili?“
„Lehce jsem jí to naznačil,“ přiznává.
„Moc se v těchto věcech nevyznám, ale nemyslím si, že smrt jednoho z milenců je nejlepší téma na jejich svatbu.“
„Je to to nejvhodnější téma. Právě jsme zpečetili velmi důležitý svazek vůči sobě navzájem. Je mou povinností se o ni postarat. Měla by to vědět.“
„Ona ví, jak moc jí miluješ, a že uděláš cokoliv, ale teď byste se spolu měli radovat. Pojď za ní a vyzvi ji k tanci místo těch pohřebních řečí.“
Vincent přikývne a následuje ho do sálu.

Celé sídlo utichlo. Všichni vesničané se vrátili do svých domovů a žoldáci se rozmístili po hradě tak, kde se zrovna naskytlo místo na spaní. Amon už se také odebral do svých komnat. Stejně tak i Nala následovaná Vincentem.
„Jsem vyřízená.“
Její pohled míří do stropu, když se rozvaluje v posteli. Pozoruje ji, jak odevzdaně leží na zádech s rukama roztaženýma do stran. Jen stojí mezi dveřmi a sleduje tenhle pro něj nepopsatelný pohled. Je jeho. Tímto dnem už si ji nenechá nikým vzít. Není nic krásnějšího než sledovat ji, jak leží na posteli a nervózně se kouše do rtu s pohledem zaraženým někde mimo tuhle galaxii. Na jeho tváři se vyčaruje lehký náznak úšklebku. Nala se překulí na bok. Každý její pohyb je pro něj tolik smyslný. Z šatů jí vyčuhuje holá noha, kterou se jemně tře o tu druhou. Její tvář mluví úplně novým druhem pohledu. Lehce zvedne své torzo do vzduchu a zaklíní se svými lokty do měkké postele.
„Budeš tam stát celý večer?“ zeptá se tázavě. Její tvář ovšem není ani trochu překvapená. Její výraz je sebevědomý. Své kočičí oči zabodne přímo do jeho tváře.
Vincent se nervózně zasměje a odkloní svůj pohled jinam. Jeho dlaň mu zakryje obličej. Snaží se skrýt, že se při svých myšlenkách červená jako dozrálé jablko. Vždy si byl jistý a nenechal se rozhodit. Nikdo by nedokázal hrdého plukovníka dostat do takové situace. Nikdo. Jen ona.
„Stalo se něco? Celý hoříš,“ poznamená tichým hlasem a její dlaň se dotýká jeho čela.
Zvedá k ní pohled, když si uvědomuje, že vstala a přišla k němu. Jeho oči barvy hlubokého oceánu se zadívají do těch jejích. Jen na krátký okamžik nastává ticho. Chtěl by něco říct, ale neví, jak začít. Neví, co čekat. Žena jeho snů tu stojí před ním a patří jen jemu, ale on najednou neví, co dělat dál. Uběhlo tolik dlouhých let a on už nedoufal, že by se jeho tužby mohly naplnit. Jeho sen se splnil a je načase hledat si nějaký nový cíl po boku té, kterou tolik…
„Miluji tě,“ vydechne do ticha. Jeho hlas se třese. Oči se mění na dvě skleněnky.
Na její tváři se objeví náznak úsměvu, ale jen na zlomek sekundy. Sklopí pohled do země. „Omlouvám se za všechno, co jsem ti provedla.“
„Přestaň se už omlouvat. Teď jsme začali úplně nový život bok po boku. Už není za co se omlouvat.“
Jeho horké ruce berou její jemnou tvář do kalichu. Čelem se opře o to její. Užívá si ten pocit, že ji má opět nadosah, že se jí může dotknout. Ona si začíná uvědomovat, že to cítí stejně. Zvedá své dlaně vzhůru, aby ho pevně chytla za jeho zápěstí a sevřela je, aby se jí dotýkal ještě o něco déle.
„Půjdeme do postele,“ přikývne po chvíli hlavou a pouští jeho ruce. Pomalými kroky se blíží k posteli. Rozvazuje si svůj korzet a nechává ho sklouznout na podlahu vedle postele. Nakonec na sobě nemá nic víc než jen lehkou spodničku. V tu chvíli se jí zatajuje dech. Je vděčná, že stojí k Vincentovi zády, aby nemohl vidět její rozklepanou bradu.
