Zápisky z víkendu v Paříži


Můj první článek v této rubrice bude pojednávat o víkendu v Paříži, který se konal od 10. - 13. 02. 2017. Výlet jsme zařizovali ve dvou lidech. Všechno jsme si předběžně naplánovali, abychom se měli čeho držet. Takže než jsme vůbec vyrazili, vytiskli jsme si mapu tamějšího města, připravili seznam toho, co budeme chtít navštívit, a samozřejmě jsme si sbalili to nejnutnější.


V pátek 10.2. ve 23:00 se mělo vyrážet z Florence autobusem. Čekala nás čtrnáctihodinová cesta. V autobuse bylo naštěstí k dispozici spousta věcí k zabavení (televize, hudba, časopisy, noviny, atd.). Nicméně jsme se chtěli i trochu prospat, protože jsme hned od autobusu měli vyrazit na první část našeho výletu. Samozřejmě, jak se dalo očekávat, spaní v autobuse nebylo nijak pohodlné. Člověka rychle začalo všechno bolet. Nicméně k mému podivení jsem se vyspala docela dobře a měla jsem dost energie vyrazit na naši okružní jízdu.
Na naši zastávku v Paříži jsme dorazili něco kolem 13:00. Hned, co jsme vylezli z autobusu, jsme vyrazili na tamější metro a to na zastávku Château - Landon. Vzhledem k tomu, že mužské ego je příliš vysoké, nechtěl se přítel zeptat slečny stevardky, kde bychom zastávku měli hledat, a tak jsme chvíli bloudili až jsme se dostali na docela jinou zastávku jménem Gare de l'Est. Ta byla hned vedle, takže nám to nijak plán nenarušilo. Přišla na řadu ta složitější část a to cesta pařížským metrem, kterého jsme se nejprve trochu báli, jelikož je o hodně rozsáhlejší a složitější než naše pražské metro. Naštěstí je zde vše krásně označené a přehledné, takže nakonec nebyl žádný problém se v něm orientovat. Co ovšem zas tak krásné nebylo, byl nepořádek a zápach. Metro (a v podstatě i celé město) je neuvěřitelně špinavé a všude spí bezdomovci. Kromě toho je zde i spousta žebráků, kteří již mají mnohem vymakanější vychytávky než ti v Praze.


Byla jsem proto ráda, když jsme na naší cílové stanici jménem Luxembourg konečně vystoupili. Jako první zastávka nás čekaly Lucemburské zahrady, kterým vévodí Lucemburský palác, ve kterém dnes sídlí francouzský senát. Tohle místo se mi velice líbilo. Všude byla spousta krásných soch. Myslím si, že v létě musí tohle místo být úchvatné. Všude byla spousta stromů a také racků. Takový krásný kousek přírody ve špinavé Paříži.


Po pár minutách na východ jsme se dostali až k Pantheonu. Je to velkolepá budova s kryptami, ve kterých leží třeba slavný autor Tří mušketýrů Alexander Dumas.


Po návštěvě Pantheonu jsme se vydali severně k další památce - kostelu svatého Severína. Cestou jsme míjeli budovu Sorbonny. Odsud to už nebylo daleko k Notre Dame. Tam mě nejvíc pobavilo to, že jistý pán lákal turisty k hejnu holubů, které se krmilo na malém náměstí a vybízel je, aby roztáhli ruce a chvíli počkali na místě. V tu chvíli daného turistu holubi obklopili a sedali si všude, kde se dalo (na hlavu, na ruce...). My s přítelem jsme se ovšem báli malé nehody, takže jsme si to nevyzkoušeli, ale bylo to opravdu legrační.


