Zlomená srdce - Kapitola 17 (část 2/2)

„Nechtěl jsem to tak, ale Marthovi už nemůžeme věřit,“ vydechne rozhodně. „Získali jsme tuhle pevnost, ale teď nevím, jestli bude bezpečné tu zůstat. Nala se ještě nevrátila. Nikdy by jí stopování netrvalo tak dlouho. Muselo se něco stát.“
„Myslíš, že ho ztratila?“
„Nerad to připouštím, ale asi ano,“ přikyvuje. „Sora ví o naší pozici. Pokud utekl, tak se tahle zpráva dostane ke Abernantovi.“
„Myslím, že bychom s rozhodnutím měli počkat na Nalu,“ namítá.
„Ano, ale řekl bych, že pro Nalu tohle místo hodně znamená. Pochybuji, že ho bude chtít opustit, ať to stojí, co to stojí.“
„Souhlasím. Můžeme tu zůstat alespoň na chvíli, než se rozhodneme pro další kroky.“
Vincent přikyvuje.
„Ale co s Narshem? Tohle sídlo ho přeci už dlouhou dobu spravuje.“
„Budeme v tom pokračovat jako noví páni, a pak se uvidí,“ spustí rozhodně Vincent. „Jen se obávám toho Gilberta. Mám z něj divný pocit. Hlavně jsou neustále s Nalou v sobě a to nebude do budoucna dělat dobrotu.“
„Všiml jsem si toho. Chová se k ní dost hrubě a neuctivě, ale Nala je dost silná žena, nemyslím si, že by jí jeho chování nějak poznamenalo.“
„Nejspíš to bude jen moje představa,“ krčí rameny. „Nicméně měl bych odvést Lennu zpět k Malusovi. Gilbert už chce svoje peníze.“
Nemyslím si, že Gilbert bude mít nějaký zájem o správu tohohle sídla a Narshe společně s námi, ale pokud se tady chceme ubránit, budeme potřebovat nějaké vojsko,“ zamýšlí se bloumavě Amon. „Nakonec stejně budeme potřebovat Gilbertovy žoldáky.“
„Ah, zapomínáš na Ariettu,“ dodává na jeho vyřčenou myšlenku. „Drží ji v hlavní chodbě.“
„Arietta?“
„Jo, Nalina fanynka číslo jedna. Možná by nebyla tak špatná. Jen by všichni potřebovali trochu potrénovat a taky nabrat víc mužů. Udělali jsme tu docela čistku. Nejdřív jí ale musíme pořádně vyzpovídat,“ dodává. „Ale to teď nech být. Se vším bych počkal na Nalu.“
„Máš pravdu,“ přikyvuje.
„Tak já už půjdu,“ dodává Vincent a vychází pryč z pokoje.
Ocitají se v pravém křídle, kde jsou pokoje pro posádku. Marth leží na jedné z postelí. O jeho rány se již postarali a tak teď spí. Amon k němu ještě na okamžik mihne pohledem.
Myslím, že bude v pořádku. Nějaký čas však nebude schopen ničeho,“ posteskne si. „Věřil jsem, že ty hochy znám. Spletl jsem se.“
„Ty špinavá mrcho!“ ozve se ozvěna až v pravém křídle hradu.
Amon naštvaně vyběhne z místnosti a odebere se do hlavní chodby, kde stojí Gilbertova jednotka a drží zbytek Sorových žoldáků. Mezi nimi je i Arietta. Gilbert si nebere žádné servítky a pouští se do ní. Jeho ruka vystřeluje proti její tváři plnou silou. Její hlava uhýbá na stranu a vlasy jí přelétnou přes hlavu při tom silném úderu jeho dlaně. Amon přišel příliš pozdě, aby tomu zabránil. Mohl jen nečinně přihlédnout k té kruté akci.
„Všechno na co se zmůžeš je mlátit ženy?“ vysměje se mu do obličeje Arietta a plivne na něj krvavé sliny.
