Ztráta paměti

Dlouho jsem přemýšlela, jak začít. Probírala jsem se vším, co jsem zatím napsala, a dlouho rozjímala nad tím, co by bylo do začátku nejvhodnější. Chtěla jsem vybrat něco, čím bych se řádně představila (tedy hlavně svoji tvorbu). Nechtělo se mi hned do začátku čtenáře zahlcovat dlouhými téměř tisícistránkovými příběhy. Rozhodla jsem se proto vybrat svoji slohovou práci, kterou jsem psala na jaře 2016. Jestli byla moje volba správná nebo ne, posoudíte sami. Je pravda, že vymyšlení příběhu a celé zpracování proběhlo během dvaceti minut. Přes to doufám, že alespoň trochu nastíní mou tvorbu a styl, kterým píši, i když se sama musím přiznat, že ze svých děl poznávám, že se s každým novým výtvorem liší. Nicméně bylo už dost tlachání, a tak přejdu rovnou k věci. Doufám, že si čtení užijete stejně jako jsem si já užívala psaní a snad se ještě někdy na mou stránku vrátíte.
Tady je výchozí text maturitní práce s názvem "Ztráta paměti", který jsme měli zpracovat:
Erik se probouzí v nemocnici. Z posledních sedmi dnů svého života si vůbec na nic nevzpomíná. Až příchod nečekané návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události…
Ten, kdo si vybral toto téma, měl za úkol vypravovat o událostech v životě hlavního protagonisty, které vedly ke ztrátě paměti. Hlavně ten samotný příběh neberte jako originální nápad. Měli jsme patnáct minut na přípravu, ale nechtěla jsem dělat nějaký dechberoucí originál. Šlo mi o to projít (a to se mi nakonec také povedlo), ale na druhou stranu nemít takový motiv, jaký měl každý.  Takže jsem se pokusila příběh ozvláštnit a inspirovala jsem se anime jménem "Kuroshitsuji" (kdo zná, prozradí mu to celý motiv příběhu a asi i jeho konec ). Rozhodla jsem se navázat na předlohu a tady už vám představuji můj výtvor:


