Zlomená srdce - Kapitola 17 (část 1/2)

Rozepře

„Dali ste si na čas,“ mračí se Gilbert, když čtveřice vojáků přichází na místo srazu. Místnost je plná plně vyzbrojených žoldáků, kteří již pouze čekají na další rozkazy. „Měli ste náročnou noc,“ zašklebí se. „Tři chlapi na jednu ženskou-“
„Byla to větší zábava než tucet chlapů na jednoho,“ vrací mu to Nala tvrdým hlasem a zakládá si ruce na prsa.
Gilbert se znovu vztekle zamračí a otáčí se k trojici mužů. „Seznámil sem všechny svoje chlapce s vaší nabídkou a nakonec sme se oficiálně rozhodli ji přímout.“
„Teď vás tedy žádám, abyste pod naším velením-“ spustí Amon.
„Pod vašim?“ utíná jeho žádost hrubým tónem. „O tom nebyla prve řeč. Pomůžu vám, ale svejm hochům velim já.“
„Máme jinou možnost?“ Amon poraženě vydechne. „Dobrá,“ přikyvuje po krátké odmlce. „Předpokládám, že pevnost dobře znáte.“
„Na to můžeš dát krk,“ přikyvuje sebevědomě Gilbert. „Ale rači než k pevnosti bych teď přešel na otázku platby. Kolik mi nabídnete?“ jde rovnou k věci a se zamračeným výrazem si zakládá své velmi svalnaté ruce na prsa.
Amon znejistí. Uvědomuje si, že mu prve Malus neřekl, kolik je ochotný žoldákům uhradit. „Nevím kolik,“ přiznává. „Jsem si jistý, že částka, kterou je Malus ochoten zaplatit za záchranu jeho dcery a svržení Sory, nebude malá.“
„Jo, to určitě nebude,“ odfrkne si se znechuceným výrazem ve tváři. „Ten bastard Malus si po našem odchodu nahrabal něco z Talusova bohatství.“
„Neříkej, že ty ne,“ popichuje ho Nala.
Trhne k ní zamračeným pohledem. „Utáhněte tý čubě náhubek. Ty její kecy už mě vážně začínaj srát!“
„No tak!“ okřikne ho s přísným výrazem Vincent. „Proto tu nejsme. Řekněte, kolik si účtujete.“
Gilbert se zhluboka nadechne, aby se uklidnil. Najednou se na jeho tváři opět zračí pobavený úšklebek. „Takže náš žold zaplatí Malus,“ zamýšlí se. „To zní zajímavě. Cena bude 50 zlaťáků na hlavu. Je nás přesně 21 a k tomu ještě potřebujeme nějaký finance na údržbu zbroje. Takže konečná částka je 1 200 zlaťáků. Sem si jistej, že to bude vyhovující.“
„Zloději,“ odfrkne si se znechuceným hlasem Nala.
Gilbert se snaží předstírat, že její poznámku neslyšel, ale jeho výraz mluví jinak. Je pokřivený vztekem. Zatíná pěsti, aby se na ní okamžitě nevrhnul. „Peníze převezmu po akci od vás,“ pokračuje. „Pokud mě podrazíte nebo zdrhnete, najdu vás a zabiju.“
Amon k němu trhne překvapeným výrazem.
Gilbert se jen pobaveně uchechtne nad jeho reakcí. „Ale na tom teď nesejde. Udělám to pro vás,“ odtuší. „Kromě toho se mi líbí, že ten dědek Malus potřebuje píchnout a škemrá vo pomoc.“
Jak moc tomuhle muži můžeme věřit?“ zamýšlí se znepokojeně Amon. „Nala ho zná a nemá o něm zrovna dobré mínění. Kromě toho jsou pořád v sobě. Možná bych to neměl brát na lehkou váhu.
„Poslouchejte pozorně,“ spustí znovu Gilbert. „Hrad má jen jednu bránu, za ní je chodba a naproti hlavním dveřím je vchod do velícího sálu. Sora bude určitě tam. Chodba se dál láme doleva, kde sou obytný a skladový prostory. V pravý části sou výcvikový prostory pro vojáky. Co se týče Malusovy holky, tak ji můžou držet kdekoliv, protože hrad nemá žádný vězení. Takže se budeme muset rozdělit, abysme jí našli. Znám hrad dobře, takže já a moji muži se v centrální chodbě rozdělíme na dva týmy a půjdem Lennu hledat.“
„My potom vtrhneme do velícího sálu a sesadíme Soru,“ dodává Amon.
