Akame ga Kill! - Chapter 1


Chapter 1

Stalo se toho opravdu hodně od doby, co mladý Tatsumi opustil svou vesnici, aby pro ni v hlavním městě spolu se svými dvěma společníky, Sayo a Ieyasu, vydělal nějaké peníze. Plni očekávání se vydali vstříc dobrodružství, ale po cestě se jejich cesty rozešli.
Tatsumi nelenil a rozhodl se odstranit pár potvor, které po cestě potkal. Vydělal si za to nějaké drobné, takže do města nedorazil s prázdnýma rukama. Jeho snem bylo stát se členem Říské armády. Kvůli tomu se nechal nachytat vnadnatou Leone, která ho pod příslibem, že se za něj u armády přimluví, obrala o všechny peníze.
Bylo mu tedy souzeno strávit noc na ulici. Objevila se tu ovšem jeho záchrana v podobě zlatovlasé dívky jménem Aria. Toto děvče patřilo mezi smetánku z Říšského města. Ona i její rodiče se zdáli být velice milí a obětaví. Tatsumi se v jejich přítomnosti cítil dobře a přijal jejich nabídku, že dokud si nenajde práci, může zůstat s nimi.
Během této doby se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o městě a všem, co k němu patří. Jednou z nich byla skutečnost, že řádný chod města narušovala skupinka deviantů, kteří si říkali ‚Night Raid‘. Byli to vrazi a násilníci. Vkrádali se slušným lidem z města do domů a vyvražďovali celé rodiny včetně žen a dětí. Jejich plakáty s podobiznami vysely všude po městě, ale mnoho členů ještě nebylo známých. Tatsumimu se protivili hned od začátku a byl připraven se jim postavit ve jménu spravedlnosti.
Tak tomu bylo i dnešního večera. Při Tatsumi smůle od doby, co překročil práh města, se Night Raid vydal do domu, kde právě přebýval. Bez kousku slitovaní popravili matku i otce Arii. Té se podařilo po Tatsumiho boku utéct spolu s pár osobními strážci ven z domu. Společně se dostali až k velké dřevěné kůlně, ve které Tatsumi ještě nebyl. Bohužel jejich kroky doprovázel někdo další. Byla to dvojice patřící k Night Raidu.
„To je nemožné!“ zajíká se Tatsumi.
V tu chvíli se za jeho zády ozve šustění větru, jako by tam zrovna přistál jestřáb. Otáčí se a spatřuje ozbrojenou dvojici. Jedna z osob je zahalená v pískovém plášti s bůrkou omotanou kolem hlavy, takže jí není vidět do obličeje a nevykukuje ani malý pramínek vlasů. Dokonce se mu nedaří ani spatřit její oči, které se skrývají ve stínu. Má vysoké tmavě hnědé kožené boty a v nich zastrčené béžové kalhoty. Trup jí obepíná bílá košile.  Druhá osoba je žena s dlouhými černými vlasy po pás. Její rudé oči září ve svitu měsíce a zdají se být lačné po krvi. Krátké černé šaty jí umožňují hbitější pohyb. Obě tyto osoby mají jednu věc společnou, svírají v rukách meče. Ten černovlásky je úzký a dlouhý. Ten druhé osoby je široký a na každé straně jeho čepeli se nachází tři zpáteční hroty. Černovláska na nic nečeká a staví se do bojové pozice.
Tatsumi se k ní otáčí čelem a také tasí svůj meč. „Zdá se, že nemám na výběr!“
Černovláska vybíhá kupředu, zatímco druhá osoba jen bez hnutí stojí ve zpřímené poloze s hrotem meče zabodnutým v zemi a čepelí podélně opřenou o nohu.
„Nejsi můj cíl,“ vydechne černovlasá bojovnice zcela klidným a vyrovnaným hlasem.
Tatsumi překvapeně rozevře oči dokořán, když děvče vyskočí do vzduchu a nohou se odrazí od jeho hlavy. Jejím cílem je dvojice za jeho zády. Je to právě Aria, která Tatsumimu nabídla pohoštění a nocleh, a její vojenský doprovod.