Jako posledních několik dní, které Erik strávil v nemocnici, aby se zotavil z následků autonehody, sedí u okna a vyhlíží ven. V tichosti a nehnutý pozoruje projíždějící auta a přemýšlí nad tím, jak ještě nedávno v jednom seděl, než sjel do příkopu. Když se poprvé probudil v nemocnici, netušil, co se stalo a tolik nad tím nepřemýšlel. Vždyť přeci autonehoda je docela prostá věc. Vyvázl jen s pár oděrkami. Mohl být vděčný, že nikdo nebyl vážně zraněn nebo zabit. Přesto jeho tvář dnes zahaluje stín. Ozve se zvuk dveří a jemu již povědomé kroky nevítané návštěvy. Přišel znovu, aby mu oživil i ty poslední střípky vzpomínek, které by raději navěky nechal pohřbené ve svém podvědomí.
Ve svých vzpomínkách se vrací zpátky do doby, kdy ho poznal. Bylo to na jedné párty, které teenageři jejich věku vyhledávali. Erik měl už dost napito, a tak si ani moc nepamatoval, jak ten večer vlastně probíhal. Důležité bylo jenom to, že nadcházející den mu přišla zpráva od chlapce jménem Adam. Hned po přečtení prvních řádků bylo Erikovi jasné, že našel spřízněnou duši. Netrápilo ho, že chlapce skoro nezná. Kluci jeho věku nad tím přeci nepřemýšlí. Šlo jen o to si užít trochu té zakázané legrace. Adam přesně věděl, na co Erik myslí, a byl pro každou špatnost, která mu přišla na mysl. Jejich nezastavitelná jízda odstartovala týden před nehodou. V tu dobu se všechno zdálo perfektní.
V sobotu, v den nehody, Erikovi zase zapípal mobil. Dobře věděl, že je to Adam a zve ho na další ďábelskou jízdu. S ním jakoby neexistovala pravidla ani zákony. Měl vstup kamkoliv a vždycky se kolem něj točily jen ty nejlepší holky. V tu dobu Erik nemyslel na nic jiného než alkohol a holky, takže byl Adamovi vděčný za všechno, co díky němu mohl prožít. S úsměvem rozklikne zprávu na displeji. Podle ní zjišťuje, že vše pro dnešní večer je již připraveno a už jen zbývá, aby vyšel ven. Erik na nic nečeká a vstává z postele. Nepozorovaně projde kolem ložnice rodičů a vychází ven. Ví, že na něj Adam již čeká za domem v černém Fordu.
"Doufám, že si nabral dost energie," usměje se na něj Adam a už startuje auto. "Dnešní večer bude opravdu dlouhý."
Erik se jen vzrušeně zasměje a několikrát dlaněmi poklepe do řídící desky. Cítí, jak krev v jeho žilách vře nedočkavostí. Přál by si už být na místě. Slyšel, že na západě za městem se koná nelegální párty, na kterou se mohou dostat jen zvaní členové. Prý je plná populárních hvězd a samozřejmě i alkoholu, drog a prostitutek. Když byl Erik s Adamem, tak se nemusel bát, že nebude mít dost peněz. Už jen podle jeho auta a věcí, které na sobě nosil, byl Adam z bohaté rodiny a vůbec se nebál rozhazovat peníze za své přátele, i když se s Erikem tak dlouho neznali.
Adam zajíždí k černému lesíku, u kterého v řadě stojí několik aut. Erik bez čekání vyskakuje a se vzrušeným výrazem se zahledí za zvuky vycházející z velkých černých dveří, u kterých stála dvojice v obleku oděných členů ochranky. Chlapci k nim přikročí. Adam jen kývne a jeden z ozbrojených mužů už otevírá dveře bez jediné otázky. Erik je opět nadšený z konexí, které Adam asi musí mít. Vráží dovnitř a schází schody do podzemí. Bez delšího otálení se chytá prvního drinku, který na podnose nese jedna ze servírek. S jiskřičkami v očích se rozhlíží kolem sebe na probíhající veselí. Na pódiu stojí DJ, který pouští ty nejlepší hudební mixy poslední doby. Všude je spousta známých tváří a krásných žen bez kapičky studu. Erik rychle zapomněl na společníka, který ho na toto místo doprovodil, a vrhá se do víru zábavy.
Nic ovšem netrvá věčně a i ty nejlepší párty musí jednou skončit. Pro Erika to bylo jedno nepatrné mávnutí rukou, kterým ho Adam přivolával k sobě. Vyřítil se proto z víru vlnících se dívek na parketu a přistoupil ke svému partnerovy v nepravostech, který se svým osobitým úsměvem postával u baru se sklenkou v ruce.
"Adame, proč se taky nebavíš?" zeptá se rozvířeně a ještě dlouhou chvíli jen tak poskakuje na místě. Bylo jednoduché poznat, že je právě posílen nějakou drogou.
