Zlomená srdce - Kapitola 12 (část 2/2)

„K čertu s nějakou amnézií, majore!“ vyhrkne Abernant, když se od Amona dozvídá celou pravdu. „Jestli si nevzpomínáš na všechno ani na tomhle místě…“ utíná svou větu. Jeho mysl ho přivedla na jasnou myšlenku.
Amon to vidí v jeho výrazu. „Řekněte mi vše, pane. Musím vědět každý detail svého života,“ naléhá se zoufalostí v hlase. „Mám dost vzpomínek, ale spoustu věcí stále nepoznávám.“
„Je možné, že se něco takového přihodilo zrovna tobě?“ zakroutí nevěřícně hlavou. Amon byl jeho jedinečný voják, kterého odchoval již od mala. Byl na něj právem pyšný. „Ale pořád jsi měl štěstí,“ dodává smířeným hlasem. „Moře pohltilo pár vojáků. Pár dalších se podařilo vytáhnout včetně kapitána Darkse. Měl jsi štěstí, že tě moře vyplivlo.“
„Měl jsem štěstí, že jsem narazil na Nalu.“
„To jistě,“ odtuší s jistou nechutí v hlase. Je očividné, že mezi ním a bývalou majorkou vládne jakási nevraživost. Vzájemně o sobě neradi mluví. „Pomůžu ti, Amone,“ usměje se a poplácá ho po rameni. „Potřebujeme tě zpátky. Já tě potřebuju.“
„Nic jiného si v tuhle chvíli nepřeji, pane,“ přikyvuje vděčně Amon.
„Vím o místě, které ti pomůže vzpomenout si na všechno a zejména na to, kým jsi,“ pokývá vítězně hlavou Abernant. „Tím jsem si jistý.“
„Vezměte mě tam!“
„Jistě. Doprovodím tě tam. Opustíme Sapphirehall a vydáme se na západ od města,“ začne popisovat jejich cestu Abernant. Přechází na druhou stranu místnosti ke dveřím, aby si vzal z věšáku svůj plášť, a přehazuje si ho přes záda. „Až přejdeme přes most, vydáme se na jih do jednoho městečka. Jmenovalo se Faithvalley. Tohle místo ti ukáže tvůj život.“
Faithvalley? Ano, slýchával jsem ten název již před tím. Je mi povědomý,“ zamyslí se Amon a překvapeně pozoruje generála, který již bere za kliku. „Vyrážíme hned?“
„Ano, vyrazíme teď okamžitě. Čím dřív si na všechno vzpomeneš, tím lépe pro tebe i celý Sapphirehall.“
Vychází z města a vydávají se na západ. Amon si stále tíží hlavu nejrůznějšími myšlenkami. Všechny ty názvy, co zaslechl, se mu stále zdají víc a víc povědomé. Jakoby odpověď visela ve vzduchu před ním, ale on se k ní nemůže natáhnout.
„Faithvalley. Tento název je spojen se SZS?“ zeptá se.
„Ah, začínáš si vzpomínat, Amone?“ usměje se spokojeně Abernant a pokračuje v cestě.
„Jen mě to napadlo. SZS jsem slyšel od toho muže, co mě věznil. Nala se mi svěřila, že tam po odchodu z Sapphirehallu také dělala, ale vlastně jsem se jí ani nezeptal, co to znamená,“ vydechne.
„To by si asi měl vědět,“ zamýšlí se Abernant. „sapphirehallská zpravodajská služba je spleť agentů, kteří jsou rozmístěni po celém sapphirehallském kontinentu i mimo něj. Pracují pro císařství a získávají informace pro bezpečnost naší země.“
Po několika ušlých kilometrech se dostávají k mostu.
„Až přejdeme tenhle most, budeme procházet kolem hory Faith, která se bude tyčit po naší pravé straně. Tam se vydáme na jih horským průsmykem,“ spustí Abernant a už se znovu nevrací k předešlému tématu. „Hned za ním stojí malé městečko Faithvalley nebo spíš to, co z něj zbylo.“
„Zbylo?“ rozevře překvapeně oči Amon.