„Zdá se, že ti to myslí,“ pokývá uznale hlavou Gilbert. „Když ode mě budete držet tu psici dál, tak si myslim, že během naší spolupráce nebudou žádný potíže.“
„Jsme připraveni vyrazit.“
„V tom případě…“ pokyne Gilbert směrem ke dveřím.
Amon následovaný oběma muži vychází ven jako první. Dál pokračují i Gilbertovi žoldáci.
„Nalino, můžu s tebou ještě mluvit?“ zeptá se odměřeným hlasem Gilbert, který stále stojí na svém původním místě.
Nala se k němu obrací se zaraženým pohledem. „O co jde?“ zavrčí strohým hlasem a zakládá si nepřátelsky ruce na prsa.
Gilbert se jen pobaveně zašklebí, a když už jsou všichni muži venku, přichází k ní blíž. Pevně jí svou svalnatou rukou popadá za vlasy a stáhne její hlavu dozadu. Jeho tvář se výhružně přiblíží k té její, která se zmítá v bolestivé křeči. Gilbert je skutečně velmi hrubý a využívá své plné síly. „Ještě jednou se pokusíš mě ponížit před mýma chlapama a přísahám, že se ti stane nějaká nehezká nehoda,“ vyhrožuje. „Nezajímá mě, že se tě lidi bojí, protože si myslí, že si nějaké nadpřirozené monstrum z pekla. Pro mě si jenom malá čubka, která mi leží v žaludku už dost dlouho, a vim, že nepotřebuju žádnou božskou sílu, abych z tebe vymlátil ten arogantní výraz.“
„Kdybychom tebe a tvé muže nepotřebovali, ukázala bych ti, jak moc se mýlíš,“ zatíná čelist.
Při jejích slovech zatáhne ještě silněji, až se ozve praskání vlasů. „Jo, ale my nepotřebujeme vás, takže řekni, jestli rozumíš tomu, co sem ti teď právě řek.“
„Rozumím…“
„Fajn,“ přikývne a pouští jí. Zbaví se vlasů, které mu zůstaly v ruce a odchází na ulici.
„Kde je Nala?“ zeptá se Vincent.
„Uvnitř. Potřebovala se zhluboka nadechnout,“ zašklebí se pobaveně Gilbert. „Asi není tak silná, za jakou jí máte.“
Vincent ho s vážným výrazem bere za rameno. „Dávej si pozor. Může se zdát, že není dostatečně silná, aby tě porazila, ale když jí budeš ještě dlouho štvát, rozpráší tebe i tvoje chlapy mrknutím oka.“
„Dej svoje pracky pryč,“ zavrčí nevrle Gilbert a shazuje jeho ruku dolů.

Krčí se v nedalekém lesíku, odkud je krásný výhled na hlavní bránu Talusova sídla. V Nale to budí smíšené pocity, ale ví, že teď je nejdůležitější myslet na misi. Zvedá vzhůru svůj luk a zamíří s ním k jednomu ze dvojice mužů, která hlídá bránu. Ještě k muži ani nedoletí a už zachytává za tětivu druhý, kterým posílá k zemi i toho druhého. Její střely byly přesné. Zasáhly muže v nechráněných místech na krku.
„Dobrá, měli bychom se dohodnout na strategii,“ spustí Amon.
Gilbert se jen zasměje. „Seru ti na strategii. Prostě tam vlítnem a rozprášíme ty bastardy!“ zvolá a zvedá svou ruku s mečem. Bezmyšlenkovitě vybíhá vstříc hlavní bráně. Jeho muži se za ním rozbíhají se stejným gestem.
Amon jen nevěřícně zakroutí hlavou.
„Tolik o strategii,“ zašklebí se pobaveně Vincent a vybíhá za nimi.
„Nemáme asi jinou možnost,“ vydechne poraženě a také je následuje spolu s Marthem a Nalou.
„Až vejdeme dovnitř, tak každý ví, co má dělat?“ zeptá se pro jistotu ještě Vincent, když před bránou muže předbíhá a ohlédne se za nimi.
Všichni sborově přikyvují. Vincent otevírá dveře a následně se všichni nahrnou do hlavní chodby. Gilbertovi žoldáci vybíjejí jednoho muže po druhém. Následně polovina z nich mizí v levém křídle na jeho rozkaz.