Ten ji v tichosti sleduje. Jeho srdce začíná bušit jako o závod. Ani on už pomalu nestačí s dechem. Tuhle situaci si vysnil, ale paradoxně neví, co má teď dělat. Za tu dobu utápěl svůj žal v klínech mnoha žen, ale to pro něj nic neznamenalo. Nikdy necítil takovou nervozitu.
Po chvíli mlčení zvedne ruku a vytáhne si z vlasů ozdobnou jehlici. Dává tak volnost svým dlouhým zlatým kadeřím, které se rozloží podél jejích zad. Pro ni je tohle úplně nová zkušenost. Nikdy nevyhledávala společnost mužů. Jediný, který k ní byl za těch deset let natolik blízko, aby se jí mohl dotknout, byl Genji, který by si ovšem nikdy nedovolil bez jejího řádného souhlasu o nic víc, než polibek na hřbet její jemné ruky. Nikdy neuvažovala nad tím, co znamená být spojena s mužem fyzickým poutem. Ty dlouhé roky, co spolu chodili, mu nikdy nedala příležitost, aby se k ní přiblížil.
Konečně se odvažuje rozejít se k její postavě. Zastavuje těsně za jejími zády tak blízko, že ona cítí jeho dech ve svých vlasech. Rozechvěje ji to ještě víc. Neodvažuje se otočit svou tvář k němu. Jeho ruka se pomalu zvedá, aby se dotkla jejích sametových vlasů. Jemně je prsty přejede odshora až dolů. Cítí přitom, jak její tělo tuhne pod jeho dotykem.
„Bojíš se?“ vydechne do jejích vlasů tlumeným hlasem. Jeho rty se jemně otírají o temeno její hlavy.
„Strach není tím důvodem, proč se třesu,“ odpovídá a hlasitě polkne. Natočí svou hlavu na stranu.
Konečně spatřuje dokonalé rysy jejího profilu. Jemně prsty odhrne všechny vlasy na stranu a přitiskne svá ústa na její krk. Nasává tu dokonalou vůni její pokožky. Jednu ruku nechává zabořenou v těch vlasech a tou druhou stahuje ramínko její spodničky.
V tu chvíli se mu začíná odevzdávat. Chřadne pod jeho doteky a polibky. Zavírá oči a snaží se vychutnat si ten opojný pocit jeho úst na jejím krku, jak v jemných pohybech mne její pokožku.
Slyší její rozechvělé výdechy, které ho stimulují v o něco ráznějším pokračování. Pouští její vlasy a zajíždí dál. Prsty jí tak podepře bradu, aby ji mohl pevněji sevřít. Druhá ruka zcela stahuje její spodničku, která spadne na zem. Jeho polibky jsou horlivější. Od krku pokračuje k ramenu. Vychutnává si její jemné vzdechy, a jak žhne pod jeho rukama.
Otevírá konečně oči a otáčí se k němu čelem. Její ruce zajedou pod lem jeho košile a nechává ji volně sklouznout na zem. Odhaluje se jí tak jeho postava plná vzpomínek na válku. Chtěla by políbit každou z těch jizev v doufání, že vyblednou a zmizí, ale nemůže odtrhnout pohled od jeho hlubokých očí barvy oceánu. Jemně se kousne do rtu při pomyšlení na to, k čemu se to vlastně schyluje.
Vincent vidí pochybnosti v jejích burgundských očích. Jemně zvedne svou ruku k její tváři a palcem přejede po jejích plných ústech.
V tu chvíli přitiskne svá ústa k těm jeho. Je to ten nejopojnější pocit, jaký za dlouhou dobu cítila. Už tu nejsou žádné další pochybnosti. Konečně si je jistá tím, co opravdu chce. Je to tenhle muž, který tu před ní stojí a v jeho očích je přislíbení, že pro ni udělá cokoliv. Cítí, jak se jeho hrudník pod jejími dlaněmi vzedme. Jemně s nimi sjede po celém torzu jeho těla až k pasu. Prsty rozváže jeho kalhoty a nechá je také spadnout.
V ten okamžik jejich polibek končí. Vincent odtáhne svou tvář a naposledy na ni pohlédne tázavým pohledem. Jakoby si chtěl být jistý tím, že si je vědoma toho, co dělá. Byl by ochotný kvůli ni počkat další roky, i když ho ta nezkrotná touha svazovala zevnitř.
Zvedne ruce k jeho krku a pevně ho obejme. Přitom se její tělo zcela přitiskne k tomu jeho. Její polibky svazují jeho ústa.