„Uvidíš,“ pokývá hlavou Abernant.

V zámku zarachotí klíč a následně se dveře od plukovníkova pokoje otevřou dokořán. Pochodně z chodby ozáří tuhle chmurnou místnost a tím i věrného přítele, který na jeho příchod už nedočkavě vyčkával. Vyběhne mu vstříc s rozviklaným ocasem.
„No tak, chlapče, co to do tebe vjelo?“ usměje se překvapeně plukovník a polaská chlupáče na hlavě. „Jdi na místo,“ vyzve ho.
Bread pokorně poslechne a lehne si zpátky na místo v rohu místnosti.
Vincent za sebou zavírá dveře. Hned u vchodu cítí, že je něco špatně. Jeho oko dravce rychle pozná, co to je. Přechází k nočnímu stolku a bere do ruky převrácenou fotografii. Pohlédne na ni a v očích se mu odrazí její obraz.
Na fotografii je dvojice lidí – muž a žena – v úzkém objetí. Muž na sobě má plukovníkovu uniformu a žena je v uniformě majora. Vincent si pamatuje na ten den, kdy byla tahle fotografie pořízena. Bylo to tehdy, co byl povýšen na plukovníka. Je to už velmi dávno a to, co se odehrává na té fotografii, už není pravda.
Bolestně přimyká víčka k sobě při těch vzpomínkách a pokládá fotografii zpátky na své místo. Věrný přítel do něj strčí čumákem. Pokouší se mu tak zvednout náladu.
Vincent se na něj usměje a bolestně vydechne. „Slyšel jsem, že už jste zpátky,“ odtuší do zdi před sebe. Ví, že v místnosti není s Breadem sám. „Ještě jste se nenahlásila Abernantovi.“
„Copak se po mě sháněl?“ vydechne nezaujatě Nala a vychází ze stínu. Hledí zpříma na jeho záda.
Vincent se k ní konečně otáčí s vážným a zároveň odtažitým pohledem. „Ne. Před nějakou dobou vzal našeho majora na malou vycházku do Faithvalley,“ odpovídá s pobaveným úšklebkem, ale jeho oči se ani zdaleka nesmějí.
„Snaží se mu vrátit všechny vzpomínky, řekla bych,“ zamýšlí se sama pro sebe. „Asi mu už všechno řekl.“
„Ano, slyšel jsem všechno,“ uchechtne se pobaveně. „Je z vás teď samaritánka.“
Nala k němu zvedá vážný pohled. „Není to trochu pod vaší úroveň, plukovníku, poslouchat za dveřmi?“
„A pod vaši, vloupat se někomu do pokoje, majorko… nebo bych měl spíš říct ‚agentko‘?“ odsekne zahořkle.
„Jak jste teď právě nepřímo řekl, je to náplň mé práce agentky.“
„Heh,“ zasměje se, ale jeho výraz je spíš stále znechucený než veselý. „Abych řekl pravdu, trochu se mi stýskalo po tom vašem na-všechno-mám-odpověď.“
Nala se zamračí a na chvíli se odmlčí. Odvádí téma na jinou vlnu. „Viděl jste Faithvalley po tom, co ho vypálili?“
„Heh, myslíte, to co z něj zůstalo…“

Amonovy podrážky dopadají na do teď zčernalou zem. Prochází polorozpadlou bránou na místo, které kdysi nazývali městem Faithvalley. S vyděšeným výrazem se rozhlíží kolem sebe. Vidí jen rozbořené a ohořelé domy. V prachu a popelu, který ještě nerozfoukal vítr, se válí lidské ostatky, které nikdo nepochoval.
Abernant kráčí v jeho stínu. Na jeho tváři se zračí úsměv.