Tatsumi se za ní rychle otáčí, ale v tu chvíli se mu do cesty staví ta záhadná osoba v kápi. Bez jediného slova mu zatarasí cestu, ale stále nezvedá svůj meč k boji. Jen se uchechtne, když spatří mladíkův zaražený výraz.
„Sakra!“ vykřikne voják, když děvče dopadá oběma chodidly na zem. Okamžitě spustí střelbu ze své zbraně, ale to na ni nestačí. Hbitě se proplétá mezi vypálenými kulkami a neochvějně se blíží k dvojici.
„Cíl,“ vydechne znovu dívka jako robot, který má zadaný svůj úkol a na nic jiného nemyslí. Dostává se až k vojákovi. „Eliminovat,“ vydechne s ledově chladnou tváří a jedním rychlým máchnutím meče muže zneškodní. V tu chvíli se všude roztřískne masa krve, ve které se dívka ztrácí jako v neprostupné mlze.
Vyděšená šlechtička ustupuje o krok dozadu, když se jí pod nohy dostane klacek a ona padá na zadek do trávy. Stín ženy, která ji očividně přišla popravit, zahalí Ariu do temnoty. Rudooké děvče zvedá svůj meč vzhůru a připravuje se k poslednímu zásahu do živého masa.
Tahle noc je rudá, zbarvená krví a rudým měsícem tyčícím se vysoko na obloze.
„Eliminovat,“ vydechne znovu černovláska s pohledem upřeným do obličeje vyděšené dívky.
Tatsumi zděšeně hledí na to představení. V jeho hlavě to začne kalkulovat. „Tahle osoba v kápi se k boji očividně nemá. Možná se mi podaří kolem ní proběhnout a zabránit jim, aby ji zabili.“ Na přemýšlení nebyl dlouhý čas, a tak bez delšího promyšlení vybíhá, aby zastavil další krveprolití.
Osoba v plášti mu v tom nijak nebrání. Jen se ohlédne, aby viděla, co bude následovat.
„Zadrž!“ vykřikne Tatsumi a vykryje dívčinu ránu, kterou chtěla ukončit život nebohé Arii.
Černovláska uskakuje.  „Ty nejsi cíl,“ odvětí směrem k Tatsumimu. „Není důvod tě zabít.“
„Ale chcete zabít tohle děvče, ne?“ vyhrkne a staví se ochranářsky před blondýnku.  Brání tak oběma osobám, aby se k ní přiblížily.
„Jop,“ přikývne černovláska s prázdnou tváří.
Jop?“ zamračí se Tatsumi. „Co je tohle za výraz? Dělá si z toho legraci? Chce zabít nevinou dívku. Na tom přeci není nic vtipného.“ Zatíná čelist a pevně svírá meč ve výši svého pasu s hrotem mířeným do jejího obličeje.
„Když se mi postavíš do cesty, zabiju tě.“
„To neznamená, že jen tak uteču!“
„Opravdu?“ vydechne černovláska a také zvedne svůj meč. „V tom případě tě eliminuji.“
„Tak špinavé! Špinavé!“ zamračí se Leone a otírá si zašpiněné tlapky do svého oblečení. Její Řískou zbraní nebyl meč jako obou z dvojice, kteří se právě utkávají s bojovným Tatsumim. Vlastnila černý pás, který jí dával sílu lva. Díky jeho spuštění se její tělo z části změnilo na zvířecí. Proměnou prošly její ruce, které se změnily v tlapy. Na hlavě jí z dlouhých zlatých vlasů vylezla dvě ouška. Říská zbraň jí zároveň obdarovala velkou silou.