Jeho ruce vystřelují vstříc jejímu rozpálenému tělu. Pevně sevře její stehna ve svých dlaních a zvedne ji vzhůru. Zády ji pokládá na postel. Jednou rukou se podpírá o polštář a tou druhou se jí dotýká. Na chvíli se odlepuje od jeho lačných úst, aby se mohla nadechnout. Probíjí ji omamný pocit extáze. Jeho doteky jsou tak příjemné. Ještě nikdy nic podobného necítila. Jemně se kousne do rtu při tom slastném pocitu.
Po pád dalších pohybech svou dlaň odklání na stranu a zapře se do obou rukou plnou svou vahou. Znovu přimkne své rty k těm jejím. Jeho touha převládne nad jeho tělem. Horké polibky prolíná pohyb jeho těla, kterým jemně pohne vstříc tomu jejímu.

Uběhly dva týdny. Pár rekrutů se k nim mezitím přihlásilo, ale zřejmě se jednalo jen o ty, kteří neměli kam jinam složit hlavu. Překvapující bylo, že k jejich pozicím Sapphirehall stále nevyslal žádné oddíly, ale musí o nich přeci vědět. Možná nakonec Sora skutečně lhal a nikdo Abernanta neinformoval. V co už nikdo nedoufal, Ridley se nakonec vrátil s malou armádou. S jeho muži získali nové jednotky. Všichni nakonec usoudili, že Ridley potřeboval trochu času na to, aby si to probral v hlavě a asi i menší dovolenou od pobytu na hradě s jeho úhlavním nepřítelem. Jediné na čem záleží, je, že trojice bývalých důstojníků má konečně menší armádu, něco kolem stovky vojáků. Za tu dobu vybrali i nějaké daně do hradní pokladnice. Malus svou práci prozatím odvádí dobře. Ale je tu jedna věc, která bývalému majorovi nedá spát. Stále musí myslet na Austen. Je rozhodnutý je ochránit. Jeho vůle je v tomhle stejně silná jako ta Nalina. Lituje, že nedokázal ochránit to, v co kdysi věřil, Sapphirehall. Ale teď má někoho, koho může chránit. Může chránit ty, co jsou vtáhnuti do víru nepříznivých událostí. Ochrání Austen a pomůže Arcadii. Abernant nemá právo dále nosit svoji hodnost. Sapphirehall se musí navrátit do staré podoby. Společně ukončí neustálé boje a vyvedou pravdu na světlo.
Budoucnost bude taková, jakou si ji stvoříme.
Amon si promne oči a zvedá svou hlavu. U jeho postele stojí Vincent. Překvapeně k němu šlehne pohledem a rychle se ujišťuje, že jeho deka zakrývá ošemetné části jeho těla. Svého zlozvyku spát bez kousku oblečení se stále nezbavil.
Vincent se na něj jen pobaveně zašklebí. „Je dobré, že už vstáváš,“ pokývá hlavou. „Čeká nás ještě spousta práce.“
„Kde je Nala?“
„Nějak často se vyptáváš na mou manželku,“ zamračí se.
Amon na něj překvapeně vykulí oči. „Nechtěl jsem…“
„Ha-ha,“ zasměje se. „Jen tě škádlím. Nala je s Marthem. Říkala, že potom bude cvičit naše nové lučištníky.“
„Jako vždy nezahálí,“ usměje se Amon.
„Přesně tak,“ přikyvuje se stejným úsměvem Vincent. „Naši zvědi jsou už v pohybu. Ridley je má na starosti, takže informace se dozvíme od něj.“
Amon se snaží vstřebávat všechny informace, které na něj Vincent chrlí s tím uvědomělým úsměvem. Tahle situace začíná být poněkud ponižující.
„Děkuji, Vincente,“ vydechne nejistě.
„No jo,“ vyhrkne bývalý plukovník a popadá z opěradla židle kalhoty, které rychle hází Amonovi do obličeje. „Malus se přišel zastavit s daněmi z Narshe. Zdá se, že jsme na tom finančně lépe, než jsme předpokládali.“
„Ah, nakonec se skutečně všechno v dobré obrací, hm?“ usměje se Amon a snaží se rychle natáhnout kalhoty na nohy bez zbytečného protahování.
„Poslední dobou tu bylo rušno, takže jste neměli moc času na povídání. Rád by si s tebou promluvil.“
„Hned se za ním zastavím.“
Vincent přikývne a na krátký okamžik se odmlčí, když sleduje bývalého majora, jak se souká do košile.