Gilbert se jen pobaveně zasměje a svou nohou obutou v kůži přišlápne hlavu jednoho Sorova muže. „To nejsou žoldáci. Je to jen sebranka slabochů ve vyleštěnym brnění!“ zasměje se pobaveně, a aby toho nebylo málo, kopne do něj. „Ani se nestihli zmobilizovat!“
„Úcta k mrtvým ti asi nic neříká,“ zamračí se na něj Nala.
„Aby ses nepos-“ utíná svou větu a jen mávne rukou. Opět mu svými slovy zkazila veškerou radost. „Ty schody před váma ústěj do velícího sálu. My se deme podívat po tý holce,“ dodává a obrací se směrem napravo.
Amon s ostatními se obrací tím směrem, kterým je navedl, a svižným krokem vycházejí schody nahoru. Ve velícím sále na ně čeká černovlasá žena s pár žoldáky.
„Jak Sora předpokládal,“ zamračí se směrem k nim. „Takže vás platí ten bastard Malus?“
„Slovo ‚bastard‘ je na tomhle kontinentu asi hodně populární,“ odtuší s vráskou na čele Marth.
Žena jeho poznámku pomíjí. „Nenecháme vás projít!“ Dává tak znamení svým mužům k boji.
Nala si strhává kapuci a vrhá se na ni.
Arietta překvapeně vzhlédne do její tvrdé tváře. „Ty jsi žena?“
Ignoruje její poznámku a dává ji okusit kousek ze svého bojového umění. Zažene ji až do kouta.
„Ty jsi Pekelný pes,“ vydechne znovu a v očích se jí odráží unešený výraz. „Vždycky jsem si přála s tebou zkřížit svůj meč.“
„Není to nic speciálního,“ odtuší se zasmušilým výrazem ve tváři a znovu proti ní vypálí plnou silou.
Není proto divu, že se dívka ani nestihla připravit k obraně a její meč v mžiku okamžiku ležel na podlaze.
Nala jí okamžitě přikládá své ostří ke krku. „Ani se neopovažuj ho zvednout, pokud chceš žít.“
Děvče uchváceně hledí do její tváře. „Úžasné. Neměla jsi se mnou žádnou práci. Tvoje síla a rychlost je nadpozemská… stejně jako tvoje krása.“
Zamračí se nad její poznámkou. „Jsi trochu bláznivá, co?“
„Možná,“ usměje se. „Ale splnil se mi můj sen! Kdo tohle může říct?“ raduje se. „Setkala jsem se s Pekelným psem. Pověsti o tobě mi zachránily život, když jsem byla na dně. Díky nim jsem si uvědomila, že i osiřelá dívka na ulici bez vody a jídla se může stát silným bojovníkem a přežít.“
V její tváři se zračí překvapený výraz. Stahuje svůj meč k zemi. „Moje jméno je Nala a už dávno nejsem Pekelný pes, o kterém ty pověsti vypráví. Měla by sis najít nový sen.“
„Nebudu vám stát v cestě,“ vydechne dívka se zaraženým pohledem ve tváři. „Sora je hned za těmi dveřmi.“
Se sklopeným pohledem se k nim otáčí a spolu se třemi muži vchází dovnitř. Když se dveře rozrazí, spatří zelenookého starce s dlouhým šedým vousem až na hruď. Stojí na balkóně, ke kterému jsou dveře otevřené dokořán. Když slyší jejich kroky, otočí se k nim.
„Velmi zajímavé,“ odtuší a založí si ruce na bedrech. „Takže vy čtyři jste se probili skrze moje muže?“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán, když spatří jeho tvář. Je jí tolik povědomá. Musela ho už někde vidět.
„Nepřekvapuje mě to,“ pokračuje muž. „Byla to jen sebranka špatně cvičených žoldáků, ale na zastrašení vesničanů a získávání daní stačila.“
„Kdo jsi?“ vyhrkne Nala. Ten pocit jí zcela pohlcuje. Musí vědět, kdo doopravdy je a kde tuhle tvář už viděla.
Muž se na ni pobaveně ušklíbne. „Ty víš, kdo jsem. A já zase vím, kdo jste vy,“ odtuší. „Ty jsi majorka Nala Darks, tohle je major Amon Flare, plukovník Vincent Lanelli a ty vojáku… Marth,“ zastavuje se a promne si svůj dlouhý vous. „Jak bylo to příjmení? Ah, už si vzpomínám, Marth Proud.“
„Jak to že znáš naše jména?!“ vyhrkne Amon.