Leone se vrací od sídla úzkou cestou lesem ke svým partnerům.  Už z dálky spatří dva členy týmu, jak stojí naproti mladému bojovníkovi se zelenýma očima, který ochraňuje poslední přeživší. Překvapeně rozevře oči. „Jak nečekané… Akame a Rei ještě neskončili?“ V tu chvíli v hnědovlasém chlapci poznává toho, kterého okradla v hostinci ve městě. Byl to ten naivní ideolog, který se tolik chtěl stát součástí Říské armády. „Uh, počkat. Bože…“ Chytne se smutně za hlavu. „Kolik smůly může jeden takový kluk ještě mít?
Tatsumi se zamračí. S pečlivým pohledem hlídá každý krok, který by Akame nebo ta druhá osoba mohly podniknout. „Tohle není někdo, koho můžu porazit ve svém aktuálním stavu… Což teprve, když se do toho vloží ještě ten druhý, který zatím jen přihlížel?“ mračí se. „Ale tím se teď nemůžu zaobírat. Když nedokážu zachránit ani jedno děvče, jak chci zachránit celou vesnici?
„Akame?“ vydechne tlumeným hlasem zahalená postava. Zdá se, že si není jistý tím, jestli by v tom dívku měl nechat samotnou. Z jeho hlasu byly znatelné pochybnosti.
„Nech to na mě!“ vyhrkne děvče. Je si jistá splněním svého úkolu.
V tu chvíli se proti sobě dvojice rozbíhá. Jejich meče se sejdou a svrhne se boj. Akame se daří chlapce kopnout do zad a tím ho odzbrojí.
„Sakra!“
V tu chvíli se její meč zabodne do jeho hrudníku. Tatsumi padá na zem.
„Tatsumi!“ vykřikne Aria v modrých šatech.
„Nepolevíš v ostražitosti a nepřijdeš ke mně blíž?“ usměje se chlapec s obličejem zabořeným v tváře, když Akame s chladným pohledem drží meč stále v bojové pozici. Hrabe se zpátky na nohy.
„Necítila jsem žádné maso,“ odtuší Akame.
Tatsumi si sáhne pod svetr a vytáhne sošku nějakého bůžka. Je nakřápnutý od toho, jak se do něj zabořil Akamin meč. „Každý z mojí vesnice mě ochránil.“ Tohoto bůžka dostala trojice z vesnice, aby je provázel na celé cestě a přinesl jim štěstí. Po té vší smůle si ho Tatsumi vybral ve správný okamžik.
Přežil po tom, co dostal jeden zásah od Akame…“ zamýšlí se Leone. „Ten kluk je celkem dobrý. Ale pokud se do toho vloží i Rei…
„Eliminovat,“ vydechne znovu Akame a připravuje se k dalšímu výpadu. Je neústupná.
„Akame!“ zvýší hlas ta zahalená osoba a dává se do pohybu. „To už stačí. Nemůžeme si dovolit tady déle ztrácet čas. Nech to na mě.“
Akame spouští svůj meč. „Omlouvám se, že jsem selhala, Rei-sama.“
V tu chvíli Tatsumi zahlédne záblesk očí téhle osoby v rudém měsíci. Jsou děsivější a vražednější než ty Akame.
Tatsumi se vyděšeně stahuje. „Počkej chvíli… Nejdete po penězích? Nech ji jít.“
Záhadná postava jeho slova zcela ignoruje a vybíhá proti němu s úmyslem ho zabít.
„Není to tak, že jsme ve válce, ale pokud chceš zabít nevinné děvče…“ pokračuje vyděšeným hlasem Tatsumi, když se k němu ta nelítostná postava blíží jako stín.
V tu chvíli se čepel širokého meče nezadržitelně blíží k jeho krku.
Nemá to cenu! Neposlouchá mě!
„Zadrž!“ zastavuje ho nějaký další ženský hlas.
V tu chvíli bojovník v plášti zastavuje svůj úder. Je to jako by se zastavil čas. Tuhne jen několik milimetrů od jeho krku. Ty hrozivé oči se zpříma dívají do jeho vyděšené tváře. Neřekne ani slovo a ani na okamžik neodvrátí ten hypnotický pohled zabijáka.
„Co to děláš?“ zeptá se Akame blondýny, která zastavila útok, a pohlédne na ni.