„Amone,“ vydechne. „Až k tomu dojde, budeme se muset postavit proti sapphirehallským legiím.“
Tuhne během zasouvání cípu košile do kalhot a smutně vydechne. „Až budeme muset, tak se jim postavíme,“ odtuší. „Co Marth?“
„Ne, že bych jeho společnost nějak vyhledával, ale zdá se, že jediný, s kým tu mluví, je Nala.“
„Nepřekvapuje mě to,“ vydechne smířeným hlasem. „I kdyby nechtěl, ona umí lidi přesvědčit.“
Vincent se pobaveně usměje. „Jdu si teď ještě prohlédnout pořádně pevnost. Je tu spousta nevyužitých prostor, takže bych zauvažoval nad tím, co s nimi. Až všechno vyřídíš, rád bych s tebou prodiskutoval naše plány do budoucna.“
„Dobře,“ přikyvuje. „Najdu tě.“
Vincent přikyvuje a chystá se k odchodu. Ještě se obrací u dveří s pobaveným úšklebkem. „A, Amone, byl bych nerad, kdyby si vylekal všechny naše služebné.“ Laškovně mrkne okem a zavírá za sebou.
Amon zmateně shlédne ke svému pasu. Z poklopce mu čouhá cíp košile. Rychle si ho rovná a pevně uvazuje kalhoty, aby nedošlo k nějaké nechtěné konfrontaci jeho mužství s okolím. Přes trapnou situaci ho u srdce hřeje příjemný pocit. Uvědomuje si, jak se s Vincentem sblížili. Ještě neví, jestli by byl schopný ho nazvat přítelem, – příliš se v těchto věcech nevyzná, – ale je si jistý tím, že všechna předešlá nevraživost je tatam.
„Usmíváš se jako sluníčko na hnoji,“ zasměje se hrdelním hlasem Gilbert, když Amon vychází z jeho komnaty do plánovací místnosti. „To se Vincent asi po ránu činil.“
„Gilberte,“ zakroutí nevěřícně hlavou Amon. Svírá ho nutkání poklepat si prstem do čela.
„Pardónek, šéfe, to sem asi zase přepísk, co?“ posune si nejistě černou čelenku, aby více odhrnula jeho rezavé vlasy z čela. „Rači se pudu podívat na trénink kluků.“
„Gilberte, ještě na chvíli, prosím,“ zastavuje ho spěšně nový správce. „Jak to vypadá s najímáním nových rekrutů.“
Obrací na něj svou pozornost. „Žádný nový se k nám nehlásej. Špatně to vedeš. Talus měl o dost víc mužů. Je vidět, že si ještě zelenáč,“ zašklebí se.
Amon jen poraženě vydechne. „Nech si svoje poznámky pro sebe.“
„Tak já rači mizim,“ zvedne pobaveně obočí a rychle se vzdaluje z jeho přítomnosti.
Malus a Ridley, kteří celé scéně přihlíželi, se na sebe zaraženě podívají.
„Ridley, rád tě zase vidím,“ pokyne Amon s úsměvem jeho směrem. „Poslední dobou ses tu moc nezdržoval.“
„Neměl jsem zájem pozorovat ty dva, jak tu spolu cukrují na chodbách. Teď, když jsem dodal dostatek svých mužů, budou mít snad oba, co na práci a tohohle se zdrží,“ zavrčí znechuceně. Mluví o novomanželském páru Nale a Vincentovi. Její přítomnost mu už tak dost lezla krkem a tohle jeho nenávist jenom podnítilo. „Viděl jsem ji před chvílí s oddílem lučištníků před hradem. Nerad to přiznávám, ale s lukem to opravdu umí. Vzhledem k jejím proporcím mě to trochu překvapuje,“ zašklebí se. V jeho oku opět zazáří hravá jiskra.
Amon zaraženě pokrčí čelo. Není si přesně jistý tím, o čem to mladý Ridley mluví. Ten si jeho zmateného pohledu všímá.
„No, víš, co myslím, ne?“ zvedne tázavě obočí a následně zvedá své dlaně do výše hrudníku a udělá z nich dva kalichy. „Na západních ostrovech žijí v lesích amazonky, které si svá prsa řežou, aby mohly lépe manipulovat s lukem, ale ona i s jejím-“
„Dobrá! Rozumím, co chceš říct,“ zastavuje jeho přednášku vysokým hlasem. Do obličeje se mu hrne barva. Konečně si i on uvědomil, kam tím mladík míří.