„Já toho vím mnohem víc, než se může na první pohled zdát, vy dezertéři!“ zašklebí se. „Myslíte si, že mi tohle sídlo vyhovuje? Je tu zima, ale císařství teď potřebuje daně z Narshe.“
„Pracuješ pro Sapphirehall?!“ vyhrkne vyděšeně Amon.
„Je to agent SZS,“ vydechne zastřeným hlasem Nala. „Viděla jsem tě už dřív v Arcadii. Sledoval si Taluse.“
„Ah, vzpomněla sis,“ usměje se uznale. „Trochu se stydím, že v mých řadách byl někdo jako ty, ale co naplat.“
„Potom to vybírání velkých daní dává smysl,“ odtuší Vincent. „Jak můžete podporovat toho vraha Abernanta? Zabil císaře a pokusil se nás z toho obvinit. Sapphirehall má nyní falešného vladaře, který se skrývá pod císařovou pečetí. Jestli jste jeden z nás, tak nám pomozte.“
Sora se hlasitě zasměje. „Opravdu? Neříkáš mi žádné nové zprávy, plukovníku,“ odtuší. „Věděl jsem od začátku, že Abernant zabil Elrica, stejně tak jako to, že Talus je Alucardův bratr. Proto jsem ho sledoval, když se rozpohybovalo dění v Laageru.“
„Zabiju tě!“ vyhrkne Nala, ale Amon ji bere za ruku, aby ji zastavil v bezmyšlenkovitém výpadu.
Sora se ušklíbne. „Nevím o nic víc, než sám armádní generál,“ pokračuje. „Nečekal jsem, že Abernant se tak rychle vrhne na Arcadii pod záminkou toho, že podporovala Laager.“
„Co je tohle za spiknutí?!“ vyhrkne nevěřícně Amon. „Proč Abernant útočí na Arcadii?“
Sora se opět jen pobaveně zasměje.
„Kdy se hodlá Abernant zbavit Scarlet?“ vydechne uvědoměle Nala.
„Oh, o čem to mluvíš? Ona a Abernant jsou jako dvě hrdličky. Podváděla Elrica s generálem, když ještě žil,“ zasměje se. „Ten trouba si toho ani nevšiml. Scarlet je teď novou císařovnou Sapphirehallu.“
„Ta hloupá husa si myslí, že mu na ní záleží, ale on se jí zbaví, až mu nebude po chuti. Jak dlouho asi bude trvat, než se zbaví i tebe?“ spustí znovu Nala. „Já znám Abernanta lépe než kdokoliv. Nenechá žít nikoho, kdo o jeho plánu zná citlivé informace a mohl by ho potopit.“
„To je to, co si myslíš ty,“ pokrčí rameny. „Nejsi tak chytrá, jak si myslíš. Zatímco tu tlacháme, naše vojska se v Tsubatě mobilizují k přepadení Austenu.“
Nala překvapeně rozevře oči dokořán. „Austen? Ale proč? To přeci nedává smysl.“
„Ano, tvůj drahý bratr je povede. Nakonec vám to všechno můžu říct,“ zamýšlí se.
Moje rodina… moji přátelé… Proč se tohle děje?!
„Nedovolím, aby bylo ublíženo těm, kteří mi zachránili život! Nedovolím, aby Nala přišla o svou rodinu a musela znovu trpět pro krutost Sapphirehallu!“
„Ty jsi vážně naivní, viď?“ protočí očima stařec.
Všichni se na chvíli odmlčí.
„Nikdo vám nepomůže,“ spustí Vincent. „Arietta se nám vzdala. Vaši žoldáci vám už neslouží. Hrad je v našem držení. Vy jste skutečný zrádce Sapphirehallu!“
„Zrádce Sapphirehallu?“ zamýšlí se. „Ne, nezrazuji ho. Naopak, naopak!“ zvolá se šíleným smíchem. „Co chcete podniknout? Chcete zastavit Abernanta, aby už zbytečně netrpěli další lidé? Když ho porazíte, co si myslíte, že se stane s obsazenými provinciemi? Nastane občanská válka. Toho využije ekonomicky zničená Arcadie. Celý svět se změní v jedno velké bitevní pole a lidé budou umírat dál. Možná ještě ve větším množství než doposud. Vesnice se vypálí, města padnou. Nakonec tu nebude nikdy, kdo by mohl vládnout. Nakonec tu nebude nic, čemu by se snad vládnout dalo.“
„Nebudu už poslouchat ani slovo od tohohle zrádce!“ vykřikne Nala a vrhá se jeho směrem.
