Akame ga Kill! - Chapter 3 (1/2)


Chapter 3

Celý tým kromě Najendy dnes čeká úkol. V jejím zastoupení je s nimi Rei. Probíhají dlouhým lesem až na hranice jejich území. Všichni v jedné řadě běží vstříc nepřátelům a možnému nebezpečí.
„Kolik je narušitelů a kde jsou?“ ptá se týmu Najenda pomocí vysílače, který má každý ve svém uchu.
„Podle signálu z mé bariéry zřejmě devět,“ odpovídá Lubbock. Tou bariérou myslel spleť tenkých strun, které má strategicky rozmístěné všude kolem hranic pevnosti. „Všichni jsou v blízkosti naší základny.“
„Musím je pochválit, že vyčmuchali tohle místo. Pravděpodobně to budou vrahové z jednoho z okolních kmenů. Odstraňte je. Nenechte nikoho uniknout.“
Všichni její slova berou jako jasný rozkaz. Akame pohlédne na Lubbocka na své pravé straně a na Bulata na levé straně a kývne jejich směrem hlavou. Oba chlapci mizí v křoví. Akame běží dál sejným směrem. Na tuto misi se s nimi vydal i nově přijatý člen, Tatsumi. Běží úplně nalevo a v zádech má Reie. Když se bulat odděluje od Akame, přibíhá blíž k dvojici.
„Ještě nejsi zvyklý na boj proti skupinám. Nepřemáhej se!“ spustí Bulat s velkým úsměvem směrem k Tatsumimu. „Pro každý případ se drž u Reie. První by ses měl soustředit na získávání bojových zkušeností z první ruky.“
„Dobře,“ přikyvuje nadšeně Tatsumi, i když nemá úplně radost z toho, že bude pod dozorem toho tyrana, o kterém toho zatím věděl jen velmi málo. Když už se k němu něco dostalo, nezdálo se to jako dobrá věc.
„Jo a až na mě budeš mluvit, oslovuj mě ‚brácho‘ nebo ‚hezoune‘,“ zasměje se.
„Chápu, brácho!“ přikyvuje Tatsumi při běhu.
Bulat se upřímně zaraduje. „Dobře! Skvělý to pocit! Na oplátku ti ukážu něco užasnýho.“
Bulat popoběhne trochu víc dopředu. Následně se zastavuje a v otočce se obrací obličejem k Tatsumimu s jednou rukou zabořenou v suché hlíně. Ten se také zastavuje a pečlivě sleduje, co se bude dít. Bulat se zhluboka nadechuje.
„Incursio!“
Rai dvojici dobíhá a zastavuje se hned za Tatsumiho zády. Ten nehnutě zírá přímo na Bulata. Kolem jeho těla se objeví žhnoucí záře a za jeho zády povstane obrys rytíře. Když světlo mizí, Bulat je oblečen do stříbrného brnění, ve kterém ho Tatsumi viděl poprvé. V ruce má oštěp s velkou rudou hlavicí.
Na Tatsumiho tváři se roztáhne velký nadšený úsměv. „Páni, to je skvělý!“
„Že jo? Tohle je říšská zbraň – Incursio,“ představuje mu ji Bulat.
„Říšská zbraň?“ zaráží se Tatsumi. Nikdy o ničem takovém neslyšel, ale na jeho tváři je stále ten nadšený úsměv. „Nechápu to, ale jsem vážně nažhaven!“
„Hej, Bulate, přestaň se tu předvádět před tím nováčkem a více se věnujte akci. Jsou jen pár metrů před vámi,“ napomene je káravým tónem Rei. Bez plšího povšimnutí vybíhá dopředu.
Bulat a Tatsumi se za ním ohlédnou. Lesní cesta se zdá být až podezřele klidná.
„Nepřítel,“ polkne Tatsumi.
„Jdeme. Nerad bych dostal trest,“ zašklebí se Bulat a vybíhá za Rei. „Určitě se dobře koukej na sílu říšské zbraně.“
„Dobře!“ přikyvuje natěšeně Tatsumi a vybíhá za ním. „Tím trestem myslel to, co potkalo Leone? Vážně nechci s tímhle Reiem spolupracovat.