Vydali jsme se dál západním směrem a cestou jsme potkali komplex justičního paláce, kde leží i Saint-Chapelle, jeden z nejkrásnějších gotických kostelů Evropy. Poté jsme pokračovali dál přes most přes Seinu. Zde bylo divadlo De la Ville a budova Conciergerie. My jsme ovšem pokračovali za mostem doleva a podél Seiny jsme mířili k Louvre. Na začátku ostrova Cité po levé straně byl Pont Neuf, nejstarší most v Paříži. Dalším mostem v pořadí byl Pont Des Arts, na který si dřív páry zamykaly zámky a klíčky házely do Seiny, aby tak zpečetily svou lásku. Most se ovšem pod tíhou zámků zřítil a byl znovu zrekonstruován, aby nebylo možné na ně zámky dál zavěšovat. Ovšem lidé jsou vynalézaví a našli si tak jiná místa stejně jako my.


Následně jsme po pravé straně narazili na muzeum Louvre. Vešli jsme na nádvoří, kde jsou napravo pyramidy, nalevo Malý Vítězný oblouk, za kterým leží Tuilerijské zahrady. Váhali jsme, jestli jít dovnitř, ale vzhledem k tomu, že by to zabralo opravdu velké množství času, protože Louvre je skutečně obrovský, jsme nakonec pokračovali dál.


Prošli jsme Tuilerijskými zahradami, které byly opravdu krásné i v zimě. Na jejich konci stálo obrovské kolo, které bylo večer krásně osvíceno. Za zahradami leží náměstí La concorde - Náměstí svornosti, kde byl krásný výhled a fontána.
Dále jsme se dostali k Madelaine. Je to neklasicistní kostel, který je zasvěcený svaté Máří Magdaléně.


Dále naše cesta pokračovala kolem Elysejského paláce. Hned od pohledu bylo jasné, že tam sídlí někdo velmi důležitý, protože všude kolem byla spousta vojáků a vojenských aut. Ve východním křídle totiž nebydlí nikdo jiný než francouzský prezident.
Dále jsme narazili na Grand Palais a Petit Palais. Jedná se o veletržní paláce, ve kterých se konají výstavy. Vznikly ve stejné době jako Eiffelova věž k pořádání světové výstavy a staly se kulturními památkami.


Pokračovali jsme dál přes krásný zlatem zdobený most Alexandre III, na kterém jsou svítilny. V roce 1975 byl zařazen mezi francouzské kulturní památky. Přes něj jsme se dostali k Invalidovně. Je to budova se zlatou kopulí, která září při pohledu na panorama Paříže. Kdysi zde bývala nemocnice, dnes zde sídlí vojenská muzea. Když jsme chtěli vejít na nádvoří, kontroloval nám jeden voják zavazadla. Celkově byl celý objekt dost monitorován.


Dostali jsme se do parku Champ de Mars pod Eiffelovou věží. Sama věž byla samozřejmě krásná, ale první den jsme se nakonec rozhodli ji nenavštívit a nechat si to na den další. Začalo se stmívat a lidí tam bylo opravdu hodně. Měli jsme štěstí, že akorát ve chvíli, kdy jsme kolem ní procházeli, ji akorát rozsvěcovali, takže jsme se mohli pokochat tou krásou. Proto jsme si ji jen vyfotili a pokračovali jsme v naší cestě.


Kolem fontán jsme se dali nahoru k Trocadéru, kde jsme pořídili první suvenýry asi za jedno euro. Jinak je tady spousta černochů, které nabízejí drahé mini-kopie věže a další suvenýry. Kromě nich tu jsou i jiní, kteří vám neustále něco vnucují, takže nezbývá něž se jim prostě vyhýbat. Nejkrásnější byl výhled na Eiffelovu věž.
Dnešní okruh jsme zakončili u Vítězného oblouku. Odtud byl výhled na moderní čtvrť s mrakodrapy a Champs Elyséés.


Po dlouhém dni chození jsme se konečně vydali zase na metro a to na stanici Charles de Gaulle - Étolle a dorazili jsme do našeho cíle na zastávku La Chapelle, kde měl být náš hotel. Pravděpodobně jsme se dostali do nějaké hrozné čtvrti, protože takový nepořádek jsem snad ještě nikde neviděla. Na ulicích se povalovalo tolik odpadků, že přes ně nebyl téměř vidět chodník. Kromě toho všude byli různí překupníci (například s cigaretami a nechci ani vědět, s čím ještě). Nicméně se nám podařilo mezi spoustou lidí prokličkovat až k našemu hotelu. Ten byl nad naše očekávání celkem útulný a čistý, takže jsme v klidu mohli jít spát.