„Myslím, že je na čase odejít.“
„Nikam nepůjdeš! Vyzpovídáš se před Sapphirehallem za své činy!“ vyhrkne Amon.
„Nebude mít možnost na vyzpovídání, až mu vytrhnu jazyk!“
„Blázni! Ha-ha! Naivní blázni!“ zasměje se a mizí na pravé straně balkonu.
„Nemá kam utéct,“ poznamená Vincent a všichni čtyři vyběhnou za ním.
Balkón je ovšem prázdný.
„Ha-ha, vy mladí jste všichni hlupáci,“ směje se Sorův hlas.
Čtveřic se nakloní přes zábradlí a spatřují starce pod zdí. Sešplhal po laně, které si tu musel během jejich akce připravit jako únikový plán.
„Abernant bude určitě potěšen, až se dozví, kde se usídlili ti zrádci, které všude hledá,“ směje se šíleným smíchem.
„Za tohle zaplatí,“ zavrčí Nala a bez delšího rozmýšlení se slaňuje k němu.
„Ah, čas našeho rozhovoru vypršel,“ vydechne Sora a rychle běží k blízkému lesíku.
„Chyťte ho, Nalo,“ zavolá za ní Vincent. „Ale buďte na něj hodná. Možná má ještě nějaké potřebné informace.“
„Už jsem byla hodná příliš dlouho,“ zamračí se a po několika metrech seskakuje na zem a dopadá na nohy, jakoby padala do měkkých polštářů. Bez dlouhých rozmyslů se rozbíhá za starcem do lesa.
„Nechtěl bych teď být v jeho kůži,“ poznamenává při jejím odchodu s bolestnou grimasou ve tváři. Vincent byl jeden z těch, co znali sílu jejího hněvu.
„Takže agent SZS, Sora,“ ztrácí se Amon ve svých myšlenkách. Jako by byl úplně oddělen od skutečného světa a ocitl se uzamčený ve své hlavě spolu s těmi hroznými myšlenkami.
„Zatracená SZS!“ zavrčí podrážděně Vincent. „Abernant ji má snad úplně všude.“
„Nemám už z ničeho dobrý pocit,“ zoufá si Marth. „Všechno se začíná hroutit od doby, co jsme zradili Sapphirehall!“ Marth ustupuje několik kroků od okraje.
Vincent se za ním otáčí se zmateným pohledem.
V tu chvíli tasí svůj meč a zahledí se do plukovníkovy tváře šíleným pohledem. „Moji přátelé zařvali kvůli vašim ideologiím! Zatáhli jste mě do toho! Jednal jsem pod tlakem.“
„Co to povídáš, Marthe?“ zamračí se Vincent. „Všichni znali rizika, ale i tak do toho šli. Odhalili jsme fakta, která nemůžeme přehlížet! Jedeš v tom s námi, tak nad čím pořád přemýšlíš?!“
„Drž hubu!“ zakřičí. Jeho tvář rudne.
„Amone?! Řekni mu něco!“ zavolá za ním.
Ale jeho mysl je stále moc daleko na to, aby ho mohl slyšet. „Jestliže Sapphirehall mobilizuje síly, zaútočí na Austen. Arcadie má už určitě u města vojenský oddíl nebo možná i víc.
„Vy nesete odpovědnost za to, co se ze mě stalo!“ zakřičí znovu. V jeho tváři je šílený výraz. Jeho očí jsou do široka otevřené a ztrácí pojem o realitě. „Jsem špinavý psanec!“
„Amone?! Co k čertu děláš?!“ volá znovu Vincent. Nemůže ovšem spustit pohled z ozbrojeného Martha. „Budeš jen nečinně přihlížet?!“ Když se ani poté nedočká nějaké odezvy, vytahuje svůj meč.
Opravdu se Sapphirehall mobilizuje proti Austenu? To je Abernant tak krutý, že pošle Kentu, aby vlastníma rukama popravil nebo zotročil svou rodinu?“ cestuje dál ve světě myšlenek bývalý major.
„Ty ses dočista zbláznil, Marthe!“ vykřikne Vincent.