Mezitím Akame našla první trojici odvážlivců. Všechno to jsou hory svalů, které se dle jejich oblečení nestydí ukázat. Mají na sobě bílé kalhoty a dva z nich mají přes hlavy přehozené bílé šály omotané kolem krku. Ten třetí má šálu pouze kolem krku, a tak Akame může vidět jeho rozcuchané černé vlasy.
„Tuhle tvář jsem už viděl na plakátu,“ směje se ten černovlasý.
„Vypadá to, že je tajná základna Night Raidu blízko,“ libuje si druhý svalovec.
„Je docela roztomilá,“ zakření se ten třetí, který byl svou stavbou těla nejmohutnější.
„Vypadá to, že se s ní pobavíme, i potom co ji zabijeme,“ směje se ten, co mluvil jako druhý. „Hlavně ji moc nezraňte…“
Akeme nečeká, až své prupovídky dokončí. Rychle tasí svůj meč a bez jediného povšimnutí probíhá mezi nimi. Všichni tři muži překvapeně zírají, když se za ní objeví jen krvavá čára, která odkapává z jejího ostří.
„Na to, že jste na nepřátelském území, jste trošku moc polevili v obraně,“ mračí se na ně Akame.
„Je moc rychlá,“ vyhrkne ten největší z trojice. V tu chvíli jeho hlava i toho druhého s kapucí padá od těla a obě jejich těla padají v zápětí za nimi.
Ten černovlasý je také zraněn na krku, ale zdá se, že jeho hlava zůstala na svém místě. Otáčí své roztřesené tělo za černovlasou dívkou.
„Sakra, alespoň tě vezmu sebou!“
S jeho slovy jeho tělo náhle tuhne. Jeho srdce se zapečetí speciálním jedem, který vypouštěl Akamin meč. Po chvíli černá pečeť obklopí celé jeho tělo.
„Prokletý… jed…“ vydechne naposledy a obličejem padá na prašnou cestu.
„Jedna rána, jistá smrt,“ odtuší Akame a schovává svůj meč zpátky do pouzdra.

Další z devítky utíká lesem přímo k pevnosti. „Všimnuli si nás. Všimnuli… Ale potvrdili jsme, že tady má Night Raid tajnou základnu. Jen ta informace má obrovskou hodnotu,“ směje se sám pro sebe.
Nemá ani tušení, že ho má Mine v hledáčku své pušky a sleduje ho z výšky. „Vypadá to, že se dostali docela daleko.“ S touto myšlenkou odhodlaně vstává ze svého úkrytu. „Fakt nemám ráda, když je na mě vidět, ale…“
Než stihne dokončit svou myšlenku, z křoví přímo za ní vyskočí další z gangu. V ruce drží nůž. Mine se ovšem jen podle zasměje.
„Mám tě!“ vykřikne muž. Ale v ten samý okamžik jeho břichem projede pár nůžek, které ho rozstřihnou na půl.
„Odpusťte mi,“ vydechne Sheele, která nůžky drží v ruce. V její tváři ovšem není ani náznak lítosti. Je v tí temný stín vražedkyně.
„Díky, Sheele,“ usměje se na ni Mine a rychle se otáčí zpátky ke svému cíli. „Skvělé riziko. Bylo dostatečné, abych ho sejmula.“ Zamíří a stiskne spoušť. V ten samý okamžik z její hlavně vyletí laserový paprsek zlaté barvy. Je tak žhavý, že jen co se dostane až k muži, sežehne ho na popel.
Mine se vítězně zasměje a opírá si pušku o své rameno. „Super. Trefa do černého,“ raduje se. „V čím větších nesnázích jsme, tím větší palební sílu moje Dýně má.“
Sheele vedle ní se také spokojeně usmívá.

Leone nastraží uši. Akorát sedí na jednom roztrhaném tělu muže. Její tlapy jsou celé pokryté krví. „To byla Dýně patřící Mine. Překvapuje mě, že použila tu otravnou říšskou zbraň…“ Mračí se. Potom shlédne ke své zakrvácené tlapě a usměje se. „Mě stačí se jednoduše proměnit v šelmu a mlátit lidi. Jak prosté!