„Jsou tu jen ruiny a… je to jako pohřebiště,“ rozhodí překvapeně rukama zcela vykolejený Amon. Tohle skutečně nečekal. „Co to má znamenat?“
„To je tvoje práce,“ spustí hrdým hlasem Abernant. „Zvládl si to lépe než kdokoliv jiný.“
„Já? Tohle všechno jsem udělal já?“ rozevře děsem obě oči a znovu se rozhlédne kolem sebe. Vrací se ty návaly bolesti do jeho spánků doprovázené třesem v rukách.

***

Faithvalley se zmítá v plamenech. Všude kolem je slyšet jen křik jeho občanů. Obloha je dnes v noci temnější než obvykle. Stříbrný měsíc i hvězdy zahaluje plášť z černého kouře. Vojáci pobíhají mezi domy s loučemi ve svých rukách a překračují mrtvoly, které za sebou nechali.
Amon stojí u jednoho z hořících domů a akorát svým lesklým ostřím ukončuje život jednoho muže, který kladl odpor. Jeho tvář je zahalená temnotou. Není tam jediný náznak nějaké emoce, když se jeho meč zabarvil do rudé barvy. Prudce meč opět vytahuje z mužových útrob a rychlým vojenským krokem se přemisťuje k hloučku svých vojáků, kteří udržují zbytek přeživších na malém náměstí.
„Vy zatracený svině!“ zakřičí jeden z mužů. „Nic jsme vám neudělali!“ Po svých slovech plných záště popadá ze země klacek a vrhne se na jednoho z sapphirehallských vojáků.
Ten rychle ukončuje jeho hněv jedním přesně mířeným zásahem svého meče.
Amon se nad tím jen zamračí a srovná si černou rukavici. Zaráží ho vědomí, že tihle lidé nechápou, že proti vojákům impéria nemají jedinou šanci. Se svým bezvýrazným obličejem přechází do popředí.
Jeptiška, která do té chvíle pevně svírala jedno uplakané děvče, k němu přikročí blíže s lítostným výrazem ve tváři. „Pro lásku boží odejděte!“ semkne ruce k sobě. „Proč tohle děláte?!“
Amon přikročí ještě blíž a bez jediného náznaku lítosti jí probodne břicho. Následně její bezvládné tělo odhodí na práh kostela. „Pro dobro Sapphirehallu!“ vyhrkne a zvedne zakrvácený meč nad hlavu. „Srovnejte to tu celé se zemí!“

***

 Vytřeštěnýma očima se rozpomíná na tuhle událost. „Už si vzpomínám. Tímhle to celé začalo,“ založí si svou zoufalou tvář do dlaní. „Mnoho lidí na tomhle místě zemřelo mojí vlastní rukou.
Abernant k němu šlehne pohledem. „Amone?“
Ten zvedá svůj nevěřícný pohled k němu. Konečně má jasno. „Pamatuji si vše, co se tady odehrálo,“ zatíná čelist. „SZS ohlásilo blížící se vzpouru. Já a moje jednotka jsme tomu šli zabránit. Potom následovala mise v Laageru. Ano, teď už všechny moje vzpomínky dávají smysl,“ pokývá hlavou a stále nedokáže uvěřit tomu, co mu jeho mysl právě připomněla. „Crysta mě doprovázela… Nepodařilo se nám osvobodit naše vojáky. Popravili je dříve, než jsme se k nim dostali.“
„Jsem rád, že si vzpomínáš, Amone,“ přikračuje k němu s mírným úsměvem Abernant a pokládá mu svou dlaň na rameno.