Gilbert znovu zvedá svou ruku s výhružným pohledem.
„Už je konec, Gilberte!“ zastavuje ho Amon přísným hlasem. „Za chvíli dostaneš svoje peníze, tak se laskavě uklidni. Jsem ten, kdo tě najal, takže Arietta je mým vězněm a ne tvou hračkou.“
Jmenovaná k novému pánovi zvedne překvapený pohled. Uvědomuje si, že nemá jen krásnou tvář, ale i dobré srdce. Sama se cítí trochu zahanbeně. Jednala jako najatý žoldák, ale i přes to cítí vinu za své předešlé činy. Nebyla vstřícná ani k tomuhle muži, který tu teď stojí a brání ji. Její pohled je té hanby plný.
„He, ta mrcha si to zaslouží,“ zašklebí se znechuceně Gilbert a znovu jí do tváře udeří svou velkou dlaní.
„Jak se opovažuješ?!“ zakřičí na něj. V jeho očích je oheň. Amon byl klidná povaha, ale byly věci, které ho dokázaly rozpálit do běla. Ubližování bezbranným ženám byla jedna z nich.
Gilbert se opět jen pobaveně zašklebí a nechává sraženou dívku za sebou. Pomalým krokem se přemístí k majorovi.
Ten s vážností ve tváří sleduje hrubého žoldáka.
„Ty si tu sám, co?“ spustí Gilbert a mne si obě ruce, když se s pobaveným pohledem dívá na Amonovu zamračenou tvář. Jistě, Amon byl silný voják, ale pokud by se měl rovnat s Gilbertovými svaly, neměl by v pěstním souboji moc šancí. Tenhle žoldák byl hora balvanů pevně poskládaných na sebe. Na vrcholku byla velká hlava s ohnivými vlasy s černou čelenkou, která teď byla nasáklá potem po boji. „Tvůj kámoš šel pro naše prachy a tebe a toho zraněnýho tu nechal. A ta mrcha Nala se na vás taky pěkně vybodla. Neříkej mi, že tak cvičenýmu vojákovi, jako je vona, by utek jeden starej páprda.“
Musela ho už dávno dopadnout,“ zamýšlí se Amon nad jeho slovy. „Měla už být dávno zpátky. Co ji mohlo zdržet?
Gilbert se usměje. „Je mi to u prdele. Vždyť mě znáš. Ale jestli ten parchant zdrhne s našima prachama, tak zabiju tebe i toho raněnýho sráče.“
„Vincent i Nala se brzy vrátí,“ ujišťuje ho jistým hlasem. „A ty by sis měl dávat pozor na jazyk, žoldáku.“
„Jestli se vrátí, tím líp pro vás.“
„Drž svou pusu na uzdě!“ zavrčí ženský hlas od vchodových dveří.
Všichni žoldáci včetně Gilberta se za tím hlasem otáčí. Amon ho poznává. Nala se vrátila. Ovšem, co jejich oči spatří, je děsivé. Dívka je celá od krve. Nejvíc jí má na svých rukách, které jsou prakticky po lokty celé rudé. V obličeji má ten prázdný výraz. Amon ho dobře znal z doby před deseti lety a nenáviděl ho. Pro něj to byl ten nejděsivější výraz, jaký kdy viděl.
Ani Gilbert se neodvažuje vypustit nějakou poznámku. Tenhle pohled je pro něj nový a nemá z toho ani trochu dobrý pocit.
„Nalo, co se ti to stalo? To je Sorova krev?“ odtuší s vyděšeným pohledem Amon.
Pomalým krokem se šourá ke dveřím do velící místnosti. „Mnoho mi toho neřekl,“ spustí hlasem bez jediného náznaku emoce. „Ale je pravda, že neměl moc velkou příležitost.“
Všichni na ni hledí s vyděšenými výrazy.