„Máme ještě čas, ne?“ zeptá se Leone s vážným výrazem. Její pohled se otočí do zad maskovaného bojovníka, který pevně drží svou pozici. „Rei, dlužím tomuhle děcku laskavost,“ vydechne a na její tváři se odrazí úsměv. „Rozhodla jsem se, že mu ji splatím.“ Vesele na něj mrkne.
Osoba, kterou Leona pojmenovala jako Rei, sklání svůj meč a ustoupí o několik kroků dál bez jediného slova.
Modrooká Aria a Tatsumi na trojici překvapeně hledí. Oba jsou ještě oněmělí hrůzou.
„Ty jsi ta prsatá z minula!“ vykřikne naštvaně Tatsumi a ukáže prstem na Leone.
„Přesně tak,“ zasměje se znovu Leone. „Krásná dáma.“ Najednou z ní všechno to nadšení opadá. „Mladý muži, říkal si něco o zabíjení nevinných, že?“ vydechne již zcela chladným hlasem. „Budeš schopný říct stejnou věc, až uvidíš tohle?“ Leone přichází ke dveřím do takzvaného skladu. „Dobře se podívej. Tohle je temnota císařského hlavního města,“ dodává.
Společně dvojice vejde dovnitř. Jejich oči spočinou na hromadě mučicích nástrojů, na kterých je ještě zaschlá krev ale i ta čerstvá. Z každého rohu této místnosti se hrne zápach hnijícího masa.
„Co tohle sakra je?!“ zajíká se Tatsumi s vyděšeným výrazem ve tváři.
Za mřížemi se povalují skomírající schránky bytostí, které si kdysi říkaly lidé. Jejich těla jsou rozervaná na kusy a jen těžko ještě drží pohromadě. Prosí o pomoc z posledních sil.
„Sladkými řečičkami k sobě nalákají lidi z venkova, mučí je a hrají si s nimi, dokud nezemřou,“ osvětluje mu Leone. „Tohle je to, čím tahle domácnost skutečně je.“
Tatsumi jde dál. V tu chvíli se jeho oči rozevřou ještě větším děsem. Spatřuje na háku zavěšené zubožené tělo bez života. Podle krásných dlouhých černých vlasů a poslední podobnosti v obličeji poznává, že je to jeho kamarádka, která spolu s ním vyrazila z vesnice.
„Sayo…“ Přiblíží se ještě blíž. „Hej, Sayo? Jsi Sayo, že ano?“
„Je to někdo, koho si znal?“ zeptá se Leone se založenýma rukama na prsou.
Aria využívá jejich nepozornosti a chce se vypařit pryč. Leone se na ni ovšem otočí a obrovskou lví tlapou ji zadrží. „Zadrž…“ Popadá ji za hlavu a otočí ji směrem k mučírně. „Nemyslíš, že je to trochu moc snažit se takhle utéct?“
„Tohle udělali lidi z tohohle domu?“ vydechne Tatsumi a jeho hlas je jako bez duše.
„Přesně tak,“ přikyvuje Leone. „Pokud stráže mlčely, byly stejně vinné.“
„To je lež!“ vykřikne modrooká Aria. Z posledních sil se snaží vyhnout ortelu smrti. „Ani jsem nevěděla, že tohle místo existuje! Budeš věřit někomu, kdo tě zachránil, nebo někomu z těchto lidí?!“
„Tatsumi…“ zachraptí hlas z jedné z cel.
Tatsumi se stínem ve tváři se otáčí tím směrem.
„Jsi to ty, že, Tatsumi?“ vydechne znovu ten nakřápnutý hlas z posledních sil. Mezi mřížemi se objevuje další zubožený člověk. Jeho vlasy nesou barvu havraních křídel. Natahuje svou rozervanou ruku směrem k jmenovanému. „To jsem já…“
„Ieyasu?!“ vydechne vyděšeně Tatsumi.