„Snažil jsem se na tuhle událost zapomenout, pane,“ vyhrkne, když se jeho mysl dostává do obrazu. „Teď se všechno znovu obnovilo.“
Abernant jen znuděně vydechne. „Splnil si misi jako každou jinou,“ odtuší nezaujatým tónem. „Tímhle si nezatěžuj hlavu.“
„Když jsem se ocitl v Tsubatě, jeden z vojáků mi řekl, že Overkills jsou pod velením plukovníka Lanelliho.“
„Ano, co jsi byl prohlášen za nezvěstného, musel jsem tvoji jednotku někomu svěřit,“ přikyvuje. „Sám Vincent se nabídl, že je vezme pod svoje velení. Je to velmi schopný důstojník,“ pokračuje a pečlivě pohlédne do jeho tváře. „Myslím, že na tom se už nic měnit nebude.“
„Overkills byla od začátku moje jednotka! To já jsem ji trénoval,“ vyhrkne podrážděně Amon.
Abernant stahuje svou ruku. Pohlédne velmi přísným pohledem do jeho tváře a zakládá si při tom svoje ruce na bedra. „Pochybuješ snad o mých rozhodnutích, Amone?“
„Rozumím,“ stahuje svou tvář. Uvnitř hoří vzteky. Možná, kdyby byli převeleni ke komukoliv jinému, tak by to dokázal unést, ale ne k Vincentovi. „Co se teď bude dít… pane? Obsadili jste Tsubatu podle plánu. O čem Sapphirehall s Arcadií vyjednává?“
„Tyhle věci jdou mimo tebe,“ odbíjí ho s podezíravým výrazem ve tváři. „Oplatili jsme Arcadii to, že podporovala aktivity toho starého blázna Henriho. Dobytím jejich pevnosti a městečka jižně od ní jsme zasadili Arcadii značnou ránu. Přišla při tomhle útoku o dost mužů,“ vnáší ho do obrazu s naprosto klidným přednesem, jakoby zrovna mluvil o tom, co měl k snídani. „Samozřejmě, že nějaké pokusy o zpětné dobytí ze strany Arcadie byly. My jsme však měli něco, co oni ne. Věděli jsme, že protiútoky jsou nevyhnutelné. Posádky v Triscallu a Laageru sloužící jak předsunuté základny přišly vhod.“
„Když jsem tehdy s brigádním generálem Kleiem ubytovával oddíl v Triscallu…?“ vyhrkne překvapeně.
„Ano. Byl to začátek naší invaze na jih,“ přikyvuje Abernant a potvrzuje tak Amonovu nevyřčenou domněnku. „Nemohl jsem si dovolit únik informací. O dalších plánech jsem věděl jen já, SZS a císař. Klei neměl na výběr. Rozkazy byly ubytovat vojenský oddíl i proti protestům občanů. Starosta Triscallu si začal vyskakovat, takže…“ pokrčí rameny.
„Jaké jsou další cíle, pane?“
„Už jsem ti řekl, že tohle jde mimo tebe,“ odbijí ho znovu. „Sapphirehall si váží každého vojáka, který ochraňuje svoji zemi,“ odtuší. „Dobytí Tsubaty zajistilo strategickou převahu. Jednotky v Laageru a Triscallu jako předsunuté základny také. Zabezpečili jsme tak náš domov, Amone,“ pokračuje. „Od toho tu přeci jsme, ne?“
„A co ti lidé tady? To bylo také pro zajištění ochrany Sapphirehallu?“ vyhrkne bez pořádného rozmyšlení. „Proč jsem nad tím pořádně neuvažoval už dřív?
Abernant se na něj podezíravě zamračí.