Pokračuje dál, ale to se nelíbí Gilbertovi. Se zamračeným výrazem zvedá svůj meč k jejímu krku a zastavuje ji tak v její cestě. „Kam se jako chystáš?“
Nala se zastavuje, ale pohledem se mu vyhýbá. Skloní ho do země. „Jdu si dát sprchu.“
„Nikam tě nepustim,“ zamítá. „Dokud tu nebudou moje prachy, tak se nikdo nehne z týhle místnosti.“
Nala zatne čelist, až v ní křupne. Popadá čepel jeho meče do své dlaně a pevně ho stiskne. Konečně zvedá svůj zabijácký pohled do jeho tváře. „Zkus mě zastavit… hajzle.“
Gilbert hledí do té tváře, až se mu jeho vlastní oči rozevřou překvapením, ale jen na krátký okamžik. Pevně sevře rukojeť svého meče, aby zatlačil na její hrdlo. Než se mu to ovšem podaří, Nala ho pevně sevře z druhého konce a získává ho pod svou kontrolu. Cukne s ním od sebe, až jeho hlavice udeří žoldáka silně do zubů. Když ho pouští, chytá jeho rukojeť a druhou rukou popadá Gilberta za vlasy. Silně zakloní jeho hlavu dozadu a pokládá mu jeho vlastní meč ke krku.
„Uvědom si, že teď už nastala ta chvíle, kdy tě nepotřebujeme,“ upozorní ho. „I kdyby se na mě chtěli vrhnout všichni tvoji muži, tak bych je porazila jedním prstem.“
„Bez šance…“
Nala zatáhne silněji. „Můžeš si vybrat. Žít a mít jistotu, že to přežijí i oni. Nebo umřít a riskovat tak i jejich životy jenom proto, že se neumíš chovat slušně.“
„Ty-“
„Neslyším tě, Bertíku,“ zavrčí. „Chtěl si říct, že rozumíš tomu, co ti tu říkám, a necháš mě projít?“
„Jo,“ vyhrkne s odporem.
„Tak nakonec jsi chytřejší, než vypadáš,“ s těmito slovy ho pouští a odchází z místnosti. Cestou odhazuje jeho meč na podlahu.
Gilbert se se znechuceným výrazem staví na nohy. Jeden z mužů mu podává jeho meč. „To si děláte prdel, že s tímhle chcete spolupracovat?!“ vyhrkne směrem k Amonovi. „Ta mrcha je úplně šílená. Vy tři asi musíte bejt taky pěkně pošahaný.“
Amon stále zaraženě hledí před sebe a přemýšlí nad tím, co se právě odehrálo před jeho očima. Všichni ostatní mlčí a skoro ani nedýchají. Ve vzduchu je napjatá atmosféra.
„To sem si myslel, že ty si ten chytřejší,“ zavrčí znovu Gilbert. „Viděl si ty voči? Koukala jak démon. Žádný city! Je jen otázkou času, kdy vás podřízne ve spánku. Chudáci Alucard i Talus na její pomoc doplatili vlastníma životama.“
Amon jen sklopí pohled do země. „Smrt ani jednoho z nich není její vina. Nedíval ses pořádně, Gilberte,“ namítne mírným hlasem. „Dřív mi z toho pohledu taky tuhla krev v žilách, ale naučil jsem se v něm číst.“
„Řikám ti, že v těch vočích nebylo nic!“
„Viděl si jen to, co je na povrchu. Já v těch očích vidím spoustu pocitů. Teď to byl smutek… Ne, žal. Myslím, že ten muž, který to tu spravoval, Talus, pro ni znamenal opravdu hodně.“
„Štve tě, že ti to natřela holka a ještě k tomu před zraky tvých mužů,“ zasměje se pobaveně Arietta. „Proti Královně podsvětí nemáš jedinou šanci.“
Královně podsvětí?