Dalšího dne jsme vstali asi kolem sedmé. Času jsme měli celkem dost a už nám zbýval jen malý kousek okruhu, proto jsme se rozhodli navštívit i místa, která jsme původně neměli v plánu. Sbalili jsme si všechny věci a vydali se na stanici metra Barbès - Rochechouart. Docela mě překvapilo, že za dne byly ulice klidné. Přejeli jsme na stanici Anvers, kde jsme navštívili baziliku Sacré-Coueur. Ty schody nahoru mě málem zničily. Uvnitř to bylo hezké. Nějaké turistky tam rozesmálo, když malý chlapec v bílé róbě stál nad mřížemi, odkud vycházel vzduch a nadnášel mu sukni. Byl opravdu roztomilý. Pán u vchodu byl ovšem dost nevrlý a neustále mladé dívky "pštil", protože v bazilice muselo být absolutní ticho. I před vstupem do baziliky byly naše zavazadla zběžně prohledána. Venku byl odtud nádherný výhled na Paříž.


Pokračovali jsme po schodech zase dolů a rozhodli jsme se čas věnovat hledání suvenýrů. V centru je samozřejmě všechno drahé, ale nám to v tu chvíli bylo tak nějak jedno. Stejně jsme nevěděli, kde jinde něco hledat. Prošli jsme pár krámků v ulici a v jednom z nich nakoupili pár suvenýrů pro všechny doma. Dále jsme se stavili v cukrárně a to teprve stálo za to. Ochutnala jsem zde éclair.
Naše cesta pokračovala k Moulin Rouge. Oba jsme už dobře věděli, že je to slavný kabaret s červeným mlýnem. Určitě bychom se tam někdy chtěli podívat, ale dnes jsme měli v plánu stihnout ještě něco jiného. Celkem nás překvapilo, že ulice kolem Moulin Rouge jsou plné nevěstinců, kabaretů, sex-shopů a podobných věcí. Samozřejmě jsme s přítelem ze zvědavosti jeden obchod navštívili a opět jsme se nestačili divit, co všechno tam neprodávají. Tak jsme zase rychle odešli.


Vydali jsem se na stanici metra Blanche > Charles de Gaulle - Étolle > Denfert Rochereau, kde jsme se chtěli podávat do proslulých Pařížských katakomb. Jakmile jsme viděli tu nekonečnou frontu, jsem se rozhodli, že je navštívíme někdy příště a před tím si rozhodně zarezervujeme vstupenky.
Naše cesta pokračovala zpátky na metro, kde jsme nastoupili na stanici Denfert Rochereau > Nation > Père Lachaise, kde je hřbitov Cimetière du Père Lachaise. Leží zde spousta známých osobností. Celý hřbitov jsme si prošli a prohlédli si i zdejší krematorium.


Opět jsme nasedli na metro a dorazili jsme na Bir-Hakeim, kde jsme se rozhodli konečně navštívit Eiffelovu věž. Fronty byly celkem snesitelné a podle mě ubíhaly opravdu rychle. Po kontrole jsme si šli koupit lístky a tam skoro nikdo nebyl, takže jsme byli hned na řadě. Vyšlápli jsme si to hezky po svých, ale stálo to za to. Výhled byl krásný, i když pořád se snášela trochu mlha. Cestou do druhého patra jsme na schodišti vyvěsili svůj zámeček. Pravděpodobně se to nesmí a asi nám ho někdo brzy sundá, i když jsme se vážně snažili, aby byl nenápadný, ale i přesto jsme odcházeli s dobrým pocitem.


A tím náš pre-valentýnský výlet v Paříži skončil. Koupili jsme ještě posledních pár suvenýrů za zbylé peníze a vydali jsme se směrem k autobusu, který nás měl dopravit zpátky do Prahy.

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top