Ani Lubbock nezahálí a akorát pevně utahuje svoje struny kolem těla mladé dívky, která také patřila ke gangu. „Říkal jsem si, že odpor strun byl mírný…“ povzdechne si Lubbock. „Takže si vážně žena.“
Dívka je zcela svázaná jeho strunami, které vychází z červených rukavic, které nosí na svých rukách.
Černovlasá snědá dívka omotaná všemi jeho strunami začne plakat a naříkat. „Prosím ušetři mě! Udělám cokoliv!“
„Kdepak,“ zakroutí rozhodně hlavou. „Znal jsem člověka, který zemřel, protože ho svedla žena.“
S těmi slovy stáhne svoje struny ještě pevněji. Tím se začnou prořezávat do jejího masa, dokud ji zcela neusmrtí. Následně své struny odvine. Nehybné tělo ženy spadne na zem. Vydává se na odchod, ale ještě naposledy se ohlédne.
Taková škoda! V takových chvílích tuhle práci fakt nemám rád…“ mračí se.

Na druhé straně lesa Tatsumi také zasahuje smrtelný úder do muže s vlčí maskou. Jeho meč projde protivníkovým břichem jako nůž máslem. Jeho pohled následně spočine na Bulata, který je v obklíčení šesti mužů. Jejich útok je rychlý.
Tatsumi vyděšeně rozevře oči. „Brácho!“
Bulat se ovšem nenechal zahnat do kouta. Pomocí svého dlouhého kopí je všechny rozseká na krvavé kousíčky.
Tatsumi je jeho uměním opět zcela unesen. „Je silný. Takže tohle je skutečná síla Night Raidu?
Pohledem mihne k postavě v klidu stojící pod jedním ze stromů. Rei má ruce založené na hrudi a zpod kapuci sleduje jatka, která tu Bulat udělal. Ani na okamžik se nepohnul. Nepodal jim pomocnou ruku. Opět se jen držel dál a sledoval celou akci.
Ale tenhle Rei… Zase vůbec nepomohl a jen se díval. Na zádech má meč, tak proč nebojoval? Mám z něj opravdu špatný pocit.
„Zbývá ještě jeden,“ spustí Bulat a odvolává Incursio. „Hej, Rei. Ten je pro tebe,“ usměje se směrem ke jmenovanému.
„Ne,“ odsekne chladným tónem. Jeho zamračené oči míří přímo do Bulatovy tváře.
„Ale no tak! Jen jednoho!“ popichuje ho dál Bulat. „Nováček by jistě rád viděl i tvoje schopnosti.“
„Já tu nejsem proto, abych dělal dojem na toho zelenáče,“ odtuší pohrdavým tónem.
Tatsumi tuhne na místě. Jeho poznámka se jistým způsobem dotkla. Bylo to možná způsobené tím tónem hlasu, který použil.
„Můžeš přeci jednou udělat výjimku.“
„Dobře víš, že ji dělám jen v krajních případech,“ upozorňuje přísně Rei. „Nikdy neporušuji pravidla.“
No jistě… Všiml jsem si toho už dřív,“ zamýšlí se Tatsumi. „Striktně se drží pravidel. To z něj dělá ještě větší osinu v zadku.
V tu chvíli Reiův zamračený pohled trhne směrem k Tatsumimu. V něm to hrkne. Má pocit, jakoby mu uměl číst myšlenky. Ten tajemný pohled jeho burgundských očí mu mrazí krev v žilách.
„Jak myslíš, ale v tom případě tě asi zabije,“ krčí ramena Bulat. S nezaujatým výrazem si také zakládá ruce na svou svalnatou hruď. V ten okamžik se na jeho tváři objevuje úšklebek. „Hádám, že to je krajní případ.“
Co? Co se tu děje?“ tiká zmateně mezi tvářemi obou mužů.
„No tak, Rei-chan,“ dotírá znovu Bulat. „Udělej to kvůli mně.“
‚Rei-chan‘?!“ zaráží se Tatsumi a sleduji dvojici, která je nepřiměřeně blízko u sebe. Bulat se naklání nad Reiovou drobnou postavou a mrká na něj laškovným pohledem. Rei se tváří uraženě a hledí jinam. Ještě dvakrát se podívá do tváře jednoho a pak druhého. Najednou ho začnou zaplavovat zvláštní myšlenky. „To si z něj utahuje? Vždyť ho za to zabije.
Rei ale jen poraženě vydechne a svěšuje ruce podél těla. Bulat se vítězně zašklebí. Rei zvedá ruku a strčí do jeho hrudi, aby ho od sebe dostal dál. Bez jediného slova druhou rukou vytahuje meč. Tatsumi se zaráží s pohledem upřeným na jeho ostří. Jsou na něm ostny. Bulat s tím neskrývaným úsměvem ustupuje dál, aby se mohl postavit vedle Tatsumiho. Z nedalekého křoví vyběhne poslední protivník. Ten ovšem nezamíří k Reiovi, ale míří rovnou na dvojici, která již schovala své zbraně.