„Kdybych mohla, zabiju tě.“
„Co si to řekla, ty mrcho?!“ rozzuří se Gilbert a obrací svou pozornost k ní.
„Řekl jsem, že to stačilo!“ zakřičí znovu rozčíleně Amon. „Nech ji už být, Gilberte!“
„Fajn, jak pan Amon žádá,“ mávne rukou. „Jestli se, mrcho, pokusíš zdrhnout, zabiju já tebe,“ pohrozí ji. Opět se obrací k Amonovi. „Si až moc milosrdnej. Jako voják bys měl vědět, že nepřítel si nezaslouží slitování.“
 „Není to můj nepřítel,“ namítá Amon již mírným hlasem. „Je to žoldák a stejně jako ty dělala svoji práci. Kdysi jsem i já dělal špatné věci pod tlakem rozkazů… a co hůř, věřil jsem, že dělám správně.“ Na jeho tváři se opět roztáhne ten zmučený výraz.
V místnosti se rozezní kroky. Nala se vrací zpět do hlavní chodby. Je umytá a převlečená v bílých šatech, které jí dala jedna ze služebných. Také si rozpustila vlasy, které teď volně splývaly kolem jejího unaveného obličeje.
Gilbert se na ni zamračí. Stále mu leží v žaludku to, jak ho ponížila před jeho muži… znovu.
Její výraz je stále chladný, ale Amon si všímá, jak se její oči lesknou. Je smutná. Zakládá si ruce na prsa a pomalým krokem se přemístí k bývalému majorovi.
„Hm, kde je ten váš Vincent?“ zavrčí nevrle Gilbert. Nehodlá rozpoutávat další rozepře mezi nimi. Pro dnešek toho bylo už dost. Ani on není takový hlupák, aby si zahrával s ohněm. Vezme si peníze a odejde i se svými muži. Takový je plán.
„Přijde,“ odpovídá jistým tónem Amon. Jeho pohled absolutně ignoruje žoldáka stojícího před ním. Prohlíží si Nalu. Ty šaty, které obepínají její tělo, mu připomínají dobu v Austenu. Opět vypadá jako anděl, kterého spatřil, když tam poprvé otevřel oči.
„Kde je Marth?“ zeptá se zmateně Nala, když si uvědomuje, že s nimi nestojí ve stejné místnosti.
„Stalo se toho celkem dost, když si… hledala Soru. Marth je zraněný. Myslím, že bys všechno měla slyšet od Vincenta, až se vrátí.“
„Dobrá,“ přikyvuje a dál se nevyptává. „Půjdu se o něj postarat. Přijď mi říct, až se Vincent vrátí, ano?“
Amon přikývne. Nala odchází do jižní části hradu.
„Žádný řev ani protesty?“ zeptá se směrem ke Gilbertovi.
Ten se zamračí, ale následně jeho tvrdý výraz změkne. „Možná ti moje chování příde hrubý, ale život mě naučil se s nikým a ničím nesrat.“
„Stalo se něco mezi tebou a Nalou za doby, kdy pracovala s Talusem?“ zeptá se z čisté zvědavosti.
„Ah,“ Gilbert jen podrážděně vydechne. „Vlastně ani ne. Nevim, kdy ta nevraživost mezi náma nabrala na takový intenzitě. Vždycky se ke staroušovi chovala dobře, ale vyřazuje z ní taková divná negativní energie. Asi sme si kvůli tomu nikdy nezačali důvěřovat.“
Amon s chápavým výrazem přikyvuje. Asi dokáže pochopit, o čem to Gilbert mluví. Po krátké chvíli hlavní bránou přichází Vincent.
„Hej, Piero, dojdi pro Nalu,“ rozkáže Gilbert směrem k jednomu volnému žoldákovi.
Ten spěšně přikývne a vydává se za ní.
„Tady jsou ty peníze,“ řekne Vincent a zpod svého pláště vytahuje měšec přetékající zlatem.