„To děvče pozvalo mě a Sayo k sobě domů,“ začne chlapec. „Po tom, co jsme se najedli, jsme ztratili vědomí. Když jsme se probrali, byli jsme tady. To děvče umučilo Sayo k smrti!“ Po jeho tvářích začnou stékat slzy, které se mísí s krví. Jeho kolena se podlomí a on kleká k zemi.
„Co je na tom špatného?!“ vykřikne Aria a uskakuje od Leone. Její tvář je rozhněvaná, jakoby si ani neuvědomovala, co provedla. „Jste jen bezvýznamní sedláci z venkova! Jste stejní jako dobytek! Můžu si s vámi dělat, co chci, ne?! A ta žena…  Navzdory tomu, že to byla jen sedlačka, její vlasy byly tak hebké! Kdo si myslela, že je?! Když já se musím trápit s mými nepoddajnými vlasy! Proto jsem se ujistila, aby co nejvíc trpěla! Měla by být vděčná, že jí někdo věnoval tolik pozornosti!“
„Rodina sadistů vydávající se za samaritány,“ odtuší znechuceně Leone s pohledem upřeným na hysterické děvče, v jehož obličeji se odrážela šílenost.
Akame si připravuje svůj meč. Rei také pevně uchopí rukojeť.
„Promiň, že jsme se ti připletli do cesty,“ odvětí Leone směrem k Tatsumimu.
„Eliminovat,“ vydechne Akame.
„Počkej,“ zastavuje ji Tatsumiho hlas.
Všichni tři na něj překvapeně pohlédnou.
„Neříkej mi, že ji chceš stále ochraňovat?“ zeptá se ho Leone.
„Ne…“ vydechne Tatsumi a bere do ruky rukojeť svého meče. Jedním rychlým pohybem rozsekne dívce břicho.  „Zabiju ji sám!“
Čepel Tatsumiho meče se zabarví do rudé barvy. Krev pomalu odkapává do louže, která se stále zvětšuje. Tělo dívky leží uprostřed ní se stále vytřeštěným pohledem. Všechen život z toho pohledu již dávno vyprchal.
Vím, že jí opovrhoval, ale zabít ji bez jediného zaváhání…“ zamýšlí se Leone.
Tatsumi opět zasouvá svůj meč do pouzdra na zádech.
„To je náš Tatsumi…“ vydechne znovu Ieyasu. V jeho očích jsou stále slzy, ale snaží se je přebít úlevným úsměvem, že pomstil Sayo. „To bylo skvělé.“ Do jeho pusy se ovšem nahrne krev, která ho začne rdousit.
„Ieyasu!“ vykřikne Tatsumi a rychle zamíří zpátky ke svému příteli. Vyprostí ho z vězení a pokládá ho na podlahu s hlavou ve svém klíně.  „Ieyasu…?“
„Je to poslední stádium Lubory,“ řekne Akame, která stojí za jeho zády. „Matka této domácnosti se vyžívala v tom své oběti zdrogovat. Detailně si o tom psala do svého deníku. Už se mu nedá pomoci.“
„Tatsumi…“
„Ieyasu!“ vyhrkne zoufale Tatsumi.
„Sayo se té mrše nikdy nevzdala!“ usměje se. „Až do poslední chvíle, byla tak skvělá. Takže i mistr Ieyasu musí mít skvělý konec…“ vydechne naposledy a jeho ruka padá bez hnutí podél jeho těla. Jeho kaštanové oči se zavírají jednou pro vždy.
„Vypadá to, že se držel při životě už jen silou vůle,“ vydechne Akame.
Tatsumi pevně sevře mrtvolu svého zesnulého přítele v náručí. V tu chvíli mu slzy začnou stékat po tvářích. „Co se to v hlavním městě děje?“
„Pojďme,“ zavelí osoba v plášti, která byla až do téhle chvíle zticha. Otáčí se k odchodu z mučírny.
První jí následuje Akame.