Ten si při jeho reakci odkašle a zvážní. Zakládá si ruce na záda. „Taky to je její jediná dobrá vlastnost,“ dodává poslední větu k tématu. „Nicméně, jak už jsem říkal před chvíli, dodal jsem vám dost mužů. Máte teď v rukách moji armádu a v tebe jsem vložil i svou důvěru. Slyšel jsem, že je teď ve východním křídle volný pokoj, takže na oplátku bych se tu rád zabydlel.“
„Na oplátku?“ zaráží se Amon.
„Ano, máš s tím problém?“
„Ne,“ zasměje se pobaveně. „Ale pokud nemáš, kde složit hlavu, tak si to mohl říct i jiným způsobem. Pokud vím, tak za svoje služby si dostal dostatečně zaplaceno.“
„No, dobrá. Chtěl jsem vypadat důležitě. Je pravda, že kdybych měl kam jít, tak bych se v těchto prostorách nezdržoval, když je tu ona… a už vůbec bych si nebral její starý pokoj. Ale zpátky do Rovero se mi nechce. Myslím si, že od vaší návštěvy je Manjula dost nedůtklivá,“ zamýšlí se a při té představě se celý oklepe.
„Jako náš informátor by si rozhodně měl zůstat v sídle,“ přikyvuje Amon. „Jsou tu přeci i tvoji muži.“
Ridleyho mladiství vzhled a způsob jednání v něm budí zvláštní pocity. I když je v jeho očích spousta bolesti – zejména, když se dívá do tváře Naly, jejíž jméno mu nejde na jazyk – stále se sem tam objeví ta mladistvá jiskra a adolescentní poznámka, která Amona pobaví. Trochu toho mladého rozruchu tu již potřebovali. Nezdá se, že by byl poháněn pomstou a kul nějaké plány na Nalino odstranění. Svou důvěru zcela odevzdal do rukou nového pána, Amona, a všechno ostatní se snaží vypustit z hlavy. Prozatím je jeho hlavní cíl zastavit Sapphirehall, a tak ho bere za svého hlavního nepřítele.
„Dobrá, tak to je ode mě asi zatím vše. V Narshi se mám sejít s jedním ze svých lidí, takže až se vrátím, budu vás informovat.“
Amon přikyvuje a propouští ho tak ze své přítomnosti. Svoji pozornost odvrací k Malusovi, který ho se spokojeným úšklebkem sleduje.
„Ah, mladý pane, jako byste se doslova narodil pro vládnutí,“ pochlebuje mu.
„Kdepak. Mám schopné lidi, tím to je,“ namítá s úsměvem.
„Jste příliš skromný,“ zvedne obočí. „Ale vidím, že máte spoustu práce a nechci vás dlouho zdržovat, takže přejdu rovnou k věci. Jak vám již pan Lanelli řekl, tak mám mít na starosti vybírání daní a správu hradní pokladnice. Ještě když tu žil pan Talus, pracoval jsem pro něj a zastával stejnou funkci. Když se pevnost vyprázdnila, zůstal jsem se svou dcerou v Narshi. Byl jsem znechucen, když jsem pracoval pro Soru, ale teď bych rád pracoval pro vás,“ usměje se stařec. „Vidím, že máte dobré srdce a stále jsem vám zavázán za záchranu mé dcery a celé vesnice. Pan Lanelli a následně paní Lanelli mě již neoficiálně přijali, ale rád bych měl i vaše svolení.“
„Samozřejmě,“ ujišťuje ho Amon a přátelsky mu pokládá ruku na rameno.
„Děkuji, pane,“ pokyne pokorně hlavou. „Každý týden v tuto dobu a tento den budu do pokladnice přinášet vaše daně. Pokud byste na mě měl jakýkoliv dotaz, víte, kde bydlím.“
„Dobrá, děkuji mnohokrát za tvoji oddanost.“
„To já bych vám měl děkovat za všechno, co jste pro nás vy a vaši partneři udělali,“ usměje se znovu stařec. „Tak se tu mějte pěkně a zase za týden se uvidíme.“
„Dávejte na sebe pozor, Malusy,“ vyprovodí ho s milými slovy před sídlo.

Jeho pohled ustrne na partě mužů a žen s luky, kteří se snaží mířit na připravené terče. Nala si s tím tady opravdu vyhrála. Připravila jim výborné cvičiště jen z pár kousků dřeva a slámy. Zdá se, že je na svém místě. Přítomnost vojáků jí možná chyběla. Ten klid a mír nebyl pro ni to pravé. Vhání to slzy do očí, když si uvědomí, že možná Nala je tady jediná, která otevřenou válku přijme s napřaženou náručí.

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top