„Já a zbláznil?“ zasměje se. Jeho smích je šílenější než byl před tím ten Sorův. Jde z něj strach. Jeho pomatená mysl se zmítá na hraně reality. „I kdybych se zbláznil, nic už se v mém životě nemůže víc podělat!“
Amon se konečně probouzí. S překvapeným výrazem se obrací k ozbrojeným vojákům, kteří proti sobě stojí s meči. „Co to vy dva děláte?!“
„Konečně si se probral, Amone?“ odtuší Vincent. „Marth proti mně tasil zbraň.“
„Není důvod, abychom na sebe útočili navzájem,“ spustí starostlivým hlasem směrem k rozrušenému vojákovi. „Stojí proti nám velký společný nepřítel, na kterého se musíme soustředit.“
„Lepší sloužit pro Abernanta, než si takhle zničit život!“ zasměje se se šíleným výrazem ve tváři. „Vám dvěma to ještě nedošlo, nebo jste tak naivní, že to pro souboj o pozornost majorky nevidíte?!“
„Nerozumím…“ vydechne nejistě Amon.
„Přestaň blbnout a zahoď ten meč,“ žádá ho již tišším hlasem Vincent. Vykračuje kupředu.
Mart ustupuje naproti tomu o krok do zadu. „Nepřibližuj se ke mně! Vy jste mi zničili celou kariéru! Jak jsem vás i potom mohl následovat?!“ Znovu se z jeho nitra ozve šílený smích. Je v něm značně cítit zoufalost. „Nemám nic! O všechno jste mě připravili! Jsem hlupák… Jsem takový hlupák, že jsem vám uvěřil!“
„Marthe, na můj rozkaz odhoď ten meč,“ zavelí vážným hlasem Amon.
Jeho slova odstartují pravý opak. Marth se s tím šíleným výrazem rozbíhá proti Vincentovi. Jeho delší služba v armádě odrážející se na jeho postavení mu dala jasnou převahu a jednou přesně mířenou ránou poslal dezorientovaného vojáka k zemi. Meč bývalého plukovníka se zabarvil Marthovou krví. Během několika vteřin ztratil tolik krve, že upadl do bezvědomí.

Amon věřil v Sapphirehall a v císaře. Vykonal jakýkoliv rozkaz bez jediného zaváhání. Teprve od jisté události začal pochybovat. Všechno to začalo ve Faithvalley. Jeho skutečná cesta započala až na zčernalé půdě toho města, kdy vedl přepadovou elitní jednotku Overkills proti neozbrojeným civilistům. Je pro něj už pozdě se k tomu znovu vracet a přemýšlet nad tím. Nejenom tahle událost v něm rozvířila pochybnosti. Byla to i ta tajemná dívka s burgundskýma očima, kterou znovu spatřil po deseti letech. V té době mu Abernant, který již delší dobu jednal sám za sebe bez vlivu císaře Elrica, zadal novou misi. V Laageru, který spadal pod Sapphirehall se odehrály menší vojenské potyčky mezi příslušníky Sapphirehallu a laagerskou milicí. Amon, Crysta a jeho jednotka se vydali do Laageru zachránit dva sapphirehallské vojáky. Jejich mise skončila neúspěchem, ale i tak porazili Alucarda, který usiloval o zrušení sapphirehallského vlivu na jeho město. Tak dobyli Laager a získali nad ním opětovnou a ještě silnější kontrolu. O něco později doprovázel brigádního generála Kleie do města Triscall. Tam – řekněme násilím – ubytovali vojenský oddíl, který měl sloužit jako rychlá pomoc v případě, že by se opakovaly nepokoje v Laageru. Abernant, který jim udával záměrně špatné informace, tak kamufloval své plány. Ve výsledku dobytý Laager a oddíly v Triscallu sloužili jako předsunuté základny. Invaze na jih byla nevyhnutelná. Abernant využil neznalé situace a Alucardova bratra označil za arcadijského oficíra…
Teď, když nad tím tak přemýšlím… Věděl Abernant, že mu Sora poskytl špatné informace?