Major si toho nevšímá a zvýší hlas. „Jak daleko hodláte pokračovat?!“
„Nejsi můj nadřízený, Amone,“ okřikne ho hrubým tónem Abernant. „Dej si pozor na otázky, které mi pokládáš. Ochráním naše město jakýmikoliv prostředky.“
„Dovolte mi ještě jednu otázku,“ zatíná pěsti a svůj pohled zabodne do země. „Byla to Nala, kdo vám dal všechny ty informace o Arcadii?“
„Hm,“ zamračí se na něj. „Ne. Za dobu její služby v SZS nepodala žádné pořádné informace. Někdy mi přišlo, že to brala spíš jako takovou dovolenou. Ta holka se mimo město pěkně zkazila, až mi přijde na oči, tak jí to vytmavím. Císař nebude nadšený jejím selháním. Možná jí to bude stát místo majorky a propadne se až do spodních řad. Pochybuji, že si získá zpátky císařovu důvěru,“ vycedí mezi zuby se znechuceným výrazem. „Měl by ses od ní držet dál, pokud nechceš, aby tě stáhla sebou. Teď se trochu vzchop. Až tak uděláš, přijď se mi nahlásit,“ dodává Abernant a naštvaně se otáčí k odchodu.
Amon se smutnýma očima rozhlíží kolem sebe.
Pamatuji si na všechno… Tihle lidé, kteří zemřeli mojí rukou, čím se lišili od lidí, kteří žijí v Austenu, Sapphirehallu, Arcadii. Byli to obyčejní lidé, které císař připletl do svých vojenských aktů. Obyčejní lidé obklopení vojenskými střety, které sami nezačali… Války byly od nepaměti. Slepé boje o neobydlená území. Budování pevností, hradů a zámků, opevněných měst, malých vesnic… Jednou jsem Crystě řekl, že mě to zabíjení unavuje. Ve skutečnosti jsem se touhle větou snažil utéct od událostí, které se tu odehrály. Nedokázal jsem se tomu postavit čelem…
Smutně sklopí pohled do země. Všímá si, jak se jeho ruce pod pláštěm mihotají jako strom ve vánici.
A stále nedokážu. Nejsme nic jiného než loutky. Koho to vlastně chráníme? Sapphirehall? Lidi v něm? Nebo ochraňujeme jen císaře a jeho ambice? Nás, jež skáčeme podle jejich rozkazů…
Tížen těmi vzpomínkami se mu podlamují kolena a on kleká k zemi. Pevně sevře pěsti a s hrdelním výkřikem praští pěstmi do ztvrdlé hlíny.
Zatraceně! Celý život si jen něco nalhávám! Chráním Sapphirehall? Zatraceně! K čertu s tím vším…
Zvedá hlavu vzhůru k obloze s novým uvědoměním.
Sapphirehall očividně postupuje v invazi na jih. Proč ještě před tím lehlo tohle město popelem? Co za tím rozkazem ve skutečnosti stálo?! CO?! Veškeré body mé minulosti do sebe začínají zapadat.
Zatíná prsty do hlíny. Se smířeným obličejem se staví zpátky na nohy.
Chráním Sapphirehall? Ano. Ochraňuji svoje přátele a rodinu, které v tom městě žijí… Beru životy jiným. To je můj život? Učili nás, že abychom něco získali, musíme něco obětovat.
Natahuje před sebe ruku s hlínou a pouští ji do větru. Jeho oči zatím bloudí někde mezi vypálenými domy ve Faithvalley.
Co dokáže změnit někdo jako já? Jeden z mnoha… Nemám jiný domov než tenhle… Teď už o sobě vím vše, co jsem chtěl… Kdybych mohl-
Smutně sklopí svůj pohled ke svým roztřeseným rukám a utíná tak svou myšlenku.
Ne, nejde s tím nic udělat. Moje ruce jsou již špinavé. Je na nich cizí krev. Odpustí mi Bůh někdy? Je tam vůbec někdo, kdo sleduje naše činy?
Znovu zvedá hlavu k obloze a rukou si chrání oči před sluncem. Jakoby vyhlížel někoho, kdo by mu dal všechny odpovědi na otázky, které ho tíží.
Ty myšlenky, které mi kolují hlavou, jsou pochybnosti. Ale… ale… Proč nad tím vůbec přemýšlím? Mám jen jeden cíl, následovat Sapphirehall. Přísahal jsem, že nikdy nezradím.

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top