„Hej,“ vyhrkne Leone jejich směrem. „Proč toho kluka nevezmeme sebou?“
Obě dívky se zadívají na zahalenou postavu. Ta jen poraženě vydechne a mávne rukou. Opět se otáčí a odchází bez jediného slova. Leone se usměje. Svou lví tlapou popadá Tatsumiho za límec a vytahuje ho z mučírny ven.
„Naše tajná základna má stále málo členů,“ spustí Leone.
„Co to děláš?!“ křičí Tatsumi a snaží se vymanit z jejího sevření. „Pusť mě!“
„Má štěstí, odvahu, dokonce i zručnost,“ pokračuje Leone směrem k dvojici společníků. Všichni zcela ignorují Tatsumiho námitky. „Nemyslíte?“
„Musím pro ně vykopat hrob!“ zakřičí Tatsumi.
Postava v plášti se na něj podívá, ale nic neříká.
Leone se na něj usměje. „Oh, brzy přineseme jejich těla do naší základny, takže se nestrachuj,“ snaží se ho uklidnit.
„Co?! Nech mě!“
„Jdete pozdě!“ zamračí se dívka s dvěma růžovými culíky, když na ně již celý zbytek týmu čeká na střeše. „Co jste dělali?“
Jedná se o dva muže a dvě ženy. Jeden z nich je opravdu veliký a má na sobě lesklé stříbrné brnění a helmu, takže mu není vidět do obličeje. Ale dle stavby a mohutnosti jeho těla je to jistě muž. Druhý z nich je mladík se zelenými vlasy střiženými na mikádo. Na hlavě má letecké brýle. Jedno z děvčat má dlouhé fialové vlasy a na nose naražené brýle. V ruce svírá obrovské nůžky, kterými přeřízla matku z této domácnosti. Poslední ze čtveřice je to děvče s culíky, co mluvilo. Má roztomilé šaty a je tu pravděpodobně nejmladší. V ruce má pušku.
Leone drží Tatsumiho v náručí. Ten se stále brání, ale proti její síle zvířete nemá šanci.
Mine, děvče s růžovými culíky, na něj znechuceně pohlédne. „Co je tohle za věc?“
Leone se šťastně usměje. „Náš nový kamarád.“
Mine se zamračí směrem k maskované postavě. „Rei, mají tvoje povolení?“
Postava jen pokrčí rameny bez jediného slova. Mine poraženě vydechne.
„Co?“ zaráží se Tatsumi s pohledem na Leone.
„Neříkala jsem ti to?“ zaráží se zlatovláska a pouští ho z náručí. „Od teď si jedním z nás. Gratulujeme. Stal si se členem Night Raidu.“
Tatsumi se v bolestech staví na nohy. Jeho pohled je zaražený. Zmateně si prohlíží sedmici ozbrojených odbojářů.
„Proč se mi tohle děje?!“ vyhrkne nešťastně.
„Vzdej to,“ vydechne Akame. „Když se Leone rozhodne, už se toho nevzdá. Kromě toho tě schválil i zástupce velitele.“ Mluví o té záhadné postavě v kápi.
Leone ji jemně pohladí po hlavě. „Jak se dalo čekat, znáš mě velmi dobře.“
„Bulate, máš ho na starost,“ vmísí se do toho zástupce velitele Rei. Jeho hlas je velmi odměřený a tlumený šálem, který zakrývá jeho obličej.
Tatsumi pohlédne na obrovského obrněného muže. Ten ho beze slova popadá kolem pasu a nese ho v podpaží.
„Pusť mě!“ braní se opět Tatsumi. „Nemám v plánu stát se asasínem!“
„Bude to v pořádku,“ zazní pod brněním příjemný mužský hlas. „Slibuji, že to bude lepší.“
„Co bude lepší?“ zaráží se Tatsumi, ale alespoň už se uklidňuje.
„Mise splněna,“ promluví znovu Rei chladným tónem. „Vracíme se.“

„Co má znamenat tenhle vývoj útlostí?!“ vykřikne stále dost překvapený Tatsumi. „Co se mnou bude?“

(Pokračování příště)

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top