Abernant využil té situace a za touto záminkou vyslal sapphirehallské vojsko dobýt arcadijskou pevnost a město k ní přilehlé. Amon se zúčastnil přípravy na dobytí onoho místa a byl odhodlán bojovat za jméno Sapphirehallu. Počasí pro ně bylo – jak se to vezme – nepříznivé. Hlídky v Tsubatě měly špatný výhled a sapphirehallská vojska spoléhala na sílu svých lodí. Do lodi vezoucí Amona a Kentu uhodil blesk. Ta to nevydržela a mnoho mužů včetně majora při otřesu přepadla přes palubu. Lidé z Austenu mu zachránili život. Tehdy konečně znovu spatřil svou dávno zapomenutou přítelkyni, ale jeho paměť nesahala tak daleko, aby ji poznal. Nala ho udržovala v nevědomosti a nějaký čas, co u nich přebýval, se o něj starala. Odnesl si z toho místa spoustu nových vzpomínek na Lalinu, Joshuu, Lydii… Nesmí zapomenout ani na Wedgeho, který ho našel na pobřeží a odnesl do vesnice. Byla to dlouhá cesta. Amon se hnal zatím, aby si vzpomněl a také za tím, aby znovu viděl svůj domov. Potuloval se po boku Naly a Laliny v horách, abych se dostal do Arcadie, kde byl spolu s Nalou zajat jedním z nepřátelských důstojníků. Nejednal s ním dobře, ale co by měl chtít po nepříteli. Genji Akabane, pro něj do té doby známý jako Nalin snoubenec, byl voják na svém místě. Nala mu zajistila cestu zpátky domů. Přesvědčila armádního generála, aby je vyměnil za jejich důstojníky držené v Tsubatě a oba se tak ocitli zpátky na zemi okupované sapphirehallskými vojáky. Narazili zde na Nalina bratra, Kentu Darkse, který je dostal zpátky do Sapphirehallu. Byli doma, ale osud jim zřejmě určil jinou cestu.
Jsem pořád daleko od domova.
Stalo se tak po události, kdy Amon spolu s plukovníkem, majorkou a jednotkou Overkills odhalili Abernantovo spiknutí. Z jednotky nikdo kromě Martha nepřežil. Jsou tu už jen dohady, co se stalo s vojákem, který jim poskytl v trůnním sále čas na útěk. Sapphirehall opustili na člunech a vydali se na východ hledat Taluse, bratra Alucarda. Je tu spousta neutrálních provincií, ale také spousta spadajících pod Fabulex. Talus byl již dávno po smrti, a tak všichni čtyři společně dobyli jeho bývalé sídlo. Zde Amon poprvé potkal Soru, ale nikdo si není skutečně jistý tím, jestli je to jeho skutečné jméno. Agenti SZS vlastně nemají jména. Nala byla výjimka, která potvrzovala pravidlo. Sora naverboval tlupu zdejších žoldáků a s jejich pomocí zastrašoval vesnici, která dříve spadala pod Talusovu správu. Daně, které získal od obyvatel Narshe, nepadaly přímo do jeho kapsy, ale putovaly do sapphirehallské pokladnice. Abernant teď musí mít hodně peněz. Sora jim utekl přímo před nosem s velmi palčivými informacemi. Nala se za ním sice vydala, ale zatím se do hradu ještě nevrátila.
Zamyslel jsem se nad tím, co nám všechno Sora řekl.
Kvůli tomu si ani nevšiml hádky, která právě probíhala mezi Vincentem a Marthem. Ten následně na bývalého plukovníka zaútočil. Pravděpodobně by ani Amonova včasná reakce nedokázala zabránit tomu, co se stalo. Vincent Lanelli je přeci o pár tříd výše nežli voják z přepadové jednotky. Vykryl Marthův úder a neváhal útok opětovat svým mečem. Nikdo netuší, co to do Martha vjelo. Asi už toho měl všeho dost. Celou cestu si neustále na něco stěžoval a věci se zdály být krok od kroku horší.
Mám toho také dost, ale nemohu nechat všechny ty věci bez povšimnutí.
Dobyli Sorovo – vlastně Talusovo – panství. Ponechají si ho. Poskytne jim silné zázemí a hlavně střechu nad hlavou.
Marth…
Přestává bloumat ve svých myšlenkách a od ležícího muže pohlédne za sebe do Vincentovy zasmušilé tváře. „Neměl si na výběr,“ konejší ho Amon. „Buď ty, nebo on. Udělal bych to samé v tvojí situaci.“

„Nechtěl jsem to tak, ale Marthovi už nemůžeme věřit,“ vydechne rozhodně. „Získali jsme tuhle pevnost, ale teď nevím, jestli bude bezpečné tu zůstat. Nala se ještě nevrátila. Nikdy by jí stopování netrvalo tak dlouho. Muselo se něco stát.“

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top