To Tatsumiho trochu zarazí. „Um, Bulate, neměli bychom…?“
„Ticho a pořádně se dívej. To je to, o čem jsem mluvil,“ vyhrkne nadšeně Bulat a dál klidně stojí na místě.
Tatsumi pohlédne ke stromu, před kterým ještě před několika sekundami stál Rei. „Uh, je pryč!“ vyhrkne.
Ve zlomku okamžiku se objevuje přímo před dvojicí a rozmachuje se svým ostřím. Odráží tak útočníkův útok a ten se skutálí po hliněné cestě dál od dvojice.
Tatsumimu začne cukat oko. Nevšiml si jediného pohybu, který by Rei udělal. Prostě se tam z ničeho nic objevil, jakoby se přenesl.
„Vidíš! Jeho rychlost je neskutečná! Určitě sis ani nevšiml, že se pohnul,“ huláká nadšeně Bulat.
„Úžasné…“
„To není všechno. Už by ho dávno mohl zabít, ale to neudělá. Nikdy neudělá první krok.“
„Proč?“ zaráží se Tatsumi.
Bulat jen pokrčí rameny. „Je už prostě takový. Pravděpodobně to má pro něj nějaký skrytý význam.
„Hm… Zdá se, že se dobře znáte.“
„Jo, znali jsme se ještě dřív, než jsme se přidali k Night Raidu.“
„Aha, asi tě má hodně rád.“
Bulat se nervózně zasměje. „No… jo.“
Tatsumi vykulí oči. Jeho mysl si s ním opět pohrává. „Doufám, že to neznamená, že oni dva… spolu…
 „Tatsumi, teď to přijde,“ vydechne Bulat nedočkavě.
Rei stojí na místě. Od doby, co odrazil útočníkův útok, se ani nehnul z místa. V klidu vyčkává na jeho další krok. Útočník se konečně vzpamatoval a znovu přibíhá k trojici. Rei stojí v popředí a nehne ani brvou, i když je útočníkovo ostří už tak blízko.
Tatsumi vyděšeně rozevře oči. „Vždyť se vůbec nehýbe. Takhle ho zasáhne!“
„Jen klid a dívej se,“ uklidňuje ho Bulat. „Teď přijde závěrečný tah!“
Najednou Rei zvedá svůj meč a zabodává ho skrz na skrz protivníkovým břichem. Tím to ovšem nekončí. Jeho tělo se začíná scvrkávat jako sto let stará mrtvola. Rei vytahuje svůj meč a vrací ho do pouzdra.
„No…“ nadechne se zhluboka Bulat a narušuje tak absolutní ticho, které po Reiově posledním zásahu nastalo. „Nic moc, Rei-chan,“ dobírá si ho. „Ale na zkazku to stačilo, co myslíš, Tatsumi?“ pohlédne směrem k oněmělému chlapci. „Věř mi, že umí i lepší triky, ale zdá se, že dnes je nějaký bez nálady.“
Rei ho opět probodne pohledem, který by zabíjel.
Tatsumi na něj hledí zcela uchváceně. „Co se to s ním stalo?“
Rei pohlédne k vyprahlé mrtvole na cestě, ale nic neříká.
„Rei vlastní Kyuuketsuki Blade. Je to říšská zbraň, která z nepřátel vysaju všechnu jejich krev a její pomocí doplňuje energii svému majiteli,“ začne s vysvětlováním Bulat. „To tedy znamená, že čím víc lidí najednou zabije, tím silnější v boji se pro daný okamžik stává.“
Rei si jen odfrkne a pouští rukojeť. Na ní se také objevují kapičky krve. Když se na ni Tatsumi zaměří, všimne si, že je celá posetá malými jehličkami, které měl Rei celou dobu zabodnuté v ruce.
Překvapeně rozevře oči. „Bolí to?“
Rei neodpovídá. Otáčí se k němu zády.
„Když máš takovou sílu, tak proč nikdy nechceš bojovat?!“
„Tatsumi, nech toho,“ zastavuje jeho hněv Bulat a pokládá mu ruku na rameno, aby ho zastavil. „Rei odvádí velkou spoustu práce. Pochopíš to, až ho lépe poznáš.“
„Tak mi alespoň řekněte, co je ‚ta věc‘?“
Bulat zbledne. „To je něco, co opravdu nechceš vědět…“
Rei se na něj konečně otočí s naštvaným výrazem. „S tímhle přístupem to brzy poznáš na vlastní kůži.“
„Tak dobrá, tohle by stačilo,“ rozhání napjatou atmosféru mezi dvojicí chlapců Bulat. „Nechme toho. Měli bychom ti spíš pogratulovat, že jsi přežil, Tatsumi,“ usměje se na něj s Reiem v zádech.
Ten se zdržuje komentáře. Přichází k němu i ostatní. Všichni hledí na nováčka s úsměvy.
Tatsumi rychle zapomíná na rozpory, které mezi ním a Reiem jsou a šťastně se zasměje. „No… jo.“
„Super! To znamená, že plníš slib, Tatsumi,“ usmívá se na něj dál Bulat.
„Jo!“ zaraduje se znovu.