Během pár sekund se do místnosti vrací voják i s kráskou po svém boku.
V Ariettině tváři se roztáhne vyděšený výraz. „Co se mnou chcete dělat?“
„Neskákej nám do rozhovoru!“ ohradí se rozzuřeně Gilbert. Následně opět obrací svou pozornost k Vincentovi a měšci peněz.
Amon se pomalým krokem přesouvá vedle něj. Vincent žoldákovi předává jeho odměnu.
„Fajn, fajn,“ pokývá spokojeně hlavou a podává měšec jednomu ze svých žoldáků za zády. „Nebudu to zatim přepočítávat a budu věřit, že umíte držet slovo. Vidim, že ste fér, a proto se i já budu držet naší dohody.“
„Ponecháme si tohle sídlo,“ spustí směrem k němu Vincent. „Jako správci Narshe jsme schopni platit další žold. Je pochopitelné, že budeme potřebovat nějakou vojenskou sílu, takže jsem se chtěl zeptat…“
„Chápu,“ přikyvuje s úsměvem Gilbert. „Znám tenhle kraj i tuhle pevnost, takže mám co nabídnout. Jestli si vy tři myslíte, že sem zbytečně tvrdej, pak se mejlíte. Svojí práci dělám poctivě a hlavně efektivně. Mám velkou hubu, to jo,“ zasměje se, „ale držim svoje slovo. Tak jako sem sloužil pro Taluse, tak budu sloužit i pro vás,“ zvedne hrdě hlavu a natahuje před sebe ruku. „Potáhnu pod vašim velenim svoje chlapy třeba do bitvy, pokud bude potřeba. Zajistim ochranu Narshe i tohohle sídla. Takže si můžeme plácnout, pokud se vám to zamlouvá.“
Amon se tázavě podívá na Vincent. Byl to právě on, kdo o Gilbertovi pochyboval. Ten se zamýšlí. Nala si jen zakládá ruce na prsa. Gilbert k ní šlehne pohledem. Je mu jasné, že hlavním odpůrcem jeho návrhu bude ona.
„Sice jsem sloužila pro Soru a konala, co mi přikázal, ale teď je pryč. Nemám komu nabídnout svoje služby,“ spustí nejistým hlasem černovlasá žena. „Jako velitelka žoldáků Black Hand vám nabízím svoje služby!“ dodává již velmi jistým tónem.
„Cože?!“ vyhrkne nevěřícně Gilbert. „Chceš se srát do mejch kšeftů?“ obrací se jejím směrem. „Tobě přeci nemůžou věřit! Určitě bys je zradila pro pár šupáků.“
„Ne!“ ohrazuje se a obrací se k Nale, která na ní hledí uznalým pohledem. Obdivuje její odvahu. „Stejně jako Gilbert bojoval za žold pro vás, já bojovala pro Soru. Poskytnu vám své žoldáky na obranu hradu i vesnice.“
„Ty čubo jedna!“ Gilbert se k ní opět vrhá s napřaženou pěstí.
Jeho pohled cestou zavadí o chladný pohled Naly, která jen nesouhlasně zakroutí hlavou. Ignoruje ji. V jediném zlomku okamžiku stojí vedle něj a její štíhlá ruka pevně svírá jeho zápěstí. Ten chladný pohled, který viděl před tím, teď hledí zpříma do jeho tváře. Všichni, co stojí v chodbě a celé představení sledují, zmlknou překvapením.
„Ublížíš jí a já ublížím tobě,“ odtuší tlumeným hlasem, aby to zůstalo jen mezi nimi.
Arietta překvapeně tiká očima mezi jejich tvářemi. Gilbert je překvapený, ale Nalin obličej je prázdný stejně jako tón jejího hlasu.