"Je čas jít."
Erik se zamračeně podívá na své hodinky. "Vždyť sotva minula půlnoc."
"Řekni, Eriku, bavil ses dobře?" zeptá se ho s temným pohledem ve svých ledově modrých očích. Byl to ten druh pohledu, při kterém tuhla krev v žilách.
Erik to v tu chvíli nepocítil. Možná to bylo způsobeno tím, že měl pocit, že jeho krev doslova vře. Spokojeně se zasměje a odpoví: "Tohle bylo to nejlepší, co jsem mohl zažít!"
"Dobrá, jak se říká, v nejlepším se má přestat," usměje se a pokládá prázdnou sklenici na bar, "Jdeme do auta."
Erik ho pokorně následuje. Měl na srdci spoustu věcí, které by mu chtěl říct, ale měl tolik slušnosti, aby držel jazyk za zuby. Může být vděčný, že ho sem Adam vůbec bral. Neměl právo mít nějaké námitky. Sedá si na sedadlo spolujezdce a opět nasazuje ten šťastný výraz.
Když se auto dá do pohybu, Adam na něj pohlédne s tím osobitým úsměvem na tváři. "Zdáš se být opravdu šťastný."
"Už jsem ti říkal, že to byla nejlepší párty, kterou jsem zažil. Myslím, že jsem se líbal s nějakou slavnou zpěvačkou, ale byl jsem tak mimo, že to nemůžu odpřísáhnout," směje se pln radosti a pobavení z tak absurdní situace, o které by se mu ještě před týdnem mohlo jen zdát. "Nikdy bych nevěřil, že by něco takového mohlo potkat zrovna mě. To jen díky tobě!"
"Jsem opravdu rád, že to tak cítíš," odtuší Adam s pohledem zabodnutým na vozovku ozářenou dvěma světli, "Je tedy pravý čas připomenout ti tvou část dohody."
"Mou část dohody?" pohlédne na něj nechápavě. Na tváři se mu stále zračí ten pobavený výraz. Když ovšem spatří Adamovu zcela chladnou a vážnou tvář, i jeho koutky klesnou dolů.
"Dal jsem ti všechno, po čem si toužil - peníze, ženy, zábavu. Je to až k pláči, jak malé nároky mají dnešní teenageři," zašklebí se s lehce pobaveným pohledem. "Teď je řada na tobě, abys mi dal něco na oplátku."
"Nevím, o čem mluvíš."
"Vzpomeň si na ten večer, kdy jsme se poznali. Bylo to v sobotu přesně před týdnem."
Erik hledí do té chladné tváře řidiče a snaží se vzpomenout na chvíli, kdy ji viděl poprvé. Vrací se mu vzpomínky na jeden z těch vydařených večírků, kterých se mladý člověk nemůže nabažit. Vzpomíná si i na první slova, kterými se mu představil. Bylo to takové nevinné potřesení rukou u plechovky piva. Adam začal vtipkovat o tom, že dokáže splnit každé přání výměnou za něčí duši. Erik tím byl opravdu pobaven a v opojení alkoholu se mu zdálo zcela logické na to přikývnout. Dalšího rána nevěděl nic o zpečetění nesmyslné smlouvy. Jediné, co mu připomínalo minulý večer, byla nesnesitelná kocovina a Adamovo telefonní číslo v seznamu.
Na Adamově tváři se znovu objevuje ten spokojený úsměv, ze kterého každá dívka padala do kolen. Jeho obličej se obrací k tomu Erikovu, který jen vyděšeně zírá. Adamův pobavený smích protíná hrobové ticho, které do té doby v autě vládlo. Po chvíli se začne smát i Erik, který snad kvůli vlivu drog, které mu stále kolují krevním oběhem, dokázal na malý okamžik uvěřit tomu, že to myslí vážně.
"Už jsem si vážně začínal myslet, že mi vezmeš moji duši," směje se s úlevným výrazem ve tváři.
"Ne dnes," zakroutí hlavou Adam a ve zlomku okamžiku trhne volantem na stranu. Toto gesto je doprovázeno silným škubnutím a hlasitou ránou při nárazu.
Ozve se plácnutí novin na stůl. To budí zamyšleného Erika, který zírá na vozovku z okna nemocničního pokoje. Ten nepříjemný zvuk završil kroky muže, který je přinesl. Erik odvrací svůj pohled a konečně se odvažuje pohlédnout na ty chladně modré oči zasazené do usmívajícího se obličeje.
"Když si už na všechno vzpomínáš, je načase, abys šel se mnou," spustí Adam a natahuje k němu svou ruku.
Erik ještě shlédne k novinám. Titulek hlavního článku nese zprávu o tragické autonehodě mladého studenta. Vracel se právě z nějakého večírku a rozhodl se řídit pod vlivem drog a alkoholu. Tohle rozhodnutí způsobilo, že jeho tělo - nebo spíš to, co z něj zbylo - museli hasiči vyprošťovat nůžkami na plech. Byl na místě mrtvý. Jeho jméno bylo Erik.

CONVERSATION

0 comments:

Okomentovat

Back
to top