„Tatsumi, měl by ses připravit, slyšela jsem, že pro nadcházejících pár dnů bude tvým trenérem Rei-sama,“ upozorňuje Akame dalšího rána u snídaně.
Tatsumi se zdá být bez nálady. Nimrá se v jídle a nad něčím zadumaně přemýšlí. „No jo…“
„Co se děje, Tatsumi?“ ptá se ho s pozitivním úsměvem Leone.
„Jde právě o Reie-san,“ přiznává se a zvedá svůj protáhlý obličej k ostatním. „Nejsem si jím úplně jistý. Po tom, co jsem viděl, co udělal Leone… A jeho chování je tak chladné… Nepomáhá na misích. Všechny akorát komanduje…“
„Hej, Tatsumi!“ zvolá Lubbock. „Ujišťuji tě, že Rei-san je vážně dobrý… chlap!“ zasměje se.
S jeho slovy se začnou smát všichni kromě Akame. Tatsumi na ně překvapeně hledí. Neví, proč se mu pořád tak posmívají. Možná mu přejí Reiův tvrdý trénink.
„No tak, Tatsumi,“ konejší ho Leone milým tónem. „Nedělej si z toho takovou hlavu.“
„Tak dobře,“ svěsí ramena a odsouvá se od stolu. „Asi bych už měl vyrazit.“