Jak se sem dostala tak rychle? A ta její síla… Možná nakonec bylo něco pravdy na těch povídačkách, co sem se vo ní doslech. Ty oči nepatří člověku…
„Gilberte, mám toho už dost!“ okřikne ho Amon a narušuje tak hrobové ticho, které se snáší celou místností.
Rozrušený žoldák stahuje svou ruku zpátky k tělu a obrací se k dvojici bývalých důstojníků. „Snad nevěříte jejím lžím!“
Nala se založenýma rukama stojí po boku Arietty jen pro případ, že by jeho neovladatelná zuřivost opět propukla. Ta na ni hledí unešeným pohledem. V jejích očích není démonem, ale bohyní. Někdo tak krásný přeci nemůže být zlý.
„Intrikánka je to!“ pokračuje dál rozzlobený Gilbert. „Budete jim platit žold, a pak vám vrazí dýku do zad! Nedokázala ochránit ani toho S… kohokoliv, kterej nakonec zhebnul někde v lese,“ dodává. „Teď vám nabízim svoje služby. Přijměte je. Já vám můžu nabídnout jistotu.“
„Byli jste příliš silní. Po boku Královny podsvětí je každá armáda neporazitelná. Vždyť ani sám Gilbert, neměl možnost se jí ubránit a to je tak desetkrát větší a silnější než já,“ spustí znovu Arietta.
Jmenovaný se při jejích slovech podrážděně zamračí.
„Klást další odpor bylo pro mě marné,“ dodává. „Vážím si toho, že jste ušetřili můj život a na celou situaci nahlížíte objektivně. To, co jsem dělala lidem z Narshe, bylo pod rozkazy Sory. Přísahám věrnost tomu, pro koho pracuji. Tak i já vám nabízím svoje služby a žádám vás, abyste je přijali.“
Co máme dělat? Gilbert už pro nás bojoval, ale Nala ani Vincent se nezdají být spokojení s jeho blízkou přítomností. Je pravda, že výchovu zrovna nemá. Zná kraj i pevnost a má silné a cvičené muže. Kromě toho sloužil pro Taluse, který neměl Sapphirehall v lásce. Nala toho muže znala a uznávala ho. Naproti tomu Arietta také zná pevnost i okolí. Je to velitelka druhé skupiny žoldáků, která sloužila pod Sorou. Lidé ve vesnici si asi budou špatně zvykat na to, že už se jejích mužů nebudou muset bát. Nebude to v nich budit velkou důvěru v nové pány. Její muži by potřebovali pořádný výcvik. Na druhou stranu obdivuje Nalu a zdá se, že by spolu mohly dobře vycházet. Další žena v pevnosti by jistě Nale nabídla velkou oporu.
Amonův pohled se rozhlédne ve tvářích obou žoldáků.
Nejsem si jistý, komu z nich mohu důvěřovat, ale vlastní armáda je to, co teď potřebujeme ze všeho nejvíce. Potřebujeme žoldáky a jejich velitele. Pro koho se rozhodneme? Gilbert nebo Arietta?
„Dobrá, tak co kdybychom hlasovali,“ nabídne diplomaticky Vincent. „Jsme tu tři páni. Kdo bude mít alespoň dva hlasy, ten pro nás bude sloužit.“
„Já s tím souhlasím,“ přikyvuje Nala.
„Dobře,“ souhlasí Amon.
„Pro mě za mě,“ pokrčí rameny Gilbert.
Arietta nejistě přikývne.
„Výborně. Takže já začnu,“ rozhoduje Vincent. „Jsem pro to, aby tu zůstala Arietta.“
Gilbert na něj překvapeně pohlédne.
„Bylo by hezké mít tu další ženu,“ usměje se Nala směrem k Ariettě. „V přítomnosti tolika mužů se cítím trochu nesvá,“ mrkne směrem ke Gilbertovi. Dává mu tak najevo, že jeho osud tady je plně v jejích rukách.
„Dobrá, holka, chápu to,“ pokrčí rameny. „Nech si další blbý kecy od cesty. Beru svý chlapy a hned se odsud spakujeme.“
„Neskončila jsem, Gilberte,“ zastavuje ho přísným hlasem. „Myslím, že bys to měl slyšet celé. Nechci tady vyvolávat nějaké rozbroje, ale-“
„Ale nemůžeš si to odpustit, co? No, fajn. Ale nezaručuju, že se udržim, když mě nasereš.“
Nala se jen pobaveně zašklebí. „Jako bys proti mě měl snad šanci.“
Gilbert znovu podrážděně zavrčí.
„Takže… Chtěla jsem dodat, že Arietta se zdá být jako milé děvče, ale bohužel její muži nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby se mohli postavit síle, proti které stojíme. Kromě toho, čím méně lidí bude vědět o našich plánech a původu, tím lépe pro nás. Nemůžeme jí věřit,“ spustí vážným hlasem. „Naproti tomu Gilberta znám už roky a vím, že je to nevychovaný hulvát, ale je věrný. Ví, kdo jsme my a přesto je ochotný riskovat válku, když bude pod námi sloužit. Je tu spousta dalších aspektů, které nebudu jmenovat. Ač nerada se přikláním na stranu Gilberta.“
„To je zvrat!“ zasměje se pobaveně žoldák s rudými vlasy. „Ale ‚královno‘ ti teda fakt řikat nebudu!“
„Moc se neraduj,“ zamračí se na něj Nala. „Zbývá ještě poslední hlas, který všechno rozhodne. Amone?“
Ozve se bezradné vydechnutí. „Pokud mi slíbíte, že se Gilbertem pokusíte shodnout, tak bych také hlasoval pro něj.“
„Já s tím problém nemám, myslím,“ pokrčí rameny Nala.
„Budu se krotit,“ přikyvuje žoldák.
„Dobrá tedy. Najmeme Gilberta.“
„Fajn!“ zaraduje se. „Budu pro vás makat!“ promne si spokojeně ruce s vidinou dalších peněz. „Hm, co s tou čubou?“
V Ariettě to v tu chvíli hrkne.
„Nech ji i její muže jít,“ zavelí Amon mírným hlasem. „Jsi volná.“
„Je to nepřítel!“ rozohní se Gilbert.
„Je to žoldák jako ty,“ namítne Amon. „Nebudu ji soudit za práci, jakou vykonávala ve jménu Sory.“
„Amon je úctyhodný a milosrdný muž,“ usměje se Nala. Zmateně k ní zvedne pohled. Její slova patří Ariettě, i když se její pronikavý pohled zastavuje v jeho obličeji. „Važ si jeho rozhodnutí a odejdi v míru.“
„Každý z vás je tu milosrdný,“ usměje se Arietta. „Kromě Gilberta,“ zamračí se ještě na okamžik jeho směrem. „Je pro mě ctí, že jsem měla tu možnost vás poznat osobně, Královno,“ rozzáří se jí oči. Hledí na ni jako na svoji modlu. „Nedokážu uvěřit, že i po tom všem se nade mnou smilujete a necháte mě jít,“ se slzami v očích si kleká na kolena a bere její ruku do svým dlaní.
Nale je její reakcí zaskočená. Popadá děvče za nadloktí a staví jí zpátky na nohy. „Tvůj vděk by měl patřit Amonovi,“ namítá. „Je zbytečné brát další životy. Našeho cíle jsme dosáhli.
„Běž a raději se už nikdy nevracej,“ dodává Vincent. „Pro tvé vlastní dobro.“
„Tohle vám nikdy nezapomenu,“ uklání se směrem k dvojici důstojníků. „Děkuji.“
„Tak už táhni k čertu!“ zamračí se znechuceně Gilbert.
Arietta bez dalšího prodlužování dává svým mužům znamení, že ji mají následovat. Rychlým krokem všichni společně opouští pevnost.

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top