Slunce už začíná docela pálit. Tatsumi čeká na cvičišti na zadním dvorku. Rei je zatím v nedohlednu. To Tatsumiho nutí přemýšlet nad spoustou věcí ohledně jeho práce v Night Raidu a i o něm samém.
Rei… Zdá se, že je to tvrdý chlap. Rád se řídí pravidly. Na druhou stranu je to asi dobrý učitel. S Bulatem jsou dobří přátelé…“ Při této myšlence mu zrudne tvář. „Co když je vážně taky gay? Doufám, že to na mě nebude zkoušet. Ale určitě bude… proto se tak smáli?! Sakra!
„Tatsumi-kun,“ ozve se za jeho zády tlumený hlas.
Tatsumi se překvapeně otočí. Je celý v křeči z myšlenek, které se mu právě honily hlavou. Opět ho sleduje ten pár přísných očí, které vypadají, jakoby mu viděly přímo do hlavy.
„Uh, Rei-san!“ vyhrkne nervózně. „Rád vás zase vidím, pane,“ snaží se zapovídat svou nervozitu. Jeho slova ovšem nebyly ani drobet pravdivá.
„Uh,“ vydechne Rei.
Tatsumi znejistí ještě víc. „Omlouvám se. Řekl jsem něco špatně…?“
„Ne, to je v pořádku. Sice na takové oslovení nejsem… zvyklý, ale není na tom přeci nic špatného,“ ujišťuje ho po krátké odmlce. „Jen bych tě chtěl požádat, aby si mi tykal.“
Tatsumi s úsměvem přikývne.
V tu chvíli nastává dlouhá chvíle ticha. Rei na něj bez hnutí hledí a mlčí. Jeho tvrdý pohled je zabodnutý do jeho tváře a ani nemrkne.
Tatsumi si není jistý tím, jestli by měl něco říct. Pečlivě si muže před sebou prohlíží. „To je vůbec poprvé, co Reie vidím takhle zblízka,“ zamýšlí se.
Sjíždí jeho postavu zahalenou v béžových volných kalhotách, bílé košili s dlouhým rukávem a pískovém plášti. Na rukách má hnědé kožené rukavice a na hlavě naraženou kapuci. Jeho hnědé vysoké boty na zavazování dosahují až pod kolena. Kolem krku má omotanou šálu stejné barvy jako je jeho plášť s kapucí a zakrývá si s ní tak ústa. Jediný kousek kůže, který lze vidět je ten kolem jeho očí. Dnes si ale kromě výrazných fialových očí všímá i pramene hnědých vlasů, který vyčuhuje z kapuci. Zdá se, že jeho vlasy mají stejný odstín jako ty Tatsumiho. Alespoň něco mají společné. Ne, že by po tom nějak toužil.
Pořád je tak zakuklený i v takovém vedru jako je dnes a vůbec nemluví. Je to vážně hodně divný kluk.
Dlouhá chvíle ticha pokračuje. Rei jen stojí s rukama založenýma na hrudi a zírá před sebe. Zdá se, že nemrká; snad ani nedýchá.
Kdy tohle skončí? Měl bych něco říct? Je to jakoby zase zastavili čas, ve kterém se Rei nachází,“ zamýšlí se. Jeho grimasa je poněkud zoufalá. „Tak co budeme dnes dělat?“
Najednou se ozývá dlouhý výdech. „Nejsem žádný bojovník. Mojí hlavní prací tady jsou výzvědy, kontrola misí a trénink všech, co jsou tady,“ spustí ve stručnosti. „Tatsumi-kun, vybral jsem na dnešní trénink misi,“ dodává opět velmi stručně. Zase jen zírá před sebe a nic neříká.
„To zní super,“ usměje se a snaží se zahnat tu trapnost celé situace. Doufá, že na dnešku dokáže najít něco hezkého. Před spaním se zařekl, že udělá všechno, co mu Rei řekne. Nechce se dopracovat k tomu, aby ho donutil udělat ‚tu věc‘, i když o ní vlastně ještě vůbec nic nevěděl. Rozhodně ale věděl, že o ní ani nic vědět nechce. „A o co jde?“
„Budeš se jen dívat. Když jsem tě sledoval při tvé první misi, přišel jsem na pár věcí, které bych tě mohl naučit. Jsi velmi rychlý a mrštný.“
„Sledoval při mé první misi?“ zamračí se nechápavě.
„Ano, byl to můj speciální úkol od Najendu,“ odpovídá. „Dělá se to tak s každým novým adeptem. Pouze tak je můžu trénovat k dokonalosti. Musím je nejprve vidět v akci.“
„Takže kdyby se něco pokazilo, tak bys mě tam zachránil?“
„Ne, tahle práce je jen o pozorování,“ přiznává zcela upřímně. „I kdyby si umíral, nijak bych nezasáhl.“
Tatsumi polkne.
„Dnes se tě pokusím naučit, jak svou rychlost využít, a jak zajistit, aby tvoje řezy byly přesnější. Ukážu ti, jak zaútočit na životně důležitá místa bez zbytečného plýtvání energie. Bude to velmi stručné.“

Jako všechno kolem tebe,“ pomyslí si Tatsumi.

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top